Miroslav Jestřabík: Chceme těžit desetkrát víc ropy

Miroslav Jestřabík, ředitel Oil&Gas Holdingu Karla Komárka:

Zatímco řidiči proklínají ceny pohonných hmot a spotřebitelé plynu skřípou zuby při placení účtů, lidé z firmy Oil&Gas Holding si mnou ruce. Naftařská a plynařská společnost, která je dnes nejziskovější divizí skupiny K&K Capital Group miliardáře Karla Komárka, má za sebou rekordní rok. Jen její klíčová firma Moravské naftové doly vydělala loni rekordních 3,14 miliardy korun.
"Loňský rok byl nejúspěšnější v celé naší historii. Prodáváme ropu za světové ceny, a tak se vývoj na trhu pochopitelně na našem podnikání odráží," říká Miroslav Jestřabík, ředitel Oil&Gas Holdingu, a muž, který se Karlu Komárkovi už několik let stará o veškerý surovinový byznys.


HN: Moravské naftové doly jsou malé, dokonce i na českém trhu hrajete zanedbatelnou roli. I to dneska stačí k bohatství?
Moravské naftové doly těží šest tisíc barelů ropy denně, to je asi 300 tisíc tun ročně. Jsou to pouhé jednotky procent české spotřeby, podobně jako u zemního plynu. Ale i tak je to lukrativní byznys.


HN: Ropa a plyn se na Moravě těží něco přes padesát let. Jak dlouho vám tam zásoby ještě vydrží?
My se snažíme každý rok najít ložisko minimálně tak velké, kolik toho ročně vytěžíme. Díky moderní technologii se nám na jižní Moravě daří nalézat ložiska, která nemohla být našimi předky objevena. Ale kdybychom tam teoreticky už nic nového nenašli, dá se tam těžit ještě tak patnáct let.


HN: Cožpak se ještě dá na našem území najít nějaké nové, dosud neznámé ložisko nerostných surovin?
My tady do dalšího průzkumu investujeme stovky miliónů korun a jsme si jisti, že se nám na jižní Moravě určitě podaří nové zásoby nalézt. Ale geograficky už se tu naše těžební území nerozšiřuje, jen zpracováváme ložiska do větší hloubky, intenzívněji.


HN: Co jinde v republice? Před pár lety objevila firma Unigeo ropu v Beskydech. Může se tam těžba při současném vývoji cen vyplatit?
My jsme se na tuto lokalitu dívali, ale v této chvíli se nám naše území zdají perspektivnější. Komerční těžbu ve vámi zmíněné lokalitě nepovažujeme za moc reálnou. A nějaké úplně nové ložisko na českém území, to by mne opravdu překvapilo.

Moravské doly vyrazily od loňska dobývat svět


HN: Vy už dnes ale netěžíte jen na Moravě, že?
V zahraničí jsem začali zkoumat nové možnosti teprve od poloviny minulého roku. Zatím těžíme zemní plyn v Pákistánu.


HN: Koupili jste ale také podíl v ropné společnosti v Kanadě...
Společnost K&K má v Kanadě zastoupení v několika projektech, ale bližší údaje o těchto aktivitách teď nezveřejňujeme, pro nás je prioritou území Blízkého a Středního východu. Vůbec nejperspektivnější je pro nás teď Jemen.


HN: Proč?
Z hlediska geologických podmínek, nových nálezů, stávající konkurence, nákladů na průzkum a těžbu. Jsme tam teď ve finálním jednání o vstupu do licencí na průzkum. Také jsme se stali členy studijní skupiny, která posuzuje asi pět bloků dalších licencí, jež budou nabízeny v tomto roce. Zkoumáme i možnost vyjednávání o udělení bloku licencí přímo jemenskou vládou, ale to je obtížné.


HN: Kde suroviny ještě hledáte - kromě Pákistánu a Jemenu?
Zajímavá je Ukrajina, tam jsme letos založili dceřinou společnost, která požádala o dvě licence, čekáme na výsledek. V Bavorsku jsme podílníky na třech licencích, první průzkumný vrt by tam měl být realizovaný koncem roku, bude-li úspěšný, dostaneme se tak na plynárenský trh v Německu. Velký zájem máme o Rusko, účastníky řízení na několika licencích jsme také v Rumunsku.


HN: Kam až chcete expandovat?
Současnou těžbu chceme zdesetinásobit, přičemž většina nárůstu by měla být v zahraničí. Dnes těžíme v zahraničí zhruba tolik co doma, chtěli bychom ale, aby se poměr v následujících pěti letech změnil na devadesát procent v zahraničí, deset procent v Česku. S tím, že u nás zůstaneme zhruba na takovém objemu, jaký máme dnes.


HN: Z kolika licencí na průzkum se obvykle získají skutečně výnosné lokality, na kterých se vyplatí dlouhodobě těžit?
Průzkumný vrt, který je finančně nejnáročnější částí průzkumu, může stát deset až patnáct miliónů dolarů, ale například v Jemenu takový off-shore vrt přijde na pětadvacet až třicet miliónů dolarů. V této zemi počítáme s pravděpodobností úspěšnosti asi patnáct procent. Pokud vycházíme ze správného předpokladu, pak bychom museli udělat v průměru asi osm zkušebních vrtů na jeden úspěšný.


