Ztrojnásobení limitů pro audit neodpovídá struktuře české ekonomiky, říká prezident auditorské komory

Nový zákon o účetnictví, ztrojnásobení limitů pro povinný audit i nástup umělé inteligence aktuálně proměňují prostředí, ve kterém čeští auditoři pracují. Ladislav Mejzlík, prezident Komory auditorů ČR, považuje nedávné ztrojnásobení limitů pro povinný audit za unáhlené rozhodnutí.

Audit bývá někdy vnímán jako nutné zlo. Povinnost, která firmy stojí čas i peníze. Jak byste přesvědčil skeptického majitele firmy, že má audit skutečnou hodnotu?

Řekl bych prevence a důvěra. Je to prevence pro majitele společnosti i pro ostatní. Přirovnám to k technické kontrole vozidel. Když máte nové auto a musíte po čtyřech letech každé dva roky na technickou kontrolu, říkáte si, proč tam musíte jet, a ještě za to platit. A co když máte starší auto? Obvykle před technickou kontrolou dáte auto do servisu, aby s ním bylo všechno v pořádku a technickou kontrolou prošlo. A chcete, aby na technickou kontrolu jezdila i ostatní auta, která potkáváte na silnici? Řekl bych, že ano. Nechcete na dálnici potkat auto, kterému upadne kolo, až vás bude předjíždět. Podobně je to i s firmou, protože pokud firma zkrachuje, pocítí to zaměstnanci, dodavatelé i odběratelé nebo banka, která vám půjčila peníze. Všichni jsme na jedné lodi a nikdo nechce mít mezi sebou někoho, kdo jezdí s rezavým autem bez katalyzátoru. Audit má největší význam jako prevence, tedy ještě před tím, než k problémům dojde.

Druhým benefitem je důvěra, která se ekonomicky vyplácí. Důvěra vždy přináší peníze. Například pokud banka věří vašim údajům, nabídne vám nižší úrokové sazby. A nižší míra selhání úvěrů je výhodná pro všechny. Ztráty bank z těch, kdo nesplácejí, totiž nakonec platí ti, kdo splácejí.

Audit odhaluje nekalé praktiky, ale auditora platí ten, koho audituje. Není to střet zájmů?

Ten problém objektivně existuje. Je to těžká situace: klient platí za audit, který je ve skutečnosti prováděn ve veřejném zájmu. Čas od času se objevují hlasy, aby tedy audity platila celá společnost. Jenže jak? Jako televizní a rozhlasové poplatky? To jistě ne. Existují úvahy o alternativních modelech financování auditů, například procentem z obratu auditovaných firem, příspěvky od veřejně obchodovaných společností, jež by se centralizovaly v jakémsi fondu, z kterého by se platil audit, ale jsou to jen teoretické nápady a v praxi nikde nefungují. Tržní vztah, kdy si klient vybere auditora a domluví se na podmínkách, je z hlediska efektivity tohoto procesu stále nejlepší.

Řešení vámi zmiňovaného potenciálního střetu spočívá v přísných požadavcích na kvalitu auditorské práce a její nezávislost. Auditor se musí řídit auditorskými standardy, etickým kodexem, podléhá dohledu a může být sankcionován. Uplatňuje se na něj například povinná rotace: u jednoho klienta nemůže být auditor déle než deset let, aby nevznikly příliš úzké vazby. Auditor ví, že po něm přijde nový auditor, který zkontroluje jeho práci, což samo o sobě motivuje k pečlivosti. Veškeré postupy při výběru klienta, posouzení nezávislosti a provedené úkony se dokumentují v auditorském spisu, který je povinně uchováván deset let a kdykoli může být předmětem kontroly ze strany Komory auditorů ČR, Rady pro veřejný dohled nad auditem, soudu nebo policie. Takže to zdaleka není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Jak vyvážit náklady auditu a jaký má audit význam pro nově vznikající firmy?

Musíme hledat bod zvratu, kdy přínosy auditu převáží nad náklady na něj. Přece nedává smysl posílat povinně auditora k truhláři v malé vesnici, který pracuje sám bez zaměstnanců ve vlastní firmičce. Audit má smysl tam, kde existuje veřejný zájem na fungování firmy. Pokud zkrachuje malá firmička, která nemá úvěry ani zaměstnance, je to rodinná tragédie, ale společnost jako celek to zásadně nezasáhne. Takové firmy audit nepotřebují.

