Motoinvest v kauze AGB upřednostňuje zájmy... Odezva České národní banky na výpady...

OHLAS NA ČLÁNKY V HN

Motoinvest v kauze AGB upřednostňuje zájmy... Odezva České národní banky na výpady...

(27. a 28. 3., M. Jašminský, O. Skalková)
V posledních dnech se na stránkách denního tisku objevují informace o probíhající diskusi nad budoucím vývojem v Agrobance. Redaktoři Hospodářských novin Olga Skalková a Martin Jašminský ve svých článcích především z 27. a 28. března zaujali v této diskusi poměrně radikální stanovisko. Vzhledem k tomu, že se mne jako člena dozorčí rady Agrobanky i jako zástupce významného spoluvlastníka tento problém osobně týká, dovoluji si reagovat na některé skutečnosti uváděné ve výše zmíněných článcích.
V podtitulku článku z 27. března se uvádí: "Morálka bankéře se podle Pavla Tykače mění zavedením nucené správy". Oba zmínění redaktoři se mé tiskové konference den předtím zúčastnili, takže jsou si jistě dobře vědomi toho, že jako jediní nepochopili, nebo nechtěli pochopit, že smysl a podstata mého sdělení byly úplně jinde.
Ve své odpovědi na jeden z dotazů jsem se pokusil vyjádřit skutečnost, že do dne zavedení nucené správy nesl Motoinvest i já osobně onu morální povinnost přispívat k co nejlepší likviditě a výsledkům banky. Okamžikem zavedení nucené správy převzal tuto povinnost proti naší vůli někdo jiný. Asi nemá smysl připomínat zde, jakým překvapením pro všechny zúčastněné bylo zavedení "preventivní dočasné správy" dva dny poté, co se guvernér ČNB Tošovský vyjádřil v Parlamentu, že konsolidační program je u konce a žádná další banka nemá vážnější potíže. Od prvního okamžiku bylo tak razantní opatření ze strany ČNB vůči Agrobance přijímáno nejednoznačně - viz např. vyjádření premiéra, že on osobně by dával přednost méně silovému řešení.
K zavedení nucené správy však došlo a ze zákona vyplývá, že veškeré pravomoci, a tím logicky i veškerou zodpovědnost za další vývoj, přebírá nucený správce. Motoinvest se v tomto okamžiku zachoval tak, jak by se na jeho místě jistě zachoval každý. Přestal vykupovat od Agrobanky další a další cenné papíry za mnohonásobek aktuálních burzovních cen, jeho zástupci v orgánech Plzeňské banky přestali ovlivňovat banku, aby dále půjčovala Agrobance mnohasetmiliónové částky.
Zkrátka: Do Agrobanky vstoupil silově a s absolutními pravomocemi stát zastoupený ČNB a ujal se práv a povinností, které mu ukládá zákon. Motoinvest se tedy přestal k Agrobance chovat jako partner vypomáhající partnerovi v nouzi a začal se chovat normálně obchodnicky. To byla také podstata mého sdělení na tiskové konferenci a zdá se, že všichni kromě redaktorů Hospodářských novin je tak pochopili.
V článku z 28. března oba redaktoři uvádějí, že Motoinvest stojí za celou řadou obchodů, z nichž Agrobanka utrpěla mnohasetmiliónové ztráty. Odkud oba redaktoři mají tuto "informaci", není tak těžké uhodnout, protože audit Agrobanky ČNB tají a má ho k dispozici pouze nucený správce a ČNB. Nicméně když pominu toto zjevné porušení bankovního tajemství úředníky ČNB a soustředím se na obsah sdělení, není tak obtížné toto tvrzení vyvrátit. Oba redaktoři totiž uvádějí případy, kdy se tak údajně mělo stát.
Prvním uváděným případem je vyčištění Plzeňské banky. Zúčastnil jsem se celého obchodu osobně a probíhal následovně: Všechny úvěry, které Plzeňská banka poskytla, byly (Plzeňská banka měla podánu žádost o hypoteční licenci a naprosté vyčištění bilance je nezbytnou podmínkou udělení licence) odprodány za své účetní ceny stanovené podle auditu prováděného mimochodem již od roku 1994 firmou Delloite + Touche. Tento obchod byl z hlediska účetního zcela neutrální, tedy bez koruny zisku pro jednu či druhou stranu. V tomto případě jsou uváděny dva úvěry, které později nebyly splaceny - úvěry YSE 2 a CS Holding. Oba úvěry měly zcela shodný průběh. Obě firmy si vzaly v Plzeňské bance úvěr na nákup akcií Kreditaktivu od Plzeňské banky a celou částku úvěru do poslední koruny použily k zaplacení kupní ceny. Úvěry byly poskytnuty zhruba na čtyři měsíce s cílem pokusit se prodat akcie Kreditaktivu se ziskem. Kdyby se to podařilo, zisk by šel po odečtení úroků ve prospěch obou firem, když ne, měly se akcie po čtyřech měsících vrátit zpět původnímu vlastníkovi - Plzeňské bance.
