Naše zdravotní problémy bude brzy řešit umělá inteligence. Teď ale ještě není dost chytrá

Kvůli pomalé digitalizaci zdravotnictví jsou čeští lékaři a zdravotní sestry často zavaleni zbytečným množstvím administrativních úkolů. Telemedicína z nich ale tuhle zátěž dokáže sejmout, věří Jiří Pecina, zakladatel společnosti Meddi, která vyvíjí software pro chytrou komunikaci pacientů a lékařů.

Aplikace lidem umožňuje spojit se na dálku se svým ošetřujícím lékařem nebo jiným specialistou, konzultovat svůj zdravotní stav nebo si nechat vystavit e-recept bez fyzické návštěvy ordinace. Pomocí videokamery v mobilním telefonu dokáže i změřit některé fyziologické funkce, tyto údaje jsou ale zatím jen orientační.

Kolik Čechů v současné době využívá nějakou formu telemedicíny?

My v Meddi máme v Česku zaregistrováno přes 300 tisíc uživatelů. Pak jsou tu ještě další firmy, o kterých nemám přehled. Konkurence mě vlastně nikdy nezajímala. Už proto, že ostatní společnosti se zaměřují na český trh a ten je úplně jiný než zbytek světa.

V čem je jiný?

Tahle země je v digitalizaci zdravotnictví hrozně pozadu. Máme tu sice skvělé vývojáře, Česko je v této oblasti Silicon Valley a vznikají tady ta nejlepší technologická řešení, ale v oblasti zdravotnictví tu zůstala hořká pilulka po špatné zkušenosti s IZIP, což byl před čtrnácti lety pokus o vytvoření elektronické zdravotní knížky. Ten projekt tehdy zkrachoval a to tady zabilo telemedicínu na hrozně dlouhou dobu.

Jak jsme na tom ve srovnání se zahraničím v současné době?

Zdaleka nejhůř. V Evropské unii jsme poslední, kdo nemá digitalizované zdravotnictví. Nedávno to dobře vystihl pan doktor Vlček z Akeso Holdingu, když přirovnal digitalizaci zdravotnictví k závodu cyklistů, kde většina států jede na skvělých kolech s elektropohonem a Česko jede na 40 let staré Ukrajině s píchlou duší. Když to porovnáme třeba se sousedním Slovenskem, tam jsou zdravotnické systémy propojené už čtrnáct let. Poslední čtyři roky absolutně. To znamená, že více než 95 procent medicínských informací je zasíláno do jednoho centrálního registru. Když chcete mít na Slovensku jakýkoli informační systém ve zdravotnictví, nejdřív se musíte k tomu centrálnímu registru připojit a Národní centrum zdravotnických informací vás musí certifikovat.

Brání se u nás digitalizaci i samotní lékaři a pacienti?

Právě že ne! Lékaři i pacienti to chtějí, velké pacientské organizace o to mají zájem, stejně jako absolutní většina soukromých zdravotnických zařízení. Mnohé z nich od nás tato řešení odebírají. Například Masarykův onkologický ústav už pod nás převádí všechny své kliniky. Má to jen jeden drobný háček. Celé to v podstatě platíme ze svého, protože za to nejsou téměř žádné úhrady. Pojišťovny proplácí jen jeden telemedicínský výkon pro specialisty, a to za 350 korun, což je zlomek toho, co lékař běžně dostane za práci v ordinaci. Když k takovému specialistovi přijdete fyzicky, má za to zhruba 1500 korun.

Proč to tedy lékaři dělají, když za to mají násobně míň peněz než za fyzickou návštěvu pacienta?

Protože jsou to nadšenci. A zatím také proto, že jim to platíme my a nabízíme jim využívání našich nástrojů zdarma. V Česku teď máme více než 5500 registrovaných lékařů a letos navíc plánujeme společně s firmou CompuGroup Medical integrovat naše řešení do informačních systémů, které využívá 70 procent českých ambulancí. První z nich, PC Doktor, je již plně integrován. Takže do konce tohoto roku bude mít většina lékařů k dispozici naše nástroje jako součást programu, který běžně používají. 

Co to obnáší v praxi, když se lékař rozhodne vaši aplikaci používat?

Může to klidně používat jen pro své pacienty, kteří k němu chodí. Stáhne si aplikaci, přihlásí se tam přes certifikáty, ověří se přes bankovní identitu a další ověřovací systémy, napojí se na SÚKL a na zdravotní pojišťovny a pak zkrátka začne se svými pacienty komunikovat přes náš software, za který nic neplatí. Má díky tomu skvělý objednací kalendář, umělou inteligenci, potvrzování, CRM systém, přes který vidí, co pacientovi je, jakou má medikaci a veškeré další údaje, které potřebuje k tomu, aby mu třeba na dálku předepsal léky.

A musí vám zároveň dát k dispozici svůj čas, ve kterém se bude věnovat dalším pacientům?

Nemusí. To se týká jiné skupiny lékařů, kteří pro nás zajišťují příslužby. Ti si stanoví určitou dobu mimo své ordinační hodiny a v té době nám zajišťují pohotovost, což mají samozřejmě zaplacené. V té době jsou k dispozici online a odpovídají na dotazy pacientů. Průměrná doba čekání je u nás pět minut. Když pacient něco potřebuje, do pěti minut hovoří nebo chatuje přímo s lékařem.

Jak často vaši uživatelé aplikaci používají?

