Proč do banky, když to jde i bez ní? Úvěrové fondy v Česku posilují

Úvěrová aktivita v oblasti firemního financování roste. Podíl hlavních hráčů na trhu, tedy bank, se však již příliš nezvyšuje. A to nahrává vzestupu úvěrových fondů. Nejen ve světě, ale nově také v Česku. Tento typ investičního nástroje přitahuje investory, kteří hledají vyšší zhodnocení srovnatelné i s jinými aktivy, jako jsou nemovitosti či akcie. Zároveň nabízí alternativu firmám a projektům, které potřebují rychlé a méně byrokratické financování.

Zatímco banky musejí kvůli rostoucí regulaci postupovat podle přísných skóringových modelů a žadatelé o úvěr čelí zdlouhavým a náročným schvalovacím procesům, úvěrové fondy operují pružněji a často i rychleji. Právě zpřísnění podmínek v bankovním sektoru je jedním z hlavních důvodů, proč se tento segment na českém trhu začíná dynamicky rozvíjet.

Základní princip fungování úvěrových fondů je jednoduchý: shromážděný kapitál od kvalifikovaných investorů je dále půjčován firmám, developerům nebo jiným subjektům, které hledají financování. I zde ale funguje podobný proces jako v bance a ne každý zájemce úvěr automaticky získá. Navíc je tento poskytnutý kapitál obvykle zajištěn – například nemovitostmi, obchodními podíly či pohledávkami – a přináší investorům výnos v podobě úroků. Ten se následně přepočítává do hodnoty investičních akcií vydávaných investorům. Z pohledu očekávaného zhodnocení obvykle pracují s výnosy v rozmezí osm až 12 procent ročně.

Výhody v nezávislosti i nižším riziku

Podle dat společnosti Northleaf Capital nese private credit prémii dva až tři procentní body nad veřejně obchodovanými dluhopisy. Přesto volatilita tohoto typu investic zůstává nižší, protože se nechovají jako klasické dluhopisy, které při růstu úrokových sazeb klesají a obráceně. A to je jejich druhá klíčová výhoda. Nezávislost na vývoji akciových či dluhopisových trhů spolu s vysokým potenciálem zhodnocení. Riziko u těchto investic je primárně spojeno s tím, zda dlužník bude schopen splácet (kreditní riziko) a zda v případě nesplácení je likvidační hodnota zástavy dostatečně vysoká a dostatečně likvidní.

Rozdíl oproti bankovnímu financování tkví nejen v rychlosti vyřízení, ale i ve schopnosti přizpůsobit strukturu úvěru konkrétním potřebám dlužníka. „Úvěrové fondy mohou na změny reagovat rychleji a flexibilněji než nemovitostní fondy. Tím snižují rizika a optimalizují výnosy. Navíc jsou velmi dobře zajištěné pro případ nesplácení. Takzvaný LTV, což je poměr mezi objemem půjčeného kapitálu proti hodnotě zástavy, činí maximálně 70 procent,“ říká Ivo Korčák, zakladatel fondu Findigo FKI.

Fondy jako Findigo zaplňují mezeru, kam tradiční bankovní sektor nedosáhne. Poskytují úvěry pro projekty, které jsou pro banky příliš specifické nebo nestandardní. V takových případech může být výhodnější zvolit dražší, ale rychle dostupné financování než zdlouhavě hledat klasický bankovní úvěr. „Tyto fondy postupují podobně jako banky. Vždy vyžadují zajištění primárně nemovitostí, které kombinují s notářským zápisem s přímou vykonavatelností. Na rozdíl od bank ale nemusejí posuzovat jen cash flow a bonitu klienta, ale mohou půjčit i proti kvalitnímu zajištění,“ vysvětluje člen představenstva Delta Investiční společnosti Jan Kodada.

Korčák doplňuje, že fondy si často berou do zástavy i obchodní podíly nebo specifické pohledávky. To rozšiřuje možnosti využití úvěrového financování mimo tradiční developerské projekty i na širší spektrum firem, například v oblasti e-commerce, logistiky nebo průmyslové výroby.

Typickým případem může být také krátkodobá půjčka sloužící jako „bridge loan“, než projekt získá bankovní úvěr nebo jiný zdroj financování. „Je to překlenutí mezi okamžitou potřebou kapitálu a budoucími penězi,“ říká Kodada.

„Sám jsem využil privátní financování již několikrát. Šlo o specifické situace, na které banka neuměla z nejrůznějších důvodů zareagovat,“ říká investor Matěj Turek. V jeho případě to bylo například předfinancování prodeje firmy Algotech, který byl odložen kvůli válce na Ukrajině, či pro akvizici fondu kvalifikovaných investorů Quant, který nevykazuje tradiční ziskovost, ale má obtížně předvídatelné výnosy z performance fee. A také pro akvizici majoritního podílu v FK Dukla Praha.

Podle Turka není úvěrové financování omezené podle typu či velikosti firmy. „Spíš jde obecně o skvělý zdroj likvidity, který umožňuje realizaci oboustranně výhodných transakcí. Tím dochází k výraznému zvýšení efektivity lokálního trhu a celé ekonomiky,“ říká Turek.

Proč úvěrové fondy přibývají

Růst úvěrových fondů v Česku je výsledkem souhry několika faktorů. Prvním z nich je zpřísnění bankovní regulace, která omezuje prostor bank pro rizikové úvěrování. Implementace pravidel Basel III, respektive CRR III v Evropě, nutí banky držet vyšší kapitálovou rezervu a zvyšuje jejich averzi k rizikovějším projektům, jako jsou například začínající developerské akce nebo restrukturalizace firem.

