Stát hledá úspory, změnou vymáhání ale může přijít o 1,5 miliardy ročně

Vláda schválila návrh státního rozpočtu na rok 2027 se schodkem 386 miliard korun. Zároveň řeší, jak zmenšit státní aparát. Ve stejné době ale připravuje změnu, která jde opačným směrem: část vymáhání veřejnoprávních pohledávek, včetně nedoplatků zdravotních pojišťoven, má převzít Finanční správa.

Podle dat Exekutorské komory může změna znamenat každoroční propad inkasa zdravotního pojištění přibližně o 1,5 miliardy korun už v prvním roce. Při započtení částek vymožených v dalších letech může být rozdíl ještě vyšší.

Finanční správa podle dostupných dat vymáhá méně efektivně

Finanční správa evidovala ke konci roku 2024 nedoplatky ve výši 37,8 miliardy korun. Daňovou exekucí v roce 2025 vymohla 5,7 miliardy. Podle propočtů komory se její reálná efektivita pohybuje zhruba mezi 10 až 15 procenty.

Rozdíl je i ve způsobu práce. Devadesát tři procent exekučních příkazů Finanční správy míří na bankovní účet, další způsoby využívá jen omezeně.

Konec lichvářských kliček s podnikatelskými úvěry. Stát chce utnout predátorům nefér cestu k nemovitostem dlužníků

25. 9. 2026 ▪ 5 min. čtení

Soudní exekutoři naopak mohou kombinovat více způsobů výkonu a pokračovat i tam, kde postižení účtu nebo mzdy selže. Podle propočtu komory dnes zdravotní pojišťovny prostřednictvím vlastního vymáhání a soudních exekutorů získají během prvního roku zhruba 2,3 miliardy korun. Pokud by stejný objem pohledávek přešel pod Finanční správu, inkaso by se pohybovalo kolem 800 milionů až jedné miliardy korun. Rozdíl je tedy přibližně 1,5 miliardy korun ročně.

Méně úředníků, ale současně stovky nových míst?

Finanční správa dnes zaměstnává na vymáhání 921 lidí, Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) dalších 293. Jen mzdové náklady těchto 1214 zaměstnanců dosahují přibližně 815 milionů korun ročně.

Převzetí další agendy navíc nebude personálně neutrální. Podle propočtů Exekutorské komory bude Finanční správa potřebovat přibližně 150 až 300 dalších pracovníků, což představuje asi 200 milionů korun ročně navíc.

Vzniká tak rozpočtový paradox, vláda diskutuje o desetiprocentním snížení počtu pracovních míst ve státní správě, ale současně připravuje změnu, která může vyžadovat stovky nových zaměstnanců.

Stát platí aparát bez ohledu na výsledek

U Finanční správy nese personální, technologické i provozní náklady stát. Náklady na vymáhání tak ve výsledku hradí daňoví poplatníci ze svých daní, a to bez ohledu na to, kolik se skutečně podaří vymoci. U soudních exekutorů veřejný rozpočet obdobný fixní aparát nefinancuje. Podle podkladů Exekutorské komory činí náklady veřejných rozpočtů na jejich vymáhání nula korun.

Současný model zdravotních pojišťoven přitom funguje jednoduše. Část pohledávek si vymáhají samy a komplikovanější či neúspěšné případy mohou předat soudnímu exekutorovi. Převod na Finanční správu tuto logiku obrací. Stát má vytvořit další kapacity, nést jejich fixní náklady a podle dostupných dat zároveň vybrat méně.

Stát by měl hledat miliardy především tam, kde už dnes leží

Debata o veřejných financích se často soustředí na nové daně nebo škrty. Existuje ale i třetí cesta, a to zvýšit efektivitu výběru peněz, které už veřejným rozpočtům náleží.

Finanční správa, ČSSZ, zdravotní pojišťovny a další evidují desítky miliard korun nevymožených pohledávek. Exekutorská komora proto navrhuje opačný postup. Dluhy, které tyto subjekty po určité době nevymůžou samy, předají soudním exekutorům jako součásti systému, který si stát před pětadvaceti lety sám vytvořil.

Podle propočtů komory by jen u pohledávek Finanční správy mohl takový model přinést v prvním roce 6,8 až osm miliard korun.

Nejde tedy primárně o spor institucí. Jde o jednoduchou ekonomickou otázku, jaký model přinese vyšší výnos při nižších nákladech?

Pokud stát v době vysokého deficitu zavede systém, který podle dostupných dat sníží inkaso zhruba o 1,5 miliardy korun ročně a zároveň zvýší náklady na aparát, měl by velmi přesvědčivě doložit, proč je taková změna ekonomicky výhodná.