Daně a veřejná podpora v jednom

Daně a veřejná podpora v jednom

Podle daňového newslleteru společnosti PricewaterhouseCoopers účinnost této novely nastává 15 dní po zveřejnění ve sbírce. Tak jsou nově zařazané do snížené pětiprocentní sazby
> čokoláda a výrobky z čokolády,
> káva, čaj, koření,
> kávové výtažky a koncentráty a z nich,
> zhotovené produkty (např. instantní káva),
> sladkosti/bonbóny neobsahující kakao (včetně bílé čokolády),
> korýši a měkkýši čerství, chlazení, mražení
Naopak v základní sazby s s devatenáctiprocentní sazbou DPH zůstaly pivo, víno, vermut, šumivé a jiné alkoholické nápoje. Nebyl to jediný pokus do tohoto zákona prosadit novelu daňových zákonů, ale tento jediný byl úspěšný.

Samotný zákon ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory vláda zdůvodnila potřebou implementace do českého právního řádu směrnice č. 80/723/EHS, o transparentnosti finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční transparentnosti uvnitř některých podniků. Jeho účelem má být zajištění větší průhlednost finančních vztahů v oblasti veřejných podpor.
Podle vyjádření tehdejšího místopředsedy vlády pro ekonomiku Jiřího Havla okruh povinností stanovených směrnicí lze rozdělit do dvou částí. První upravuje transparentnost finančních vztahů mezi veřejnou správou a veřejnými podniky ve smyslu směrnice a článku 86 Smlouvy o založení Evropských společenství. Druhá část upravuje identifikaci jednotlivých činností v účetnictví u vymezených subjektů. Jedná se o podniky, kterým stát přiznal zvláštní či výlučná práva, nebo podniky, kterým byl svěřen výkon služeb obecného hospodářského zájmu a za tento výkon dostávají kompenzaci.
Zákon má umožnit efektivní odhalování nezákonně poskytnutých veřejných podpor a bude mít dopad jen na omezený počet subjektů, u nichž by poskytnutí nezákonné veřejné podpory mělo zvláště závažný dopad na hospodářskou soutěž. Směrnice stanoví ve své působnosti široký okruh výjimek. Zákon se tak například vztahuje jen na subjekty, které dosahují obratu vyššího než 40 mil. euro, čili 1,2 mld. Kč.

