Jak si financovat vysokou školu

Jak si financovat vysokou školu

Každý by si měl uvědomit, že dobré vzdělání není laciné. Abyste měli rovnocennou možnost se ve světě uplatnit, měli byste ho ovšem mít. Nechci tvrdit, že úspěšnost je vždy dána tím, zda daná osoba absolvovala či neabsolvovala vysokou školu. Je spousta veleúspěšných a velmi bohatých lidí, kteří dokončili jen základní nebo střední školu, ale jde spíše o výjimky. V tomto ohledu mě zaujal příklad Michala Horáčka, úspěšného textaře a také spolumajitele sázkové kanceláře Fortuna, za niž utržil cca dvě miliardy korun, aby vzápětí začal studovat vysokou školu, konkrétně filozofickou fakultu. Na dotaz, proč začal vysokou školu studovat ve svých 45 letech, Michal Horáček odpověděl: "Pocházím z rodiny, kde všichni předci byli vysokoškolsky vzdělaní. Až opustím tento svět a setkám se v nebi se svým otcem, dědečkem, pradědečkem, co jim jen odpovím na jejich otázku o životní úspěšnosti? Že jsem vydělal spoustu peněz a napsal spoustu úspěšných textů a knížek, by mou rodinu na věčnosti vůbec nezajímalo a musel bych se před nimi stydět. To je tedy důvodem, proč jsem se rozhodl ve svém věku začít a dokončit studium."

Pro stipendium a praxi až na konec světa

Pokud nemáte to štěstí, že vám vysokoškolské vzdělání platí rodiče, a vysokou školu si musíte platit sami, rozhlédněte se, jaké lze získat granty a stipendia. Na webových stránkách všech vysokých škol a univerzit u nás i ve světě jsou přesně popsány podmínky, za jakých možností je lze získat. Navíc většina bank v České republice již nabízí půjčky na vzdělání. Ve světě, zvláště v Americe, je naprosto běžné, že student si své vysokoškolské vzdělání platí sám z bankovních půjček.

Uvedu jeden konkrétní příklad. V jedné z bank, kde jsem pracoval, jsem měl americkou kolegyni Sarah. Byla klasickou reprezentantkou doby, kdy naše republika byla pro zámoří zajímavou a otevřenou zemí, kam proto dorazila spousta Američanů. Někteří se přijeli jen tak podívat, jak se žije za padlou železnou oponou, jiní si přijeli užít, zvláště muži se nemohli nabažit zdejších krasavic a stálo je to také spoustu peněz. Další pak, jako Sarah, k nám přijeli i pracovat. Sarah se navíc učila i česky, což někdy s sebou přinášelo humorné věty typu: "Honzo, nemáš česák?" Měla na mysli hřeben, v angličtině totiž slovo "comb" znamená česat se. Výrokem "Chceš gumu?" myslela Sarah žvýkačku, ale když se dozvěděla, v jakém kontextu se toto slovo v Česku používá, hrozně zčervenala. Sarah pocházela z konzervativních středních židovských vrstev. Pro dokreslení: Její maminka nenáviděla televizní seriál Simpsonovi, protože z jejího pohledu šlo o glorifikaci neúspěšných, v angličtině "glorification of the under-privelledged". Po dvou letech práce v ČR se Sarah rozhodla, že se vrátí domů a začne studovat MBA. Z různých zajímavých univerzit si vybrala hlavně ty, jež nabízely různá stipendia. Z některých jí odpověděli, z některých ne. Jednoho dne jí z jedné univerzity zavolali, že mají spousty volných stipendií, že naprosto splňuje všechna potřebná kritéria, a ať tedy přijede na osobní pohovor.

Sarah byla "v sedmém nebi", neboť šlo o její vysněnou univerzitu a okamžitě odjela. Za týden se vrátila a byla velice smutná, tak jsem se jí zeptal na důvod.

Řekla: "Připadalo mi najednou, že nejsem Američanka a nežiji v Americe. Přišla jsem na studijní oddělení a úřednice se zděsila, že jsem bílá, že mají jen stipendia určená pro barevné menšiny." Sarah od té doby říkala, že být v Americe anglosaským bílým heterosexuálem/kou je nejhorší osud. Tato sociální kategorie totiž na žádné myslitelné výhody prý nikdy nedosáhne. A to se říká, že Amerika je země neomezených možností a svobody... Nakonec přeci jen Sarah stipendium získala na jiné univerzitě (tak to snad nebude tak jednoznačné s těmi americkými "bílými" studenty), MBA vystudovala s vyznamenáním a dostala velmi zajímavé místo. Pracovala jako viceprezidentka pro východní Evropu. Její dvouletá praxe v Česku, spojená s učením se češtině, se jí bohatě vyplatila. Najala ji jedna z nejlepších 100 společností v USA. Vzpomínám si, že mi říkala, že její základní roční plat bez bonusů činil 200 tisíc dolarů, což byly tenkrát, a jsou i nyní, velice slušné peníze. Takže vidíte, jak se Sáře vyplatilo investovat do vlastního vzdělání.

Práce při studiu posílí charakter

Pokud nedostanete nějaké stipendium nebo grant nebo vám tyto peníze plně nepokryjí studijní náklady, je možné, že si budete muset najít nějaký způsob, jak si při studiu přivydělat. Nestěžujte si, že musíte během školy pracovat. Nejenže to posílí váš charakter, ale později se vám vše vrátí. Budete mít nejlepší vzdělání, ale ještě navíc praktické zkušenosti. Také je dobré přemýšlet již od raného věku, která profese nejen baví, ale i dobře platí, a podle toho i plánovat. Fyzické profese, jako sport, balet, tanec atd., jsou vždy riskantní a v poměru s profesemi, jako je advokát, bankéř či lékař, mají krátkodobé trvání. Také je vhodné děti (a později i sama sebe) povzbuzovat a podporovat, aby mohly rozvinout veškeré schopnosti a talenty. Lidé často ignorují svůj talent a vybírají si profese, ke kterým se nehodí, třeba proto, aby pokračovali v rodinné linii a tradici.

Uvedu další konkrétní příklad. Když jsem pracoval v londýnské City, měl jsem kolegu, jehož rodina vlastnila jednu z velkých bank už po několik generací. Otec mého kolegy i přítele, jenž se jmenoval stejně jako jeho syn James, se rozhodl, že než James jr. zasedne v managementu rodinné banky, musí si vysloužit "ostruhy" někde jinde, aby to nevypadalo, že v rodinné bance figuruje jen jako syn majitele. James ale práci v bankovnictví nenáviděl. Vůbec ho nezajímala, čemuž pochopitelně odpovídaly i jeho výsledky. Ale protože naše banka dělala dobré obchody s bankou jeho otce, byl pravidelně povyšován. James byl vynikající sportovec, výborně hrál tenis, ale hlavně golf. Navíc ho bavilo navrhovat nová golfová hřiště. Jednoho dne přišel do práce a dal okamžitou výpověď s tím, že už nechce v bankovnictví nikdy pracovat. Vím, že to pro něj bylo velice těžké rozhodnutí, jeho otec ho málem vydědil, ale přesto se vydal svou cestou. Dnes je jedním z nejlepších "architektů" nových golfových hřišť, vydělává velké peníze a ještě dělá práci, která ho baví a maximálně naplňuje. Lidé by měli následovat své sny, ale na druhé straně si uvědomit, že některé z nich jsou pouze ztrátou času, energie, peněz a nestojí za realizaci.

Autor je finanční konzultant