Živnostník: Nechci spoléhat na stát, ale na sebe

Vážení čtenáři, přinášíme vám další ze série předvolebních profilů. V nich vám představíme, jak vidí současnou situaci a co očekávají od voleb reprezentanti manažerů, podnikatelů, učitelů a lékařů, zástupci čtyř skupin respondentů, kteří odpovídali v exkluzívním výzkumu STEM pro HN.
Devětačtyřicetiletý knihkupec Luděk Jičínský je bytostný optimista. Většina jeho kolegů, kteří mají obchody v centru Ostravy, si na něco stěžuje: na klesající tržby, na konkurenci nadnárodních řetězců, na vysoké daně, líné zaměstnance, neschopné a zkorumpované politiky.
Majitel malého knihkupectví Artforum naproti tomu tvrdí: "Posledních šestnáct let, to jsou nejlepší roky mého života."
Jičínský ale zároveň jedním dechem dodává, že není zdaleka spokojený úplně se vším. Ve společnosti to podle něj chce konečně radikální změnu. Proto bude při letošních volbách do sněmovny volit stejně, jako při těch minulých. "Mám jasno: dám hlas ODS, dělal jsem to tak při všech volbách po roce 1992 a nevidím důvod, proč to letos udělat jinak."

Nejdůležitější je svoboda a odpovědnost za sebe
Jičínský má sice k některým tvářím a k praktickým krokům své oblíbené strany určité výhrady, jedno ale oceňuje: fandí politikům, kteří žádají po lidech, aby o sobě rozhodovali sami a nespoléhali se na stát. Přesně tak se totiž snaží on sám celý život chovat. "Pro mne je ze všeho nejdůležitější mít v životě svobodu, moci si zodpovídat sám za svá rozhodnutí," prohlašuje ostravský knihkupec.
Podnikat začal bývalý elektrotechnik hned, jak jen to na sklonku socialismu bylo možné.
Ještě když pracoval v údržbě Nové huti a později ve stavební firmě Bytostav, měl rád knížky, hrál divadlo. Spoustu času trávil u kamaráda Jaromíra Struhaly, prodavače v tehdejší Politické knize - knihkupectví, kde se ve druhé půli osmdesátých let scházeli ostravští studenti, výtvarníci, muzikanti.
Časem začali Jičínský i Struhala snít o vlastním knihkupeckém krámě, který by fungoval jako nekonformní kulturní centrum. A jakmile se poměry ve společnosti začaly trochu uvolňovat, Jičínský dal v Bytostavu výpověď a začal se Struhalou chystat plán, který se tehdy zdál skoro nemožný.
Vlastní obchod si Luděk Jičínský s Jaromírem Struhalou otvírali jako vůbec první soukromí podnikatelé v knihkupecké branži v celém tehdejším Československu už v létě roku 1989.
"Získat tu spoustu povolení, bez kterých to nešlo, bylo strašně složité, museli jsme mít potvrzení dokonce i z Ministerstva vnitra," vzpomíná Jičínský.
Jejich krok vzbudil obrovskou pozornost, řada knihkupců hned projevila zájem je následovat. "To se soudruhům samozřejmě nelíbilo, asi by nám soukromé podnikání na moc dlouho neprošlo. Naštěstí hned v listopadu přišla revoluce a už nás zakázat nestihli."
Za šestnáct let Artforum vystřídalo několik provozoven, přestěhovalo se do atraktivních míst na ostravskou pěší zónu, rozrostlo se o antikvariát.
Letos počátkem roku se dlouholetí spolumajitelé Artfora rozešli, Jičínský si nechal prodejnu nových knížek, Struhala antikvariát. Důvod? "Nešťastné daňové předpisy. Nevyplácelo se nám, abychom oba, jak v prodejně, tak v antikvariátu s mnohem nižším obratem, byli plátci DPH," krčí Jičínský rameny. Daňový systém podle něj vůbec potřebuje změnu.
"Já netvrdím, že zrovna rovná daň podle ODS je to nejlepší řešení, ale nikdo jiný s daňovou reformou nepřišel, tak proč to nezkusit? Nějak se začít musí," říká.
Odvrácená strana "modré mince," pro kterou se rozhodl, je mu jasná. A nevadí mu: "Chápu, že rovný důchod podle ODS bude nižší, než jaký slibuje zajistit levice. Ale to beru, já i moje žena si na penzi stejně už dávno šetříme sami. Může to tak dělat spousta lidí." Jičínský si na stáří už deset let odkládá v průměru desetinu svého měsíčního příjmu. Na státní penzi se prý už dnes spoléhat nemusí.