Směrnice, ze které zákon vychází, byla přijata na základě zmocnění článku 86 Smlouvy o založení Evropského společenství ("Smlouva"), které dává Evropské komisi pravomoc vydávat směrnice umožňující dohled nad dodržováním článku 86. Tento článek upravuje postavení tzv. veřejných podniků a některých dalších podniků se zvláštním postavením. Pojem podnik používaný Smlouvou je odlišný od pojetí podniku v českém právním řádu. Podle obecné úpravy obsažené v českém obchodním zákoníku, je podnik chápán jako věc hromadná, kterou lze prodat, pronajmout, případně zastavit. Z konstrukce podniku jako věci pak vycházejí další právní předpisy. Naopak Smlouva a z ní vycházející směrnice chápe podnik jako subjekt ekonomických vztahů.
V centru pozornosti článku 86 jsou v zásadě tři typy podniků: veřejný podnik (případně podnik veřejného práva), podnik, kterému bylo členským státem svěřeno zvláštní nebo výlučné právo, a podnik pověřený poskytováním služeb obecného hospodářského významu. Jednotlivé typy jsou blíže definovány ve směrnici, přičemž není vyloučeno, aby jeden podnik splňoval charakteristiky více typů, tj. veřejný podnik může být zároveň pověřen poskytováním služeb obecného hospodářského významu, případně mu mohou být svěřena zvláštní nebo výlučná práva.
Veřejný podnik je ve směrnici definován jako jakýkoliv podnik, v němž vykonává stát, případně jiný subjekt vykonávající v členském státě veřejnou moc, rozhodující vliv. Vztah státu a podniku veřejného práva je obdobný vztahu ovládající a ovládané osoby upraveném v obchodním zákoníku.
Zvláštními nebo výlučnými právy jsou ve smyslu směrnice taková práva, která podnikům zaručují monopolní nebo oligopolní postavení v oblasti činnosti, na kterou se zvláštní nebo výlučné právo vztahuje.
Veřejné podniky a další podniky se zvláštním postavením jsou zásadně podrobeny komunitárnímu právu ve stejném rozsahu jako všechny ostatní podniky. Členské státy mají povinnost nepřijímat nová a zrušit stará opatření, která odporují výše uvedenému pravidlu. Výjimka je stanovena v článku 86 směrnice,a to pro podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského významu. Určení toho, co se považuje za službu obecného hospodářského zájmu, je na členském státu.
Účelem směrnice je podle důvodové zprávy k zákonu zajistit průhlednost finančních toků mezi státem a podniky ve smyslu článku 86. Cílem směrnice je proto umožnit komisi získat od členských států informace potřebné k tomu, aby mohla dodržování povinností dle článku 86 Smlouvy řádně kontrolovat. Zejména by mělo být z informací patrné, zda výše uvedeným kategoriím podniků nebyla státem poskytnuta neoprávněná veřejná podpora, nebo zda nedochází prostřednictvím výkonu rozhodujícího vlivu v podnicích k narušování hospodářské soutěže.
Komise může po členském státu požadovat v zásadě dva typy informací. Zaprvé informace o prostředcích poskytnutých veřejnému podniku státem nebo jinými osobami vykonávajícími na území členského státu veřejnou moc nebo o prostředcích poskytnutých veřejnému podniku prostřednictvím jiných veřejných podniků. Informace musí obsahovat také účel, na který byly tyto prostředky poskytnuty, přičemž Směrnice uvádí jejich demonstrativní výčet. Informace o veřejných prostředcích poskytují podniky zásadně na žádost kompetentního Úřadu, výjimku tvoří veřejné podniky působící ve zpracovatelském průmyslu, jejichž roční úhrn čistého obratu přesáhne 250 mil. eur. Tyto podniky mají povinnost předkládat údaje týkající se finanční transparentnosti jednou ročně.
Druhým typem informací jsou informace o poměrech uvnitř podniků, jimž byla udělena zvláštní nebo výlučná práva a podniků pověřených poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu a které vykonávají také další činnosti než činnosti spojené s výkonem zvláštních práv. Z účetnictví těchto podniků musí být patrné hospodaření podle jednotlivých činností.

Předchozí platná právní úprava neumožňovala splnit všechny požadavky, které pro Českou republiku z výše uvedených směrnic vyplývají. Jedná se zejména o pravomoc vyžádat si informace od podniků, na něž se vztahuje informační povinnost ve smyslu směrnice. Právní úprava před přijetím nového zákona nedávala dostatečné předpoklady umožňující průhledné (transparentní) a soustavné sledování finančních toků, které plynou ze strany státu případně jiných osob vykonávajících na území státu veřejnou moc. Nebyl též určen správní orgán, který by s komisí ve věcech směrnice komunikoval, ani jeho pravomoc vyžádat si od povinných subjektů potřebné informace.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který je správním orgánem v oblasti zákona, sice již dříve připravil metodické pokyny s cílem posílení transparentnosti finančních vztahů v oblasti veřejných podpor, ale ty nebyly právně závazné. Do přijetí zákona tato problematika nebyla přímo upravena žádným právním předpisem