HN: To je ale obrovské riziko, ne?
Aby to v praxi fungovalo, musíte mít portfolio několika vrtů, několika licencí v několika různých zemích. Máte-li třeba dvacet licencí v šesti zemích s různými partnery, s různými podíly v těch licencích, pak se průměrná úspěšnost blíží řekněme osmdesáti procentům.

Do průzkumu v zahraničí dá holding miliardy dolarů


HN: Stejně je to dost nejistý byznys. Nevyplatí se spíš vstupovat do hotových těžebních projektů?
Jsou firmy, které se na to specializují, ale je to ten nejdražší způsob. Lze se tak ovšem dostat do nových teritorií, my se na to tímto způsobem díváme v Rusku.


HN: Jak rychle se vám vracejí investované náklady?
Například v Pákistánu dnes těžíme zemní plyn na ložisku Sawan, kam jsme vstoupili už v roce 1997 ve fázi průzkumu. Zjistili jsme, že je to velmi zajímavé teritorium, a tak jsme tam loni a počátkem letošního roku rozšířili naše portfolio o další tři nebo čtyři licence. Na jedné jsme v závěru loňského roku realizovali první průzkumný vrt na ložisku Ziarat. Byl shodou okolností hned úspěšný. Teď se připravuje druhý vrt, který by měl potvrdit rozsah tohoto ložiska, a dále připravujeme další průzkumné vrty na dalších dvou licencích. Přitom jen do Sawanu šla zatím asi jedna miliarda korun.


HN: Kolik peněz chcete na hledání dalších ložisek ropy a plynu ve světě investovat?
Uvažujeme o tom, že v následujících pěti letech bychom ve světě investovali částku v jednotkách miliard dolarů do průzkumu, rozvoje ložisek, výstavby těžebních technologií, plynovodů, ropovodů.


HN: Může v globálním naftařském byznysu uspět čistě česká rodinná firma?
Spektrum firem, které v tom podnikají, je velmi široké, například v Londýně, které je, spolu s Dubají, Houstonem, Singapurem, centrem tohoto byznysu, najdete firmy od dvoučlenných až po giganty typu Shell. Je běžné, že se firmy na jednotlivé projekty spojují s partnery, také my na řadě projektů spolupracujeme s velkými světovými hráči. Hodně s ÖMV, s níž sousedíme i v česko-rakouském příhraničí, kde na sebe navazují naše těžební území.

Prostor po vytěžené ropě se dá také zpeněžit


HN: Dnes prodáváte kromě ropy i plyn, který těžíte. Už jste ale oznámili, že chcete začít zemní plyn také dovážet. Jak jste daleko?
Určitě o to máme zájem. Domnívám se, že ze všech subjektů, které se snaží proniknout v této oblasti na český trh, máme nejlepší podmínky. To proto, že jako jediní disponujeme i skladovacími kapacitami, nezávislými na RWE Transgas.


HN: Máte už ale zajištěné dodávky plynu od ruského Gazpromu? Jiný producent, s nímž byste mohli spolupracovat, mě nenapadá...
My rozhodně uvažujeme o spolupráci s Gazpromem na obchodu s plynem, případně na využití našich skladovacích kapacit. Dostat se k dodávkám plynu je ovšem složité. Na oblasti česko-ruské spolupráce nás ale zajímá především naše účast v Rusku na těžbě ropy, nikoliv plynu.


HN: Mluvíte o skladování plynu, bez toho se žádný zájemce o dovoz plynu nepohne. Z osmi tuzemských zásobníků na plyn už vlastníte dva, prý ale chcete stavět další...
Moravské naftové doly mají geologické struktury, které jsou vhodné k přeměně na zásobníky plynu, na některých už děláme přípravné práce. Část vytěženého zemního plynu zatláčíme zpět do ložisek, tím se totiž jednak zvyšuje vytěžitelnost ropy, ale zároveň se tím připravujeme na přeměnu ložisek v zásobníky. Jsme schopni volné kapacity nabídnout zájemcům o skladování ve velmi krátké době. Zatímco v celé Evropě trvá výstavba takového zásobníku kolem dvou let, my jsme ho schopni postavit kolem jednoho roku.


HN: Dnes máte podíl na trhu s plynem zanedbatelný. Jakou pozici chcete získat?
Chceme být významným hráčem. Dá se čekat, že do tří čtyř let dosáhnou dodávky konkurentů Transgasu asi dvaceti procent. O to se ale určitě podělí víc firem.


HN: Jak rychle bude konkurence RWE Transgasu vznikat?
Aby byl někdo schopen efektivně dodávat plyn, musí mít nasmlouvané dodávky, přepravní cesty, skladovací kapacity, ale také vstup do distribučních sítí. To všechno bude ještě nějakou dobu trvat.


HN: Mají se spotřebitelé na otevření trhu těšit, nebo se ho bát?
V dlouhodobé perspektivě se mohou určitě těšit. Nečekám, že by se cena plynu odchýlila od ceny ropy. A s poklesem ceny ropy se moc počítat nedá. Ale cena komodity je jen jedna složka ceny, kterou platí zákazník. Konkurence vždy přináší zlepšení podmínek pro zákazníky, a já věřím, že mluvíme-li o fakturách, které spotřebitelé platí, tak není pokles ceny plynu díky konkurenci vůbec vyloučený.