Drtivá většina lidí, kteří si sami naši aplikaci stáhnou, využívá jedno spojení s lékařem ročně, které nabízíme v bezplatné verzi. Jsou to desítky hovorů denně, naše investice do této služby tvoří asi dvacet procent našeho obratu, což je docela dost peněz. Ale dává nám to smysl. Já mám utkvělou představu, že zdraví je právo. Je to i v naší Listině základních práv a svobod. Vůbec nerozumím diskusi o tom, že by ve zdravotnictví měl být nějaký placený nadstandard. Nechápu, proč by svobodná maminka, která měla smůlu, že zůstala sama na dvě děti a pracuje třeba jako kuchařka ve školce, měla mít horší zdravotní péči než já. Takže my nabízíme jedno spojení za rok pro všechny lidi zadarmo.

Diskuse o placeném zdravotnickém nadstandardu už v Česku jednou proběhla.

Ano. A teď jsme bohužel velmi blízko k tomu, aby se vrátila.

Dá se u zdravotnických aplikací očekávat, že budou brzy místo lékařů využívat umělou inteligenci?

S umělou inteligencí samozřejmě pracujeme už dávno. Ale na spoustu věcí ji máme vypnutou, protože ve zdravotnictví musí být certifikovaná. Cokoliv, co diagnostikuje váš zdravotní stav, je zdravotnický prostředek. Umělá inteligence vás může navést a nasměrovat, ale nakonec to dojde k lékaři, který rozhoduje. V momentě, kdy by umělá inteligence rozhodovala, by se už stala zdravotnickým prostředkem.

A bude to tak?

Bude to tak určitě. V budoucnu vám certifikovaná umělá inteligence bude dávat odborné zdravotnické rady. Ale zatím ještě ne.

V jiných zemích už se takto umělá inteligence používá?

Ano, děje se to třeba i na Slovensku, děje se to vlastně i v Česku, ale není to legální. Existují tu poradny, kde s vámi mluví umělá inteligence. Zeptá se vás, kde vás co bolí, jak dlouho... A pak vám řekne, co máte dělat. Já jsem v tomto velmi opatrný a věřím spíš v hybridní péči, kdy umělá inteligence zjednodušuje některé procesy a lékař je pak odpovědný za diagnostiku a léčbu. Umělá inteligence dnes ještě není dost přesná, není zkrátka tak chytrá, aby mohla o našem zdraví rozhodovat. Když jsme ji testovali na našem šéflékaři na Slovensku, tak mu například diagnostikovala infarkt. Samozřejmě nesmysl.

Jedním z cílů telemedicíny je odlehčit ambulancím, které jsou přetížené pacienty, jejichž zdravotní stav mnohdy osobní návštěvu lékaře nevyžaduje. Daří se toho v praxi dosáhnout?

Během vánočního týdne jsme ošetřili 3852 pacientů, což je násobně víc, než je náš běžný týdenní průměr. To jsou všechno lidé, kteří v tom týdnu nešli na pohotovost. A téměř šedesát procent z toho byly děti, protože v řadě měst prostě dětská pohotovost není. Telemedicína má ohromný potenciál zefektivnit tyhle služby a zpřístupnit je lidem, pro které je lékařská péče hůř dostupná. Neumíte si představit ty úspory, které to přinese i státu.

Jaké úspory máte na mysli?

Například v sociálních zařízeních pobytové péče. Ta momentálně fungují tak, že je tam zpravidla jeden lékař k dispozici řekněme od osmi do čtyř hodin. Když má pak někdo horečku a potřebuje paralen mimo ordinační dobu lékaře, nemůže mu ho ošetřovatel dát, protože léky předepisuje lékař. Takže pro něj přijede sanitka za 13 tisíc korun, které zaplatí kraj, a odveze ho na nízkoprahový příjem, což zaplatí stát. Přitom by stačilo se na dálku spojit s lékařem, který má přístup ke zdravotním údajům pacienta, a ten by léky předepsal distančně. My jsme tuhle službu nabídli státu za 40 korun měsíčně, prošlo to schválením ve třech krajích, ale po nedoporučení ministerstva zdravotnictví to VZP nakonec nepodpořila a bez její podpory projekt neměl smysl.

Co bylo důvodem toho odmítnutí?

Pojišťovně nebylo doporučeno to dělat, dokud není nový zákon o elektronizaci zdravotnictví. Do té doby by s tím mohla být nějaká komplikace, takže do toho raději nepůjdou. Ale letos už jsou pojišťovny výrazně vstřícnější. Konkrétně VZP a OZP se extrémně snaží. A já věřím, že se blíží doba, kdy se v této oblasti posuneme, bude tady zákon o elektronizaci zdravotnictví a snad i povinné propojení všech výrobců zdravotnického softwaru, tak jak je tomu ve většině zemí včetně USA. Nejde ani tak o to, vytvořit jeden společný digitální systém, ale propojit ty stávající tak, aby mohly fungovat nezávisle a přitom spolu komunikovaly.

Jak jsme daleko od zákona o telemedicíně?

Byl odložen o další rok. Takže na konci roku 2025 je reálné, že by snad mohl být schválen. Ten zákon je výborně napsaný, pracovali na něm skvělí odborníci a já jsem přesvědčen, že to je přesně to, co všichni chceme. Ale budeme si na něj ještě muset počkat.

Rozhovor vznikl ve spolupráci se společností Meddi hub.