Česko jako srdce evropského byznysu. Musíme ale vědět, kam chceme jít a co chceme světu nabídnout, říká Bert Hesselink z CTP

Expo v Ósace patří mezi největší světové výstavy a letos se nese v duchu tématu „Navrhování budoucí společnosti pro naše životy“. Na jednom místě se potkávají desítky států, firem i inovátorů, kteří ukazují, jak chtějí přispět k udržitelnější a propojenější budoucnosti. Jak vypadá průmyslový development budoucnosti? Jak se mění vztahy mezi Evropou a Asií a proč v nich Česko hraje klíčovou roli? Bert Hesselink, ředitel pro vztahy s klienty ve společnosti CTP, přibližuje, proč se firma stala národním partnerem českého pavilonu na Expu v Ósace, jakou roli hraje důvěra a osobní kontakt v obchodních vztazích s Japonskem a proč se pro mnoho asijských firem Evropa stává klíčovým bodem pro expanzi a investice. Mluví také o tom, jak se mění požadavky na průmyslové nemovitosti a proč dnes už role developerů dávno přesahuje samotnou výstavbu a místo jednorázových projektů se od nich očekává, že budou dlouhodobými partnery pro růst a transformaci firem.

Kamionem do druhého patra. V areálu Zetoru vyrůstá unikátní průmyslová stavba za více než miliardu

24. 6. 2025 ▪ 4 min. čtení

CTP se stalo národním partnerem českého pavilonu v Ósace. Co firmu vedlo k tomuto rozhodnutí?

Expo pro nás bylo přirozeným krokem z několika důvodů. Na první pohled se může zdát, že jako developer pouze stavíme a pronajímáme industriální budovy, ale protože si je necháváme ve vlastnictví, máme zájem o dlouhodobý rozvoj regionů, kde působíme. Právě proto máme reálný zájem i na tom, aby Česko bylo atraktivní destinací pro firmy ze zahraničí. Expo v Ósace vnímáme jako příležitost prezentovat Česko jako místo, kam má smysl vstoupit a budovat tu byznys dlouhodobě. Další motivací byla samotná architektura. Český pavilon je podle mě opravdu krásná budova, navržená českými architekty, a protože jsme stavební firma, chtěli jsme s takovým projektem spojit i naše jméno.

Jakou roli podle vás hraje Expo v navazování obchodních vztahů? Pomáhá firmám propojovat se s japonskými partnery?

Určitě. Expo vnímáme mimo jiné i jako příležitost k osobnímu setkání a jako cestu k budování dlouhodobých vztahů, a to nejen s novými partnery, ale i s těmi stávajícími. Já osobně jsem se tam potkal s několika českými podnikateli, kteří se Expa účastní právě proto, aby se propojili s japonskými firmami. Jeden z českých vinařů například využívá naši CTP lounge k tomu, aby do ní zval potenciální partnery z japonských hotelových řetězců a jednal s nimi o spolupráci. Takové kontakty se běžně nenavazují snadno, ale Expo vytváří přirozený rámec, kde je možné pozvat lidi k jednomu stolu, představit se a zahájit konkrétní jednání o možné spolupráci. Osobní kontakt v byznysu je pro japonské firmy naprosto klíčový a tohle je jedinečná příležitost, jak ho navázat.

Expo má být také místem, kde státy ukazují svou vizi budoucnosti. Jak jste ho vnímal vy? Překvapilo vás něčím?

Ano, velmi. Expo pro mě nebylo primárně o byznysu, ale hlavně o tom, jak jednotlivé státy přemýšlejí o budoucnosti. Každý pavilon ukazuje, čím chce daná země přispět světu. Letošní téma „Navrhování budoucí společnosti pro naše životy“ se odráželo v přístupu i obsahu jednotlivých expozic. Německo se třeba zaměřilo na cirkulární ekonomiku, kterou ve svém pavilonu skvěle a do detailu vysvětlovalo běžným návštěvníkům. Musím uznat, že jejich pavilon patří mezi mé nejoblíbenější. Tchaj-wan naopak stavěl na technologiích a budoucnosti polovodičů. Je fascinující sledovat, jak se různé země dívají na budoucnost rozdílnou optikou, a přitom všechny hledají cesty k udržitelnosti a spolupráci. Pro mě osobně bylo velmi inspirativní i to, jakou pozornost věnovali Japonci samotnému Expu. Lidé stáli ve frontách i pět hodin, jen aby mohli navštívit pavilon jiné země. V tomhle směru to působilo téměř jako zábavní park, ale místo horských drah šlo o architekturu a zájem o to udělat naši planetu, díky technologiím, lepším místem.

