Novopečení šéfové často zavrhují své staré přátele

Novopečení šéfové často zavrhují své staré přátele

Francis Dillon a jeho spolužák z lékařské fakulty byli nejlepšími přáteli nejen na pracovišti, ale i v osobním životě. Pak se však tento kamarád takřka přes noc změnil. Stal se prchlivý, výhružný a "měl šílené řeči". Co ho tak změnilo? Byl povýšen do managementu.

Řízení železnou pěstí

Jakmile se stal přednostou anesteziologického oddělení nemocnice, pokoušel se propustit řadu svých bývalých kolegů. "Mého kolegu propouštěl pětkrát, u mě se o to snažil dvakrát," říká doktor Dillon.
Někdo by si mohl myslet, že právě takový šéf bude vůči skupině svých bývalých řadových zaměstnanců, pokud jde o jejich vyhlídky a potřeby, nejcitlivější. Ale nově povýšení manažeři často mění svůj vztah k řadovým pracovníkům, které tak dobře znají, a často kolísají mezi vládou železné pěsti na jedné straně a nevhodným kamarádstvím na straně druhé. Stává se, že lidé, kteří s ním pracovali a nyní pracují pod ním, jsou častokrát nejzranitelnější.
Bývalý kolega Joea Farricielliho, který se stal manažerem, dává svým podřízeným úkoly formou rozkazu a mylně to považuje za projev vůdcovských schopností.
Stejně pošetilé je podle Carolan Wishallové chování její bývalé kolegyně a nyní manažerky, aby ve všech dokumentech, které jí předkládá, uváděla její nový titul. Pro mnohé "zelené" manažery je velmi obtížné uvědomit si, že skutečná moc je odvozena od charakteru a vlivu, a nikoli z titulu či z postavení, které dotyčnému umožní vystrčit hlavu nad spodní vrstvu podnikové hierarchie.
Řídit tým, jehož byl členem, je ovšem pro manažera obzvláště obtížné. Kvůli tomuto riziku je například dobrým zvykem v americké armádě, že povýšený důstojník nevelí jednotce, jejímž byl příslušníkem.
Alespoň někteří "zaškolující se" tyrani si uvědomují, jaký horror jejich strohé řídící metody přinášejí podřízeným. Když bylo Kenu Allenovi pětadvacet let, byl pověřen, aby vedl skupinu lidí, kteří měli na rozdíl od něj delší pracovní zkušenosti. Ocitl se mezi těmi, kteří se proti němu stavěli zdola, a těmi, kteří na něho tlačili shora. "Cítil jsem se jako míč ztracený ve vysoké trávě," uvádí. Když se na toto období ohlíží zpátky, uvědomuje si, že dostatečně nenaslouchal podřízeným zaměstnancům a vůči nadřízeným se nechoval dosti vstřícně, takže jako manažer nezazářil.

Dokázat, že to zvládám

"Když jste povýšen, jste v řízení velmi horlivý, protože nechcete, aby lidé zjistili, že vaše jmenování bylo omylem," říká Linda Hillová z Harvard Business School.
Jak soudí, nově jmenovaní musí ukázat lidem, že toho znají více než oni, a proto se stávají autoritářští a všechno důkladně kontrolují. Podle průzkumu, který profesorka Hillová provedla, cítí v takových případech 80 procent podřízených, že jsou komandováni.
Za své dlouholeté kariéry poznal George Franks, že přílišná familiárnost s podřízenými spíše vyvolává jejich pohrdání. Když se některý spolupracovník stane manažerem, měl by svým kolegům ve dne předávat úkoly a teprve večer se s nimi setkávat v baru nebo na softballu.