Jak se rodí plán financí

Jak se rodí plán financí

Nevládní ekonomové tvrdí, že státní rozpočet je složité a neprůhledné čtení. Záleží totiž na úhlu pohledu. Je to i čtení zábavné, při kterém i trpělivý laik zjistí, že stát je ochoten financovat kdejakou ohradu a lávku přes potok. Když se s ním umí vyjednávat. Takže pro mnohé ze dvou set poslanců, pro které je kniha státního rozpočtu určena především, je i bestsellerem roku.
První kolo tvorby je rutinní. Ministerstvo financí začíná práce na rozpočtu na jaře. Odhaduje, jak se bude vyvíjet ekonomika v příštím roce, tudíž - jaké příjmy může stát očekávat. Laik by řekl, tím je dáno, kolik peněz stát vydá. Ale kdeže.
Druhé kolo je už zábavnější. Poté, co resort financí předběžně odhadne příjmy státu a sepíše nutné výdaje dané zákonem, přijde na řadu druhé kolo. V něm snesou své požadavky ministři. Sázka na jistotu je, že když se sečtou, výsledná suma výrazně možnosti rozpočtu překročí. Někdy o padesát, někdy i více miliard. A začíná licitace. Kdo vyhrává? Záleží nejen na tom, o jaké jde ministerstvo, ale v koaličních vládách i na tom, z jaké strany ministr je. Třeba lidovci si léta hlídali zemědělství a kdo si to s nimi nechtěl rozházet, rozhodně neprotestoval proti tomu, že stát zemědělce mohutně dotuje.
Třetí kolo je podobné druhému. Do návrhu rozpočtu začne nahlížet předseda rozpočtového výboru sněmovny a jeho členové. Ti dohlížejí na to, zda Ministerstvo financí bralo v potaz priority stran a v jaké míře. A začne další porcování. Do rozpočtového výboru chodí peníze loudit jednotliví poslanci. Na tu "svoji hvězdárničku v Úpici". Na tu se pamatovalo celá léta, kdy klíčovému výboru šéfoval Tomáš Ježek. Mít dobré vztahy s tím, kdo stojí v čele výboru, se vyplatí. Ministrům i poslancům.