Vražedné odvody. Nebýt jich, zaměstnám víc lidí
Doby, kdy Artforum bylo v Ostravě pojmem a mezi místními intelektuály nemělo konkurenci, jsou dávno pryč. Přímo naproti Jičínského krámku stojí dům knihy řetězce Kanzelsberger, hned vedle knižní palác vydavatelství Academia, opodál třípatrový obchodní dům místního knihkupeckého magnáta Petra Bechera. Navíc je město obehnáno hypermarkety, jejichž knižní oddělení přetékají lacinými knihami všech možných žánrů.
"Je fakt, že konkurence je čím dál tvrdší, knížky čím dál dražší - často jsou u nás ceny stejné a někdy dokonce vyšší než na západě, ale mzdy se s tím nedají srovnávat. A zvlášť lidi na Ostravsku mají čím dál hloub do kapsy. Za rok vyděláme o čtvrtinu méně než před pěti lety, ale pořád z toho můžeme slušně žít," říká Jičínský.
Knihkupectví musí uživit jeho a manželku, která pracuje s ním, vypomáhají jim dva zaměstnanci. "Nemáme se špatně," vypočítává: "Za šestnáct let podnikání jsem si koupil byt, patří nám prodejna v centru města, zhruba každých pět let si na leasing mohu pořídit nové auto, každý druhý rok jezdíme na dovolenou do ciziny, zajistil jsem vzdělání třem dcerám."
Přesto ale není s podmínkami, jaké drobný podnikatel má, spokojen. Ještě víc než daňový systém mu vadí odvody, jež platí státu za zaměstnance na sociálním pojištění. "Z šestnácti tisíc měsíčně, kolik mě stojí jeden prodavač, odvádím šest tisíc rovnou státu. Kdyby nebyly odvody z mezd tak vysoké, mohu přijmout dalšího zaměstnance. Takhle si to ovšem nemůžu dovolit." Sám pracuje v průměru deset hodin denně a další pracovní sílu by potřeboval.
Vadí mu ale i to, že si čeští zaměstnanci neuvědomují, jak vysoké odvody z jejich mezd připadají státu, protože se jim tyto částky nepromítnou na výplatní pásce. O mzdových nákladech zaměstnavatelů tak mají mlhavou představu.

Rozumné školné? Proč ne, už jsem je platil
Stát by podle Jičínského nemusel odírat podnikatele o tolik peněz, kdyby žádal po lidech, aby na veřejné služby víc přispívali ze svého. Zavedení školného? Proč ne - pokud by to bylo v rozumné míře. "Pro mne to není nic nového," líčí knihkupec. "Naše prostřední dcera vystudovala soukromou střední školu, také jsme tam museli platit asi dvacet tisíc ročně. Šlo to. Jen si člověk musí ujasnit, jak je pro něj vzdělání pro děti důležité," říká.
Řada "horkých" témat, jež celé měsíce hýbou politickými špičkami, ho příliš nezajímá. "Zákoník práce? Pořádně neznám ani ten starý, natož nový. Nikdy jsem na něj nenarazil. Na druhou stranu by se mi líbilo to, o čem se teď tak diskutovalo ve Francii - dlouhá zkušební doba pro mladé začínající zaměstnance. Francouzi mají smůlu, že to u nich neprošlo. Sociální stát je ve Francii stejně jako v Německu moc rozbujelý." Sám prý se zaměstnanci nikdy neměl problém: "Vždycky jsem se všemi vycházel dobře, za celých šestnáct let si nevzpomínám snad na nikoho, kdo by od nás odešel ve zlém. Na druhou stranu jsem ale rád, že nemám tolik pracovníků, aby mi hrozilo, že mi v obchodě založí odbory," směje se.
Uznává, že jeho životní filozofie není pro každého. "Vím, že tu vždycky budou lidé, kteří si sami nepomůžou a často ani nemohou. Takový chlap, kterého po 30 letech propustí z fabriky, moc možností nemá. Ale ti, co mohou, těm by nikdo neměl bránit," tvrdí.
ODS podle něj nemá program svých reforem ve všech oblastech dokonalý. "Ta strana není samozřejmě ideální. Potřebovala by trochu nového větru, aby za sebou do nekonečna netáhla stigma chyb, které dělala v 90. letech. Měli by se od toho jednoznačně odstřihnout. A navíc nemyslím, že zrovna Mirek Topolánek je ten správný nový vánek v partaji," naráží na reklamní slogan šéfa ODS, jehož jako Ostravana zná, i když jen zběžně.

Politici by se měli hlavně být schopni domluvit
Tak, jako má výhrady k některým rysům strany, kterou bude volit, není zase úplně nespokojený ani se všemi kroky vládních sociálních demokratů, kteří mají rozhodující vliv i na radnici v jeho městě. "Nedělají vždycky všechno jen špatně," říká. Na politicích zprava i zleva mu nejvíc ze všeho vadí, že se nedokážou dohodnout a společně prosazovat nutné změny ve společnosti, po kterých volají všichni a které jsou nutné.
"Nejhorší je, když politici - a dělají to všichni - shodí ze stolu dobrý nápad jen proto, že s ním přišel jejich protivník. Že se nedokážou domluvit a chovají se někdy jako děti," říká ostravský knihkupec.


Co strany nabízejí živnostníkům


ODS
Chce zavést rovnou patnáctiprocentní daň z příjmu i DPH a snížit sociální pojištění zaměstnanců o osm procent. Nabízí zrušení odpisů malým firmám, liberalizaci zákoníku práce, živnostníkům daňové prázdniny.


ČSSD
Sníží daň z příjmu z 24 na 20 procent, živnostníkům dá víc daňových paušálů, pojistné neklesne. Minimální mzda stoupne na jedenáct tisíc korun. Zjednoduší se administrativa, přibude dotací pro podnikatele.


KSČM
Žádá vyšší daně pro bohaté, nižší pro chudé a "daň z luxusu", chce zjednodušení daňového systému. Vzorní plátci daní dostanou bonusy. V malých firmách by povinně vznikaly zaměstnanecké rady.


KDU-ČSL
Požaduje snížení daní i sociálního pojištění. Chystá snížení státních dotací, počítá s liberalizací pracovního práva.


Zelení
Chystají ekologickou daňovou reformu (vyšší daně z ropy a uhlí, nižší na ekologická paliva), počítají se snížením sociálního pojištění.

Průzkum STEM