Informace o dluzích budou lákat čím dál větší okruh firem

Informace o zadluženosti a platební morálce obyvatel získávají na hodnotě.
K informacím, k nimž měly mít klíč pouze banky pro rozhodování, zda tomu či onomu člověku poskytnou úvěr, si našly cestičku i jiné firmy.
Někteří zájemci o koupi nemovitostí, či dokonce uchazeči o novou práci, jsou při jednání vyzváni, aby přinesli z úvěrového registru výpis a ukázali, kolik kde dluží a jak splácejí. Zkrátka začíná platit: "Ukaž mi své dluhy a já ti řeknu kdo jsi."
Výměna informací mezi bankami je naprosto logická a správná. Podívají se, kolik člověk dluží, jak splácí a jaké jsou tím pádem šance na splacení dalšího úvěru.
Ale jak budou tyto informace číst personalisté při posuzování žadatele o práci? Jsou dluhy samy o sobě špatné a zadlužený člověk a priori podezřelý, že chce rychle něco, na co nemá? Bude lepší uchazeč ten, který si půjčil na dům, a naopak podezřelý ten, který si na dluh koupil luxusnější auto? Je několik menších dluhů pozitivnější, či negativnější informace než jeden dluh větší? A jak bude nahlíženo na člověka, který kvůli ztrátě zaměstnání dvakrát nezaplatil a uchází se o práci, aby mohl začít své dluhy opět řádně splácet?
Nebankovní firmy získávají informace legálně, protože jim je žadatel o službu či práci prostě sám přinese. Navíc je to nic nestojí. Zatímco banky za každé nahlédnutí do registru platí, v těchto případech si výpis platí sám dlužník.
Informace o dluzích budou lákat čím dál větší okruh firem. Cestičku k nim už znají. A je možná jen otázkou času, kdy se k paragrafu o zákazu diskriminace kvůli vyznání, rase či pohlaví přidá slůvko dluhy.

Autor je zástupcem šéfredaktora HN