Zdůrazňuji, že v době trvání úvěrů obě firmy platily úroky a celý obchod pro ně tedy skončil několikamiliónovou ztrátou. Obě firmy ze skupiny Motoinvestu tedy na tomto obchodu prokazatelně prodělaly několik miliónů. Ironií celého obchodu zůstává, že akcie se nepodařilo prodat proto, že rozhodující část majetku Kreditaktivu (ve výši asi 400 miliónů) tvoří akcie Agrobanky, a ty zavedením nucené správy ztratily na hodnotě, takže samozřejmě žádný kupec nekoupí akcie společnosti (Kreditaktiv), jejíž rozhodujícím majetkem jsou akcie banky v nucené správě.
Ten úředník ČNB, který oběma redaktorům poskytoval informace, tedy využil toho, že nemají možnost dostat se ke všem souvislostem, a manipulací s fakty v nich vytvořil přesvědčení, že peníze z obou úvěrů skončily ve skupině Motoinvest. Můžeme tedy jen spekulovat, zda neochota centrální banky poskytovat akcionářům a dozorčí radě úplný audit nějak souvisí s možností přinášet podobná "odhalení".
Dalším obchodem, kdy měl údajně Motoinvest poškodit banku, je nákup IS Creditanstalt - Optimus. Tento obchod dostal v závěru roku 1995 velkou mediální pozornost, kdy novináři vesměs pozitivně hodnotili úspěšný obchodní tah Agrobanky a převzetí správy více než pětimiliardového majetku, který jen na poplatcích měl vynášet přes 100 miliónů ročně. Management AGB však přesto jako pojistku dohodl s Motoinvestem prodejní opci, a to do července 1996. Paradoxem zůstává, že to byli manažeři AGB, kdo měl v červnu 1996 strach, že uplatněním této opce budou obviněni z výprodeje atraktivních částí portfolia směrem k Motoinvestu. Požádali nás tedy, aby se opce nerealizovala. Když se zhoršila likvidní situace banky, začal se tento obchod okamžitě připravovat, ale jeho realizaci zhatila nucená správa.
Za to, že IS Optimus v době po nucené správě svou liknavostí nerealizovala pro spravované fondy obchod, který měl vynést zisk více než 100 miliónů, opravdu Motoinvest nemůže. Nicméně poté, co k tomu došlo, nabídla představenstva obou fondů Optimusu dvě řešení: buď zaplatit náhradu škody, nebo dohodou rozvázat smlouvu o správě. Pravděpodobně z obavy před osobním postihem si představenstvo Optimusu vybralo druhou variantu. Tím ovšem připravilo Investiční společnost o pravidelný každoroční příjem a de facto donutilo auditora k tvorbě vysokých oprávek.
Konečně třetím nejčastěji uváděným případem údajného poškození Agrobanky ze strany Motoinvestu je záloha na nákup akcií Plzeňské banky 900 miliónů poskytnutá Motoinvestu. Motoinvest v tomto obchodě posloužil jako obchodník a celý jeho zisk tvoří přibližně dva milióny poplatku obchodníka. Motoinvest celou zálohu okamžitě převedl vlastníkům akcií, ti ovšem za tyto peníze splatili akcie Plzeňské banky, a peníze tedy ve skutečnosti leží v Plzeňské bance, která je podle potřeb půjčovala AGB.
