Hlavní téma voleb: plné peněženky

Billboardy kolem silnic to vystihují nejlépe. Vyšší mateřská od lidovců. Nižšími daněmi ztučnělé rodinné rozpočty od ODS. Bezplatné zdravotnictví sociálních demokratů. Hlavní témata voleb nejsou v ničem specificky česká ani postkomunistická. V angličtině, němčině, francouzštině či švédštině by se dala využít kdekoliv v Evropě.
Po šestnácti letech zažívá Česko první volby, v nichž nejde o strategické rozhodnutí, které bude zemi směrovat na desetiletí dopředu. Nevolíme ani vládu, která přivede zemi do Severoatlantické aliance, jako v roce 1998. Ani tu, jež rozhodne o vstupu do Evropské unie, jako v roce 2002.
Zažíváme první volby, kterým dominují témata všedního dne. Trefně to vystihl exprezident Václav Havel, když si posteskl, že kampaň se soustředí především na peníze: "Všechno se týká jenom daní a dávek." Havlovi chybí hlubší témata o budoucnosti státu a jeho postavení v Evropě. O směru, kterým by se měla Evropská unie ubírat. Ano, o nic takového se v těchto volbách skutečně nehraje. V hlavní roli je peněženka a rodinný rozpočet.
Tento styl udala kampani již před rokem ODS. Postupně v detailní podobě představovala své reformní plány, především rovnou daň. Sociální demokraté zvedli hozenou rukavici a také oni začali slibovat - a jako vládní strana i prosazovat do zákonů - nižší daně, vyšší porodné a další úlevy pro rodiny.
Kampaň postavenou na ekonomických tématech ještě umocňuje atmosféra: volí se v časech nejsilnější prosperity v historii země. Každý týden přinášejí statistici nová čísla, která jsou "nej". Nejrychlejší růst hospodářství, vývozu. Nejpevnější měna.

Dvojí cesta mezi jistotami a prosperitou
Hlavní téma letošních voleb dobře vystihuje slogan sociálních demokratů "Jistoty a prosperita". A dovětek premiéra Jiřího Paroubka: "Naši voliči chtějí jak prosperitu, tak sociální jistoty. Komunističtí voliči chtějí spíš jistoty, prosperita je nezajímá. Voliči občanských demokratů zase mají zase zájem jen o prosperitu."
Když se z rétoriky i volební programů realisticky ořežou nesplnitelné sliby, nabízejí se z volební křižovatky 2006 dvě cesty. Obě jsou standardní a evropské. Ani jedna neznamená extrém ani riskantní experiment: z čehož se ve vyhrocené atmosféře politici obviňují.
Cesta, kterou nabízí ODS a křesťanští demokraté, by Česko vedla spíš mezi liberálnější země, kde se stát snaží lidem i firmám zasahovat do života co nejméně. Čím dál víc by žili na vlastní a méně na státní účet. Česko by se pod taktovkou takové vlády - i pokud v ní seděla i Strana zelených - mohlo blížit zemím, jako je Irsko či Velká Británie.
Stát by omezil svou roli "pečovatele". Od takového kabinetu bychom se pravděpodobně dočkali i nižších daní. ODS a zelení se shodují, že celková daňová kvóta by se snížila z 37,6 procenta HDP k 35 procentům. Lidovci slibují pokles až na 33 procent.
Lidem by se asi ulevilo především od daní z příjmů a pojistného, naopak by stouply daně ze spotřeby. V programech to různými způsoby nabízejí ODS, lidovci i zelení.
Výrazně by se mohly uvolnit poměry v zaměstnání, i když by se to nejspíš neobešlo bez protestů odborů, které před volbami výslovně podpořily levici. Opět všechny tři strany slibují volnější zákoník práce a snadnější propouštění.
Platit by se začalo u lékaře a velmi pravděpodobně i školné na univerzitách. To sice odmítá Strana zelených - Martin Bursík však dává jasně najevo, že u škol je ochoten dělat kompromisy.
Po letech marných jednání a odkladů by nejspíš konečně došlo na reformu penzí. Všechny tři strany se shodnou, že dnešní třicátníci by se měli ve stáří spolehnout z velké části na vlastní úspory.

Postará se o nás "pečovatelský stát"?
Druhou cestu nabízejí sociální demokraté. Podle současného rozložení sil pro ni však nemají partnera - poslední průzkumy ukázaly, že menšinová vláda ČSSD s podporou komunistů by ve sněmovně nedala dohromady většinu hlasů.
Kdyby však přece vznikla, dá se čekat, že sociální demokracie by Česko měnila v tradiční pečovatelský stát ve stylu Francie či Německa. Firmy by svazovala přísnější regulace. Vláda by jim dál diktovala, jaké minimální mzdy mohou nabízet. Zaměstnance by chránil zákoník práce se zákazem propuštění bez udání důvodů. Výpovědní doba by se počítala v měsících.
Stát by dál nabízel rozsáhlou síť sociálních dávek - pro řadu lidí výhodnější než příjem z práce. Vláda "jistot" by se nejspíš nepustila do reformy penzí. Pokud ano, tak by spíš jen měnila parametry nynějších státních důchodů.
Jak sázka na liberální recepty, pak pečovatelský stát není zásadním a nevratným rozhodnutím. Pokud v dalších volbách vyhraje opozice, není problém změnit kurs. Právě to je klasické střídání politických garnitur, které v ničem neohrožuje stabilitu země.
Žádná vláda navíc nemění reformy, které udělali její předchůdci a u kterých se ukázalo, že zemi prospívají. Bývá pro ni velmi výhodné, že zásadní a zprvu nepopulární změny zvládli už její předchůdci. Stačí se podívat na sousední Slovensko: Robert Fico, předseda opoziční levicové strany Směr, ostře kritizuje reformy, které udělal kabinet Mikuláše Dzurindy. Většinu z nich ale nechce měnit, pokud by po volbách vládl.


Uklizené skandály aneb Co chybí v kampani
V kampani zatím zapadla dvě témata, která lidi podle průzkumů znepokojují: nezaměstnanost a korupce. První nedokázala rozehrát ODS. Mohlo jí přitom pomoci v Ústeckém kraji, kde kandiduje Jiří Paroubek. Právě tam je lidí bez práce nejvíc a na sociální podpoře jsou závislí nikoliv měsíce, ale roky.
ODS i zelení se chystali na to, že jim při předvolební zteči pomohou i korupční skandály. Premiér Paroubek jim ale téma vytrhl z ruky. Každý straník se stínem podezření z nekalých praktik se velmi rychle poroučel, ať už to byl ministr zemědělství Zgarba, nebo nejzkušenější poslanec Kraus. Paroubek tak úlety členů ČSSD dokázal proměnit ve vlastní přednost; dá se říci, že tak i zvedl úroveň politické kultury. To se jeho oponentům v kampani nehodí.
Na rozdíl od posledních voleb se nehraje o národní zájmy. (V Polsku či Maďarsku přitom toto téma do voleb výrazně promluvilo.) Žádné billboardy s Evropou vykreslenou temně černě jako před čtyřmi lety. Nikdo, kdo má šanci zasednout v příští vládě, nezpochybňuje postavení Česka jako stabilní země, otevřené zahraničním investorům, spolehlivého partnera v mezinárodní politice. I díky této jistotě se pozornost obrací ke starostem všedního dne.
Čili: volby rozhodnou, jestli se Česko začne díky reformám měnit v ekonomicky liberální zemi sázející na aktivitu a osobní zodpovědnost, nebo zůstane pečovatelským státem se silnou regulací. Nic víc, nic míň.
lenka.zlamalova@economia.cz