Plynu bude dost. Největší riziko představuje pro firmy jeho cena, říká Jindřich Švec z innogy

Evropský energetický trh je dnes podle Jindřicha Švece, Head of B2B ve společnosti innogy, výrazně odolnější než před několika lety. Díky evropským LNG terminálům a diverzifikaci dodávek už podle něj není hlavním rizikem nedostatek plynu, ale jeho cena. Firmám proto doporučuje nespoléhat na jediný okamžik nákupu a energii pořizovat postupně podle předem stanovené strategie.

Jak se dnešní energetický trh liší od situace před několika lety?

Před rokem 2022 jsme byli z velké části závislí na potrubním propojení a na plynu, který proudil z východu na západ. Po vypuknutí války na Ukrajině se situace dramaticky změnila a Evropa musela během velmi krátké doby hledat jiné cesty. Musím říct, že mě Evropská unie v tomto ohledu pozitivně překvapila. Dokázala poměrně rychle reagovat, státy si uvědomily vážnost situace a výrazně se podařilo diverzifikovat zdroje. Klíčovou roli v tom sehrály LNG terminály.

Jejich kapacita je dnes podle našich informací taková, že je využíváme přibližně ze 40 procent. To znamená, že máme pořád značnou rezervu a Evropa je schopná dovážet plyn z různých částí světa. Navíc po roce 2022 nově postavená infrastruktura, tak zvané interkonektory, umožňují flexibilnější přesun plynu z jedné časti Evropy do druhé; jedná se o prvek solidarity, který zároveň tlumí cenový růst plynu.

Takže se podle vás nemusíme obávat, že by v Evropě fyzicky nebyl plyn?

Nedostatku samotných molekul plynu, tedy scénáře, že by Evropa neměla čím topit, bych se nebál. Samozřejmě nikdy neříkej nikdy, ale dnes vidím větší riziko v ceně než v samotném objemu. LNG funguje v rámci globálního trhu. Lodě jsou na moři a směřují tam, kde je o jejich náklad zájem a kde někdo nabídne lepší cenu. Dodavatelé si navíc často chtějí zachovat volnost a neuzavírat příliš dlouhé kontrakty. Plyn tedy podle mě bude, ale otázkou zůstává, kolik za něj zaplatíme.

Evropské zásobníky ale letos nejsou naplněné tak jako v některých předchozích letech. Je to důvod k obavám?

V době našeho rozhovoru byla Evropa v průměru zhruba na 70 procentech a Česko kolem 75 procent. Je to méně než v některých minulých letech, ale neviděl bych to dramaticky. Mezi jednotlivými zeměmi jsou navíc velké rozdíly. Některé jsou na tom velmi dobře, jiné výrazně hůř. U přímořských zemí, jako jsou Německo nebo Nizozemsko, je ale třeba vzít v úvahu lepší přístup k LNG terminálům, takže mohou být flexibilnější.

A hlavně zásobníky nejsou jediným zdrojem. Plyn putuje i z Norska, Ázerbájdžánu nebo do jižní části Evropy z Alžírska. Zajímavým prvkem je i Ukrajina, která má značné kapacity uskladněného plynu a kvůli stavu své ekonomiky ho sama nepotřebuje v takovém objemu. Podle informací z trhu už část plynu začala vyvážet směrem na západ.

Debata HN

Výnosy z baterií klesají. Investoři hledají nové zdroje zisku, stabilizace sítě nestačí

12. 10. 2026 ▪ 5 min. čtení

Pro firmy je tedy větší otázkou cena. Jak moc záleží na tom, kdy energii nakoupily?

Velmi. Dvě podobné firmy mohou mít úplně jiné náklady jen proto, že nakupovaly v jiném okamžiku. V době našeho rozhovoru se například cena plynu pro rok 2026 pohybovala kolem 76 eur, pro rok 2027 kolem 63 eur, pro rok 2028 kolem 43 eur a pro rok 2029 přibližně kolem 34 eur. To jsou obrovské rozdíly.

Firma, která si například už v roce 2024 nakoupila plyn na rok 2026 nebo 2027, může být dnes relativně v klidu. Má cenu zajištěnou a dodavatel jí energii za sjednanou cenu dodá. Jiná situace je u společnosti, která zůstala na spotu nebo začala nakupovat na poslední chvíli. Ta je vystavená aktuálním cenám a výkyvy trhu se jí promítají přímo do nákladů.

