Jde Gazprom ve stopách Rudé armády?

Proniknout do tak zásadního projevu, jako je zpráva ruského prezidenta "o stavu federace", to se nepodaří hned tak nějaké firmě. Monopolní, státem kontrolovaný Gazprom však také není lecjaká společnost a za stávající situace bylo by spíše s podivem, kdyby se o něm Vladimir Putin ve včerejším projevu nezmínil.
"Gazprom se stal tím, co pro Kreml kdysi znamenala Rudá armáda. To není obyčejný hospodářský podnik. Jde o nástroj ruské politiky," uvedl koncem dubna v deníku Handelsblatt komentátor Thomas Wiede. A připomněl, že žádná jiná společnost v Rusku, ať by fungovala sebeefektivněji a měla by sebelepší finanční disciplínu, nemá právo současně těžit i samostatně vyvážet plyn.
Ruský plynárenský monopol se, na rozdíl od ropného sektoru, dokázal udržet i v divokých poměrech 90. let. "Jednak díky tomu, že jeho modrý plamen zahříval studenou, obrovskou zemi a zajišťoval její samotné přežití. A pokus o demonopolizaci trhu s plynem neprošel i proto, že narazil na mocenské zájmy putinovské skupiny oligarchů," poznamenává Johannes Voswinkel v německém listu Die Zeit.
Koncern, zrozený z bývalého sovětského ministerstva plynárenského průmyslu, funguje jako akciová společnost a Putin po příchodu do Kremlu zvýšil kapitálový podíl ve firmě na 51 procent. "Gazprom se tak proměnil v poslušnou, kolosální zbraň státní moci" píše německý analytik. Dnes firma kupuje i ropné společnosti, zaměstnává 330 000 lidí a má přes tisíc dceřiných společností. Gazprom kontroluje 16 procent světových a 60 procent ruských zásob plynu a hodnotou akcií je třetí největší firmou na světě.
"Nynější šéf Alexej Miller dosáhl velkého úspěchu, když pro Gazprom dostal zpět kolem 60 procent nalezišť plynu a firemních akcií. Teď má před sebou úkol udělat z něj energetický koncern světové úrovně," uvádí analytik Vadim Kleiner.
Kritici ovšem Gazpromu vytýkají, že se ještě nevyrovnal se zákony volného trhu, že stále hospodaří neefektivně a uchovává si složitou, neprůhlednou strukturu.
Jeho úvěrovou kredibilitu navíc snižují dluhy v řádu desítek miliard dolarů a koncern zápasí s opravou upadající infrastruktury. A dále: tři obří naleziště plynu jsou z jedné až tří čtvrtin vyčerpána a rozvoj nových se nejeví jako rentabilní, vzhledem k nízkým cenám suroviny, které stát nařizuje na domácím trhu.
"Akcionáři na druhé straně ujišťují, že negativní mediální kampaň překrývá skutečnou přitažlivost Gazpromu - jeho ložiska plynu jsou bohatší, než jakými disponuje kdokoliv jiný, a svět se stále více zaměřuje na paliva, která je možno beze zbytku zužitkovat. A Gazprom má zásoby na celá desetiletí dopředu," upozornil minulý týden Gregory White ve Wall Street Journal. Řada zahraničních investorů považuje Gazprom za atraktivní sousto a když jim Kreml počátkem roku zpřístupnil 49 procent nestátních akcií, jejich cena vyletěla asi o 70 procent.
"Peníze do Gazpromu doslova tečou, bez ohledu na to, jak se chová k některým ze svých velkých klientů. Investory silné řeči z Kremlu nevystrašily," soudí White.
Někteří odborníci ale považují jejich cenu za uměle vyšroubovanou. "Gazprom je neuvěřitelně drahý, ve srovnání s podobnými společnostmi na světovém trhu," soudí londýnský finanční analytik Martin Taylor. "A koncern není spravován v zájmu akcionářů, ale ruských úřadů." Šéf Gazpromu Miller se prý raději vyhýbá veřejným vystoupením. A když promluví, pak tak tiše, že mu není skoro rozumět. Za firmu tak vlastně v poslední době vystupuje nejviditelněji Vladimir Putin, o němž se spekuluje jako o možném kapitánovi Gazpromu. Tedy až vyprší jeho mandát v Kremlu.

Znárodnění těžbě nepomáhá