Jiná situace nastane u firem s obratem 240 milionů korun, což je dnešní limit pro povinný audit, které mají zaměstnance, úvěry a dodavatele a jejichž hospodaření ovlivňuje životy a majetek jiných subjektů, institucí a společnosti jako celek. Tam si myslím, že se náklad na audit vyplatí.

Co se týče startupů, tak Evropská unie se správně snaží zavést úlevy pro nově vznikající firmy, například novou evropskou právní formou, která umožní fungovat napříč členskými státy bez nutnosti registrace v každé zemi zvlášť. Tato podpora dává smysl. Pokud jde o audit, tak jej takový startup nemá, dokud nepřesáhne stanovené limity majetku, obratu a počtu zaměstnanců, nicméně právě pro startupy je důvěra v informace, které o sobě poskytují prostřednictvím účetních závěrek velmi důležitá, protože se uchází o přízeň bank a investorů.

Umělá inteligence zasahuje do řady profesí. Jak ji vnímáte v kontextu auditu?

Dopadů AI na auditorskou profesi je několik. Za prvé, vytváření auditorských systémů, které využívají pokročilé formy AI, vyžaduje obrovské investice. U velkých mezinárodních auditorských sítí hovoříme o miliardách dolarů na globální úrovni. Tyto investice se realizují v centrálách v technologicky vyspělých zemích, nikoli lokálně v dceřiných společnostech, které se však musí podílet na jejich financování, což odčerpává jak peníze, tak talenty do technologicky vyspělých center. Evropa v tomto ohledu bohužel nezáří.

Za druhé, využití AI má dopad na pracovní trh. Zejména juniorské pozice jsou v důsledku AI omezovány. Firmy přijímají méně lidí a šetří prostředky na investice do AI. Sám si ale kladu otázku, jak to ovlivní výchovu budoucích manažerů. Kariéra auditora tradičně probíhá po žebříčku junior-senior-partner a v každém patře se člověk učí nejen technické dovednosti, ale i práci s lidmi, vyjednávání a obchodní komunikaci. Jak se tyto soft skills budou předávat, když spodní patra žebříčku začnou mizet?

Třetím a možná nejdůležitějším tématem je diskuse o tom, jaké standardy a mechanismy kontroly kvality budeme uplatňovat na auditorskou práci, kterou bude zčásti provádět AI, jak se to dotkne stávajících profesních standardů a mezinárodních auditorských standardů, které jsou aktuálně soustředěny na kontrolu a odpovědnost osob a firem. Nepochybuji, že se tyto otázky budou muset řešit a že se i vyřeší, ale nyní jsme na počátku tohoto procesu.

Ladislav Mejzlík

Foto: Honza Mudra

Trhu dominuje takzvaná Velká čtyřka. Je to pro trh zdravé?

Koncentrace auditorského trhu je objektivní proces, který obdobně probíhá i v mnoha jiných odvětvích. Vznikají větší celky, protože fixní náklady se lépe rozloží ve velké firmě. A pokud potřebujete investovat miliardu dolarů do AI, malá firma na to prostě nedosáhne.

Druhý důvod koncentrace auditorského trhu je rozšiřování požadavků na auditory. Regulátoři postupně přidávali auditorům nové povinnosti od ověřování rizik insolvence, kybernetické bezpečnosti přes rizika praní špinavých peněz až po potvrzování dotací či kontrolu správnosti odvedených daní. Auditor nemůže být IT specialistou na kybernetickou bezpečnost, právníkem, expertem na oceňování a expertem na praní špinavých peněz v jedné osobě. Audit je v dnešní době jednoznačně týmová práce a auditor potřebuje k sobě kolegy a experty, což vedlo k postupnému slučování firem. Velká čtyřka tak vznikla přirozenou koncentrací trhu v průběhu sta let, vždyť ještě v 80. letech minulého století se mluvilo o velké osmičce auditorských firem. Pokud potřebujete provést audit nadnárodní firmy obchodované na newyorské burze s pobočkami po celém světě, tak jej jednoduše nezvládne individuální auditor, ale ani malá auditorská společnost. Potřebujete týmy právníků, daňových poradců a IT specialistů, které malá auditorská společnost prostě nemá k dispozici.