Po vyplacení zálohy Agrobanka požádala ČNB o souhlas s převodem akcií. ČNB věc protahovala, až dokonce porušila lhůty ve správním řízení a souhlas vydala až o rok později nucenému správci. Kdyby tedy ČNB vydala souhlas (nebo nesouhlas) dříve než v prosinci 1996, mohl být celý obchod dávno vypořádán. Když už se mluví o tomto obchodě, jen na okraj uvádím, že Agrobanka z tohoto obchodu dluží dodnes Motoinvestu více než 100 miliónů. Motoinvest sice disponuje dvěma právními rozbory dvou renomovaných právních kanceláří (Bělina - Kříž a Hartmann - Vališ), které jednoznačně uvádějí povinnost Agrobanky tuto částku bezodkladně zaplatit, ale při současném stavu obchodního soudnictví Agrobanka úspěšně zneužívá nemožnosti dovolat se spravedlnosti. Až Motoinvest za několik let vyhraje soud, Agrobanka pravděpodobně nebude existovat a Motoinvest bude mít jedině teoretickou možnost vymáhat je na nuceném správci jako fyzické osobě. Ten ovšem takovým majetkem pravděpodobně nedisponuje.
Tolik tedy k vysvětlení případů zmiňovaných v tisku. Je samozřejmě nepříjemné vyvracet nová a nová obvinění účelně předkládaná protistranou, pokud už půl roku nemáme přístup k jedinému dokumentu.
Na závěr ještě několik slov na vysvětlenou ke zpochybnění záruky vystavené guvernérem v den nucené správy za všechny závazky Agrobanky. Nepochybuji o tom, že guvernér byl v okamžiku jejího podpisu veden ušlechtilými úmysly stability bankovního sektoru, ale to nic nemění na faktu, že vystavil záruku v objemu přibližně 65 miliard ve prospěch závazků soukromého subjektu, a to nejen po dobu nucené správy, ale ještě rok poté. Myslím, že ani nejušlechtilejší úmysly nemohou být důvodem k tomu, aby byl porušován zákon. Ten povoluje ČNB pouze poskytovat úvěry proti zástavám. Argumentace stabilitou bankovního sektoru vypadá důvěryhodně, ale to by potom mohl kterýkoli státní úředník podepsat cokoli, protože on osobně si myslel, že je to ve prospěch dobré věci. Neexistuje zkrátka žádný právní rozdíl mezi zárukou podepsanou guvernérem v Agrobance a zárukou podepsanou nepochybně také v nejlepším úmyslu ve prospěch soukromé firmy přednostou Okresního úřadu v Pelhřimově Marečkem.
Tvrdím a jsem hluboce přesvědčen o tom, že hysterická reakce ČNB proti likvidaci je způsobena především nebezpečností této záruky pro ČNB a pro guvernéra osobně.
Pokud jde o samu podstatu sporu, tedy o to, jaký postup v AGB zvolit dále, Motoinvest neprosazuje likvidaci jako jediné řešení. Problém je pouze v tom, že protistrana prakticky odmítá jednat, a jediné, co zbývá akcionářům v době nucené správy, je odsouhlasit likvidaci. Není to možná řešení nejlepší, ale řešení zvolené ČNB je vůči akcionářům velmi nekorektní a jednat s nimi nechce. Strašení o tom, kolik by likvidace stála daňové poplatníky, sice vypadá velmi dramaticky, ale číslo uváděné jako odhad nákladů není vůbec ničím podloženo a dosavadní zkušenosti (Kreditní banka) svědčí o tom, že skutečné náklady likvidace mohou být zlomkem toho, co vyčíslil auditor.
Takže sečteno a podtrženo: Oba autoři článku podléhají jednostranným a neúplným informacím z ČNB, která se velmi silně snaží vytvořit o celém případu úplně jiné povědomí, než odpovídá realitě. Ve hře už jsou totiž mimo jiné i křesla členů bankovní rady. Jediné, co chtějí akcionáři, je, aby už konečně ČNB přestala se svým postojem "zničit Motoinvest ať to stojí, co stojí", a začala s akcionáři věcně a bez emocí jednat o problému.
Protože pokud je možné, a není proti tomu obrany, aby do soukromé společnosti s bilanční sumou 70 miliard nastoupil ze zákona státní úředník, vzal všechno, co má ve společnosti jakoukoli cenu, a prodal to do zahraničí, peníze za prodej převedl do ČNB jako splátku dluhu, který sám vytvořil, a spokojeně odešel, po sobě zanechal společnost s bilanční sumou 10 miliard tvořenou pouze ztrátami, a to vše na základě auditu, který nikomu neukázal, pak je nejvyšší čas položit si otázku, zda náš údiv nad tím, jak mnoho investorů opomíjí Českou republiku, je skutečně na místě.
PAVEL TYKAČ, Motoinvest