Co je podle vás pro japonské firmy důležité při vstupu na evropský trh? A jak si v tomto ohledu stojí Česko?

V Česku je dnes registrováno přes 270 japonských firem a více než stovka z nich zde přímo vyrábí. Když to přepočteme na obyvatele, má Česko zřejmě nejvyšší počet japonských firem na hlavu v celé Evropě a možná i na světě. My jako CTP působíme ve více než deseti zemích, spolupracujeme s více než dvaceti japonskými firmami a většina z nich působí právě v Česku. Tohle partnerství ale nevzniklo přes noc, některé z těchto spoluprací trvají už téměř 25 let. První firmy sem přišly, protože viděly příležitost, a zůstaly tady, protože měly dobré zkušenosti. V japonské firemní kultuře má obrovskou váhu osobní doporučení, důvěra a zkušenost. Když jedna firma něčemu věří, následují ji další. Navíc Česko pro ně dlouhodobě funguje jako stabilní země uprostřed Evropy, s kvalitní pracovní silou, slušnou infrastrukturou a předvídatelným prostředím. A to je v dnešní době, kdy svět čelí velkým výkyvům, hodnota sama o sobě.

Proč podle vás dnes asijské firmy stále častěji hledají cestu do Evropy?

Hlavním důvodem je narůstající míra nejistoty a rizika v globálních dodavatelských řetězcích. Během posledních let jsme zažili covid, zablokovaný Suez, válku na Ukrajině. To všechno firmy donutilo přemýšlet jinak. Místo toho, aby vyráběly na jednom místě pro celý svět, se dnes mnohem častěji rozhodují pro regionální výrobu. Zjednodušeně řečeno: co se dřív vyrábělo v Číně pro celý svět, se dnes vyrábí v Číně pro Čínu, v jihovýchodní Asii pro Asii, v Mexiku a Americe pro Ameriku, a v Evropě pro Evropu. Někdy se k tomu přidává ještě severní Afrika jako blízký výrobní region pro evropský trh. Když se pak firmy rozhodují, kde konkrétně se v Evropě usadí, sledují vždy tři základní kritéria: náklady, kvalitu a míru rizika. V závislosti na tom, co přesně dělají, je některý z těchto faktorů vždy důležitější než ostatní. A Česko si v téhle rovnováze vede dlouhodobě velmi dobře.

Na Expu 2025 (zleva): Ondřej Soška, generální komisař Českého pavilonu, Petr Pavel, prezident ČR, Bert Hesselink, ředitel pro vztahy s klienty v CTP, a Šárka Šachl, marketingová manažerka CTP ČR

Foto: CTP

Jak se podle vás mění požadavky firem na průmyslové nemovitosti? A co dnes hledají nejčastěji?

Pokud se podíváme 20 nebo 30 let zpět, většina zahraničních investic v Česku mířila do jednodušší výroby s nižší přidanou hodnotou. Nejčastěji šlo o montovny. Dnes je situace úplně jiná. Výrobní aktivity se posunuly směrem k technologiím, vývoji a sofistikovanější výrobě. A tomu se musí přizpůsobit i samotné budovy. Například tchajwanská firma Inventec s námi začínala v roce 2005 v Brně v běžné výrobní hale. Dnes pro ně stavíme nový areál jižně od města, který zahrnuje mimo jiné i čisté prostory o rozloze 30 tisíc čtverečních metrů, což je prostředí s velmi přísně kontrolovanými podmínkami pro vysoce specializovanou výrobu. Podobný vývoj vidíme i u firmy Vitesco, která byla dříve součástí Continentalu. V Ostravě jsme pro ně dokončili zcela nový high-tech areál, který obsahuje nejen výrobní část, ale i zázemí pro výzkum a vývoj. Mění se i samotný profil lidí, kteří v takových budovách pracují. Už to nejsou jen dělnické profese, ale stále častěji inženýři, vývojáři nebo specialisté na čisté technologie. Tomu odpovídají i požadavky na prostředí. Dnes firmy očekávají moderní, technologicky připravené prostory, ale také kvalitní zázemí pro zaměstnance. Výrobní park už dávno nejsou jen haly, ale stává se z něj komplexní prostředí, které musí odpovídat nové úrovni práce.