Kdy je tedy nejlepší čas energii nakoupit?

To je otázka, kterou dostávám od finančních a generálních ředitelů často. Dvacet let jsem působil na straně klientů a zastupoval firmy s vysokou spotřebou, takže jejich uvažování znám. Když dnes zafixujete cenu a později trh zdraží, udělali jste správné rozhodnutí, ale málokdo vás za to bude oslavovat. Pokud ale cena klesne, akcionář se vás velmi pravděpodobně zeptá, proč jste s nákupem nepočkal. Proto podle mě není správné snažit se trefit jeden ideální okamžik.

Jak tedy mají firmy postupovat?

Rozložit riziko. Firma by si měla vytvořit hedgingovou strategii, nechat ji schválit managementem nebo akcionářem a podle ní nakupovat energii postupně. Pokud například ví, že bude v příštích letech vyrábět přibližně určité množství výrobků, přes spotřební normy si dokáže poměrně dobře odhadnout spotřebu energie. Na tuto relativně jistou část spotřeby pak může nakupovat po částech, třeba každý měsíc určitou část. Jednou nakoupí lépe, podruhé hůř, ale výsledná cena se zprůměruje.

Já osobně doporučuji ponechat třeba deset až dvacet procent spotřeby otevřených pro spotový trh. Pokud během roku dodávky ceny výrazně klesnou, firma z toho může ještě těžit. Důležitá je podle mě hlavně pravidelnost a disciplína. Trh dlouhodobě spolehlivě neporazíte.

Platí to především pro velké průmyslové podniky?

Podle mě by cenu energií měl řešit každý. Čím větší podíl tvoří energie na ceně konečného výrobku, tím důležitější to je. Pokud energetický náklad výrazně ovlivňuje konkurenceschopnost firmy, vyplatí se mít vlastního specialistu nebo externího poradce. Výjimkou jsou společnosti, které mohou změny cen energií průběžně promítat do ceny svých výrobků vůči zákazníkům. Ty jsou proti výkyvům chráněné lépe, ale takových firem není mnoho.

Co mají dělat menší firmy, které vlastního energetika nemají?

To je realita většiny menších podniků. Majitel řeší výrobu, obchod, lidi, finance a dalších deset věcí. Energie ho pálí, protože je to náklad, ale nemá kapacitu každý den sledovat burzu. Proto svým zákazníkům poskytujeme pravidelný informační servis a nákupní portál innogy Price Manager. Klient je odborně poučený o tom, co se děje na energetických trzích a proč, a na základě informací se rozhodne, jakou variantu zajištění energií zvolit.

Může si například předem nastavit, že chce budoucí spotřebu nakoupit ve dvaceti stejných krocích, a systém potom jednotlivé nákupy provádí automaticky. Klient dostává informace o tom, za kolik se nakoupilo a jak se vyvíjí jeho průměrná cena. Nemusí tak každý den řešit, jestli je právě teď správný okamžik.

Pozorujete dnes u firem větší zájem nakupovat na delší dobu dopředu?

Ano, je to jeden z nejvýraznějších trendů poslední doby. Ve srovnání s předchozími lety máme přibližně o 30 až 40 procent více kontraktů na roky 2028 a 2029. Důvod je jednoduchý, vzdálenější forwardové ceny dnes klienti vnímají jako relativně přijatelné. V odborných kruzích se pracuje s tím, že při současné úrovni technologií může být určitým vyváženým bodem trhu cena plynu kolem 30 eur a elektřiny kolem 100 eur. Proto chápu, že se firmy snaží část budoucí spotřeby zajistit už dnes. Máme i klienty, kteří chtějí fixovat dodávky až do roku 2031.

Co by měl majitel firmy před topnou sezonou udělat především?

Nenechávat sto procent spotřeby na spotovém trhu. V dnešní nejisté době, kdy ceny velmi rychle reagují na geopolitické události a výroky několika světových státníků, je to podle mě zbytečně vysoké riziko. Zároveň je potřeba řešit i samotnou spotřebu. Zkontrolovat, jestli někde energie neutíká, zda zařízení správně těsní a jestli stroje pracují s optimální účinností. Nejlevnější energie je ta, kterou nespotřebujeme.

Text vznikl ve spolupráci s innogy.