Peníze Martina Denemarka: problém je ve slůvku průměrný

8190 korun. Takový je průměrný měsíční důchod. Od ledna se zvýší na 8690 korun. Stát to stále víc zatěžuje, protože roste nejen výše penzí, ale i počet důchodců. Ekonomové oprávněně varují, že bez penzijní reformy to je cesta do finančního pekla. A přesto si stále častěji říkám: Proboha, jak z toho ti lidé dokáží vyjít?
Občas si při psaní článků o potřebě se na stáří zajistit připadám jako agent penzijních fondů nebo kapitálového pojištění. Ale je to tak: i přes riziko, že banka, fond nebo pojišťovna může zkrachovat, je třeba někomu z nich dlouhodobě svěřit peníze. Spoléhat jen na státní penzi je riskantní. Zejména pro nejmladší generaci, která se dožije zcela jiného penzijního systému než dnešní důchodci.
V debatách o životní úrovni se průměrný důchod srovnává s platy. Na papíru to nevypadá tragicky. Těch 8190 korun je nezdaněných, což odpovídá hrubé mzdě 9870 korun vyplácené člověku, který má slevu na dani jen na sebe. Představme si ho třeba jako bezdětného prodavače žijícího mimo Prahu.
V čem je tedy problém? Pochopitelně ve slůvku průměrný. Víc než polovina penzistů dostává méně než 8190 korun. Nejnižší vyplácený důchod je pouze 2240 korun - pokud ho nyní pobírá člověk, který žije v domácnosti sám, stát mu ještě doplácí 2020 korun, aby mu dorovnal životní minimum, které u něj dosahuje závratné níže 4420 korun českých.
Ještě stále si někdo myslí, že není nutné si na stáří spořit? Snad jen šťastlivec, který pobírá nejvyšší důchod v Česku, což je 53 tisíc měsíčně. Z jeho větší části sice platí daň, ale přesto je to sympatická částka.

Autor je manažerem redakce Hospodářských novin