Jak důležité je dnes pro firmy téma udržitelnosti a ESG? Liší se nějak přístup evropských, asijských a amerických firem?

Dnes už je ESG běžnou součástí rozhodování většiny firem, ale liší se to kontinent od kontinentu. Evropa je v tom jednoznačně nejdál. Tady je udržitelnost vnímána jako systémová věc a často i regulatorní požadavek. Firmy na to myslí dopředu a počítají s tím jako se standardem. V Asii, konkrétně třeba u japonských firem, jsme byli překvapeni, jak silně ESG vnímají a jak vážně ho berou. Čekali jsme možná konzervativnější přístup, ale realita je, že i v Japonsku to začíná být běžná součást firemní strategie. V USA je to komplikovanější. Některé americké firmy jsou v ESG dál než kdokoli jiný, ale u jiných je to doslova téma, kterému se vyhýbají. Dokonce jsme se několikrát setkali s tím, že je lepší to slovo vůbec nevyslovovat, protože to může být velmi citlivé a mohlo by to narušit potenciální budoucí spolupráci. Tam je tedy mnohem větší rozdíl mezi jednotlivými firmami i státy. Za mě ale určitě platí, že ten vlak už dávno vyjel. Možná se to bude chvíli vlnit, někdy bude zájem o toto téma větší, jindy menší, ale ESG a udržitelnost už jsou součástí hry. A budou čím dál víc.

Jak se podle vás promění role developerů v příštích letech?

Nejjednodušší cesta pro developery je samozřejmě zůstat u tradičního modelu – postavit budovu, pronajmout ji, prodat dál a realizovat zisk. Z našeho pohledu ale dává daleko větší smysl přemýšlet jinak. Budovy si necháváme a našim klientům dáváme slib, že se o jejich nemovitost postaráme i v budoucnu, že když budou potřebovat změnu, přestavbu nebo rozšíření, jsme připraveni. Díky tomu se z nás, jako developera, stává partner. Nejenže přivádíme nové firmy do regionů, ale také pomáháme těm stávajícím růst. Díky tomu můžeme ovlivnit nejen úspěch jednotlivých firem, ale i celý region. Mluví se hodně o ESG, o zelených budovách, o marketingu, ale to nestačí. Když chcete mít opravdový dopad, musíte nabízet skutečnou hodnotu, nejen sliby. Nestačí říct, že někomu pomáháte budovat byznys, a při první příležitosti prodat budovu investorovi. Musíte to skutečně dělat. A to jde jen tehdy, když máte dlouhodobou zodpovědnost.

Co by si podle vás mělo Česko uvědomit, pokud chce zůstat atraktivní pro zahraniční investory?

Myslím, že v Česku děláme spoustu skvělých věcí. Máme tu kvalitní firmy, silné technické vzdělání, chytré lidi a stabilní prostředí. Ale někdy se možná podceňujeme. Když jsem byl na Expu, uvědomil jsem si, že bychom se neměli bát ukázat světu, co všechno umíme. Zároveň ale musíme hledat cestu dál. Svět se mění, a pokud nechceme jen reagovat na to, co se kolem nás děje, ale být aktivní součástí změny, potřebujeme jasnější směr. Potřebujeme vědět, kam jako země chceme jít a co chceme nabídnout světu, aby to dávalo smysl. Máme na co navazovat, ale potřebujeme odvahu i ambici.

Text vznikl ve spolupráci se společností CTP.