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je zajistit implementaci Směrnice do českého právního řádu tak, jak vyplývá z legislativy EU. Směrnice se vztahuje na tzv. veřejné podniky a lze ji rozdělit do dvou částí. První upravuje otázky zprůhlednění finančních vztahů mezi subjekty veřejné správy a některými osobami (resp. v duchu terminologie Směrnice veřejnými podniky), zatímco druhá část se týká odděleného účtování, a to u těch osob, které jsou v ní definovány. Jedná se o fyzické nebo právnické osoby, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, které mají zvláštní nebo výlučná práva udělená subjektem veřejné správy a které současně vykonávají také jiné činnosti nebo poskytují jiné služby, anebo kterým bylo svěřeno poskytování služeb obecného hospodářského významu) a které za poskytování těchto služeb dostávají náhrady v jakékoliv podobě a které současně vykonávají také jiné činnosti nebo poskytují jiné služby. Došlo tak k terminologickému, ale také obsahovému rozšíření, z osob, kterým zjednodušeně řečeno stát přiznal zvláštní či výlučná práva nebo osob, kterým byl svěřen výkon služeb obecného hospodářského významu, a které zároveň dostávají veřejnou podporu, na osoby, které po doplnění v Návrhu Směrnice dostávají jakoukoliv kompenzaci za plnění služeb obecného hospodářského zájmu, v jakékoli formě, v souvislosti s těmito službami, a které provozují další činnost.
Komise je odpovědná za to, aby dohlížela na politiku jednotlivých členských států, kterým je v zásadě zakázáno poskytovat podpory jak soukromým, tak i veřejným podnikům. Cílem Komise je přimět členské státy ke stanovení takové struktury finančních vztahů mezi státem, resp. subjekty veřejné správy a veřejnými podniky, která bude průhledná (transparentní) a přehledná pro dodatečnou kontrolu. Obecným principem právní úpravy EU je v oblasti veřejné podpory zajistit, aby stát neposkytoval podnikům, bez ohledu na to, zda jsou ve vlastnictví státu či soukromých osob, podpory neslučitelné se společným trhem.

Přijetí navrhované právní úpravy je nezbytné ke splnění závazků, které České republice v souvislosti s jejím členstvím v Evropské unii vznikly. Ačkoliv je komunitární právo veřejné podpory po vstupu České republiky do Evropské unie přímo aplikovatelné, je nezbytné implementovat do právního řádu směrnice ES tak, aby byl zajištěn jejich výkon v souladu s právem České republiky.
Složitost finančních vztahů mezi subjekty veřejné správy a osobami, v nichž mohou tyto subjekty uplatňovat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv, však může vyústit v nemožnost postihnout finanční toky, které plynou ze strany veřejnoprávních institucí těmto subjektům. Efektivní aplikace pravidel vztahujících se k veřejné podpoře je možná pouze za předpokladu transparentnosti uvedených finančních vztahů. Pouze v tomto případě je totiž možné jasně vymezit, kde se nachází hranice mezi rolí státu jako veřejnoprávní autority a rolí státu jako vlastníka. Subjekty veřejné správy mohou uplatňovat vliv na chování veřejných podniků nejen v případech, kdy jsou vlastníky nebo disponují majoritním podílem z titulu držby akcií, ale rovněž prostřednictvím působnosti v managementu či dozorčích orgánech, která vychází z pravidel, jimiž se podnik řídí. Stát může sledovat prostřednictvím veřejných podniků jiné cíle než pouze komerční, v některých případech pak je poskytována podnikům kompenzace za finanční zátěž, která je spojena s naplňováním těchto cílů.
Komise vyžaduje, aby stát i sama Komise měly podrobné údaje o vnitřní, finanční a organizační struktuře podniků ve smyslu čl. 86 Smlouvy, včetně oddělených a spolehlivých účtů (na bázi jednoznačně a objektivně zdůvodnitelných účetních principů) různých činností vykonávaných jedním a týmž podnikem.

-FM-

Subjekty veřejné správy mohou uplatňovat vliv na chování veřejných podniků nejen v případech, kdy jsou vlastníky nebo disponují majoritním podílem z titulu držby akcií, ale rovněž prostřednictvím působnosti v managementu či dozorčích orgánech, která vychází z pravidel, jimiž se podnik řídí. Stát může sledovat prostřednictvím veřejných podniků jiné cíle než pouze komerční, v některých případech pak je poskytována podnikům kompenzace za finanční zátěž, která je spojena s naplňováním těchto cílů.