Dalším důležitým faktorem jsou úrokové sazby. Ačkoli Česká národní banka v květnu snížila svou základní úrokovou sazbu na 3,5 procenta, bankovní úvěry zůstávají pro řadu podnikatelů obtížně dostupné. Úvěrové fondy nabízejí alternativu, která je ve srovnání s bankovním úvěrem sice nákladnější, ale současně dostupná bez zdlouhavých jednání. A zejména s vyšší mírou pochopení pro specifika konkrétního projektu.

Třetí důvod souvisí s tlakem na čas. V době, kdy je rozhodování o obchodní příležitosti otázkou dnů či několika málo týdnů, jsou úvěrové fondy schopny nabídnout rozhodnutí v kratším časovém horizontu. Tento faktor hraje podle Korčáka zásadní roli například při akvizicích, nákupech pozemků či nemovitostí nebo při překlenovacím financování.

Na českém trhu aktuálně působí podle serveru FKI‑fondy.cz nejméně devět fondů zaměřených primárně na přímé úvěrování. Jejich růst je patrný především v oblasti objemu spravovaných aktiv. „Počet fondů se může mírně zvýšit, ale hlavním motorem růstu bude expanze stávajících hráčů,“ domnívá se Korčák.

Úvěrové fondy v Česku pokrývají různé úrovně financování. Od klasických seniorních úvěrů přes mezaninové struktury až po specializované produkty, jako je například nákup problémových pohledávek nebo financování řízených insolvencí. To investorům umožňuje diverzifikovat investiční strategii a zároveň lépe řídit riziko.

Vývoj na českém trhu kopíruje globální trendy. V USA nebo západní Evropě je private credit běžnou součástí investičních portfolií investorů. Investoři hledají doplněk do portfolia, který jim přinese atraktivní výnos a bude nezávislý na vývoji akciových či dluhopisových trhů. Kategorie private credit fondů přesně toto nabízí. Některé tuzemské fondy totiž vykazují výnosy, které převyšují hranici deseti procent ročně. Příkladem dle webu Findigofki.cz může být fond Findigo FKI, který za loňský rok dosáhl zhodnocení 11,9 procenta u výkonnostních akcií a za poslední tři roky činilo více než deset procent ročně. Objem spravovaných aktiv na konci května 2025 překročil 300 milionů korun.

Podle Kodady je výnos fondů jako Findigo v rozmezí osmi až deseti procent realistický, dlouhodobě udržitelný a případné výkyvy úrokových sazeb na něj nemají zásadní dopad.

Co ještě musí investoři vědět

Ačkoli výnosy jsou atraktivní, je třeba se z pohledu investorů dívat i na další parametry. Například jak je to s oceňováním, kde minimální perioda je již na měsíční bázi. S tím souvisí i další otázka, kterou je likvidita. Tím je myšleno, za jak dlouho se investor dostane ke svým penězům. V tomto případě je to velmi individuální a začíná již na měsíční periodě. Standardně jsou však delší lhůty, a to kvartální či půlroční. U některých struktur může být výplata odkupů odložena i o delší dobu, například rok.

Další oblastí je poplatková struktura a nákladovost fondu. Vstupní poplatky mohou být i nulové a jejich výše záleží na konkrétním distribučním kanále, nicméně většina fondů je zatížena výstupními poplatky během prvních tří let. Dále najdeme fondy s fixními provozními náklady, jejichž podíl s růstem objemu relativně klesá, stejně jako fondy se standardní poplatkovou strukturou včetně poplatku za správu, kde se celkové náklady pohybují nejčastěji na úrovni dvou až tří procent ročně. Transparentnost těchto poplatků se liší fond od fondu a je na investorovi, aby pečlivě prostudoval statut a výkaznictví. Celkové zhodnocení akcií dále ovlivňuje i schéma dělby zisku, kdy je výnos nad určitou úroveň základního zhodnocení rozdělen mezi akcionáře předem definovaným procentem (například 50/50).

Investiční ředitel RubikonFin Jiří Musil doplňuje, že kvalifikovaný investor by měl zkoumat, jakými mechanismy fond snižuje rizika, která jsou s touto specifickou třídou aktiv spojena. „Například, jaký je typický účel poskytovaných úvěrů, kolik úvěrů fond obsahuje a jaká je jejich diverzifikace. Či zda existují limity na expozici vůči jednotlivým dlužníkům, jakým způsobem jsou úvěry zajištěny, jak probíhá proces kreditní analýzy a jaké know-how má kreditní tým, jaké má tým zkušenosti s řešením nesplácených úvěrů, jestli využívá fond kromě kapitálu investorů i externí financování,“ vysvětluje Musil.

Česká národní banka zatím vůči segmentu úvěrových fondů zaujímá spíše pozorovatelský postoj. Ve Zprávě o finanční stabilitě z roku 2025 nicméně upozornila na rostoucí význam nebankovního financování a potřebu zvýšené obezřetnosti v tomto segmentu. Na evropské úrovni se připravuje legislativa známá jako AIFMD II, která zavede přísnější pravidla pro správu likvidity a limity na využívání pákového efektu v rámci alternativních investičních fondů. Nová pravidla by měla vést k vyšší transparentnosti a větší ochraně investorů.

Přesto se očekává, že segment úvěrových fondů v Česku bude dále růst. Rozhodující bude vývoj úrokových sazeb, stabilita realitního trhu a ochota investorů přijímat vyšší riziko výměnou za vyšší výnos. Milan Tomášek z fondu Findigo FKI, dodává, že segment private credit se stane běžnou alternativou ke klasickým dluhopisovým fondům. A to zejména pro investory, kteří hledají stabilní a zajímavé zhodnocení s přijatelnou mírou rizika.

Text vznikl ve spolupráci se společností Findigo FKI SICAV.