Španělskému šafránu svědčí embargo na Írán

Španělskému šafránu svědčí embargo na Írán

Šafrán, nejdražší koření na světě, které zdobí ta nejlepší jídla Středomoří, se vrací na prašné pláně španělského regionu La Mancha. Podle místních pěstitelů je na oživení produkce španělského šafránu pravý čas vzhledem k americkému hospodářskému embargu na Írán, odkud pochází 90 procent světové produkce tohoto kořenářského skvostu, píšou internetové stránky deníku The Guardian.
Namáhává extrakce jemných vlákének, jejichž jeden gram si žádá zpracování 200 květů rostliny podobné kosatci s latinským názvem Crocus sativum, byla ve Španělsku na ústupu desítky let kvůli konkurenci levnější íránské odrůdy.
Ale regionální vláda, která hledá nové způsoby zviditelnění oblasti La Mancha, podpořila šafrán jako luxusní exportní zboží po úspěchu dalších španělských gurmánských specialit, jako je olivový olej či víno. Nedávno zřídila komisi, která má na starosti kontrolu kvality exportovaného šafránu s oficiální pečetí La Mancha, a finančně přispívá pěstitelům, aby své zboží prezentovali na potravinářských veletrzích v zahraničí.
Komise také trestá španělské obchodníky, kteří se pokoušejí prodávat levně produkovanou íránskou odrůdu jako místní šafrán za španělské ceny. Ceny za šafrán z oblasti La Mancha stouply v uplynulých pěti letech téměř dvojnásobně z 800 eur (22 tisíc korun) na 1500 eur (42 tisíc korun) za kilogram. Íránská odrůda se prodává jen za 400 eur.
Elegantní plechovky a sklenice s etiketou La Mancha jsou posílány do gurmánských obchodů v Paříži a New Yorku. Zatímco v roce 1999 produkce tohoto koření ve Španělsku dosahovala pouhých 50 kilogramů ročně, nyní vzrostla na tunu za rok.
Pěstováním šafránu se dnes zabývá plná tisícovka rodin v regionu, přičemž ruční sklizeň květin, extrakce a pražení vláken je především ženskou prací.
Místní státní univerzita dokonce vytyčila "šafránovou stezku", po níž se mohou labužníci přesouvat od jedné restaurace ke druhé a ochutnávat pokrmy s tímto kořením. "Po tak rozsáhlé kampani lidé začínají pátrat po těchto rostlinách jako v minulosti," uvádí jeden z členů kontrolní komise Francisco Martínez Navalón.
"Dříve se šafránu říkalo zlato chudáků. Místo aby lidé ukládali peníze do banky, uchovávali léta doma šafrán a pak ho prodali, když se jejich dcera vdávala nebo když třeba potřebovali koupit traktor," vzpomíná. "To pochopitelně dnes není možné, protože podle nových regulí musí být šafrán balíčkován do roka," dodává.