Česko implementuje nový zákon o účetnictví. Jaké jsou jeho nejdůležitější dopady?

Návrh nového zákona o účetnictví považuji osobně za velkou věc, která bude historickým přelomem, reformou účetnictví srovnatelnou se změnou účetnictví po roce 1989. Dnes u nás platí zákon o účetnictví z roku 1991, který za třicet let prošel více než čtyřiceti novelami. Zkuste si představit svět v roce 1991. Nebyl internet, nebyli jsme v Evropské unii, neexistovaly mezinárodní účetní standardy. Všechny ty změny, kterými jsme procházeli se postupně přidávaly do původního zákona jako záplaty na starých kalhotách, až těch záplat přibylo tolik, že už původní látka není skoro vidět.

Stávající zákon sice stále funguje, ale dozrál čas na změnu, která by byla moderní, bez záplat a vydržela by dalších třicet let. Jsme zemí, kde působí množství zahraničních dceřiných společností a naše firmy zároveň expandují do zahraničí. Účetnictví našich českých společností již dávno není jen česká záležitost, ale mezinárodní disciplína. Firmy, které vykazují podle mezinárodních účetních standardů, ale mají dceřiné společnosti účtující podle českých účetních pravidel, musejí výsledky pracně konvertovat, a to stojí peníze i čas. Z tohoto pohledu je nový moderní zákon o účetnictví naší konkurenční výhodou.

Nový zákon o účetnictví navíc bude vyžadovat úpravu přibližně 150 dalších předpisů. Svým rozsahem se dá tato změna srovnat s rekodifikací občanského a obchodního práva, ke které došlo v roce 2014. Dopadů připravované reformy účetnictví bude mnoho. Je to vážná věc, která si vyžádá úsilí nejen na straně účetních a auditorů, ale na všech stranách, tedy i u uživatelů informací z účetnictví, jako jsou banky, finanční správa, investoři, statistický úřad a dalších. Jsem ale přesvědčen, že zvýší konkurenceschopnost českých firem i Česka jako celku a budeme lépe čitelní pro zahraniční investory a banky.

Mění se i hranice, od které mají firmy povinný audit?

Hranice pro povinný audit se změnila už od 1. ledna letošního roku. Limity pro povinný audit byly novelou stávajícího zákona ztrojnásobeny. Považuji to za příliš velké zvýšení, které není adekvátní postavení české ekonomiky v EU. Podle kumulované inflace od doby, kdy byly limity původně stanoveny, by jejich odpovídající aktualizace zvedla limity přibližně na dvojnásobek. Místo toho se skočilo na trojnásobek, což nás v žebříčku výše limitů 26 členských zemí EU vystřelilo ze 17. místa na 4. místo za Německo, které je nesrovnatelnou ekonomikou vzhledem k Česku, a neodpovídá to velikosti, struktuře ani charakteru a rizikům naší ekonomiky.

Důsledkem trojnásobného navýšení limitů pro povinný audit bude, že odhadem 13 tis. účetních jednotek, které dosud audit měly, nebudou nadále auditovány. Nevíme, kolik z nich si jej nechá dobrovolně. Známe ale příklady ze zahraničí: Švédsko, Itálie a Dánsko provedly podobné uvolnění auditu a následné analýzy ukázaly negativní dopady takového rozhodnutí. Domnívám se, že i u nás budou důsledky negativní a uvidíme je s určitým odstupem několika let. Podle mne by bylo dobré za dva tři roky skutečně změřit, zda se zhoršilo daňové inkaso, výtěžnost insolvenčních řízení nebo hospodářská kriminalita a provést nějakou sebereflexi a úpravu tohoto rozhodnutí.

Zmiňovaných 13. tis. firem bude navíc bez auditu, a tedy bez kontroly kvality účetnictví, v době největší účetní reformy v Česku za posledních 30 let.

Partnerem textu je Komora auditorů České republiky.