Zaopatření na stáří u sousedů

Rakousko se pomalu ale jistě stává starobincem. Ostatně podobně je tomu i v ostatních evropských zemích. Žijeme příliš dlouho, a dlouhou dobu studujeme. Na workshopu s názvem Evropský trh finančních služeb na rozcestí, který se konal v Praze, to konstatoval Wolfgang Prasser, jednatel AWD Rakousko.

Naštěstí, alespoň pokud jde o Rakušany, ti si spoří na stáří. Tedy ne všichni, ale většina - konkrétně 76,4 %. Tím Rakousko obsadilo první místo, pokud jde o starost o zabezpečení na stáří.

Důchodová reforma v této zemi proběhla před třemi lety. Rakouský důchodový systém je třípilířový. Stejně jako v jiných zemích, i tady tvoří první pilíř důchod, vyplývající ze zákona. Ten druhý je podnikový, a třetí je dobrovolný - tedy individuální. Není bez zajímavosti, že Rakušané mají nejvyšší průměrné penze (přesně 1499 eur). A státní zaměstnanci jsou na tom ještě lépe - ti si přijdou až na 142 % průměru!

STÁTNÍ PENZE

Minimální penze je v případě osaměle žijícího důchodce 726 eur, v případě manželského páru 1091,14 eura. Nejvyšší penze dosahuje částky 2590,85 eura.

Pak je tu podnikové důchodové zabezpečení. Působí dost tajuplně, protože každý podnik má jen ta svá čísla a ta nikomu nesděluje. Tedy pokud není nejhůř a stát to nevyžaduje, což zřejmě zatím nevyžadoval.

Součástí podnikového důchodového pojištění je státní podpora. Ta je pohyblivá, v rozmezí od 8,5 % do 13,5 %. Základ je 5 %, zbytek je variabilní, podle toho, jak vypadá kapitálový trh (klesá nebo stoupá). Navíc do částky 2115 eur nepodléhá výnos dani. V případě vyšších částek je daň 9 %.

Kolik takových podnikových smluv je v současné době uzavřeno, nikdo docela přesně neví. Přesto je dobré, že takové podnikové smlouvy existují. Jedním z cílů tohoto podnikového pilíře totiž bylo oživit kapitálový trh,a to se kupodivu podařilo.

SOUKROMÉ ZABEZPEČENÍ NA STÁŘÍ

A to už jsme u třetího pilíře zabezpečení na stáří - a to je soukromý kapitál, spravovaný odborníky. V roce 2005 bylo uzavřeno 686000 smluv, o rok později už to bylo něco okolo jednoho miliónu. "Velkou část z těchto nově uzavřených smluv inicioval právě AWD Rakousko," konstatoval Wolfgang Prasser.

V loňském roce tak byl obhospodařován majetek v objemu 2 miliardy eur. A stále roste. "Je to nejúspěšnější produkt, jaký znám. Každá druhá smlouva se týkala zabezpečení na stáří," zdůraznil Prasser.

Problémem Rakouska je to, že na trhu je příliš mnoho produktů, takže obyčejný člověk poněkud ztrácí přehled. Lidé však dobře vědí, že se o sebe ve stáří musí postarat a taky dobře vědí, že není radno nechat si radit jen od bank. Z toho celkem logicky vyplývá, že v Rakousku je ještě stále pro finanční poradce velký potenciál.

A TEĎ NAKOUKNĚME DO ŠVÝCARSKA

Šance a rizika dlouhověkosti - tak se jmenoval příspěvek Marco Baura, jednatele AWD Švýcarsko. Vysvětloval v něm, jak funguje zajištění lidí na stáří ve Švýcarsku. Systém je tady podobně jako v Rakousku třípilířový.

První pilíř je státní, na druhém se finančně podílí zaměstnanec i zaměstnavatel. Třetí pilíř je soukromý, tedy zcela dobrovolný, a peníze do něj vložené jsou vázané do 60 let věku střadatele. Zapomenout nelze na "podpůrné" finanční nástroje. Ty jsou podobné jako v jiných zemích EU. Jde především o životní pojištění, které je ve Švýcarsku zvýhodněné tím, že výnosy jsou zcela osvobozené od daní.

Státní důchodový systém vznikl krátce po válce - v roce 1948. "Tehdy jsme si mysleli, že máme nejméně na sto let vystaráno," konstatoval Marco Baur. Ovšem ukázalo se, že opak je pravdou. A tak v roce 1985 vznikl druhý pilíř (spojení soukromého a podnikového kapitálu). Problémem byly úroky. Garantovaný úrok vložených prostředků byl tehdy jen 4 %, i když průměrné úročení státních obligací bylo vždy o něco vyšší. Přesto podniky protestovaly, že i ta povinná 4 % jsou pro ně příliš vysoká. Většina firem se oháněla tím, že by stačil úrok ve výši 2,2 %.

TŘETÍ A DALŠÍ PILÍŘ

I ve Švýcarsku vznikl třetí pilíř, založený na zhodnocování pravidelného spoření na stáří. To ostatně není nic nového. Ani to, že spoření na stáří prostřednictvím společností, speciálně k tomu účelu založených, je daňově zvýhodněné.

Švýcarsko je ale připraveno řešit ještě jeden velký problém, spojený s tím, že se lidé budou dožívat vysokého věku. A tím jsou pečovatelské služby.

"Švýcarská vláda považuje tento problém za tak závažný, že uvažuje o vytvoření zvláštního zákona, který by umožnil vznik a fungování pečovatelských služeb," uvedl Marco Baur. Dnes už se ví, že staří lidé ve Švýcarsku zůstávají v průměru tři roky odkázáni na pečovatelské služby. Výjimkou jsou důchodci, kteří onemocněli Alzheimerovou chorobou - ti jsou na takové služby odkázáni mnohem déle.

Ale tím se dostáváme zase na začátek - tedy k finančnímu poradenství. To proto, že takové služby rozhodně nebudou zadarmo, a to i přesto, že by na nich v budoucnu participoval stát. Na důchod je proto nutné myslet již ve čtyřiceti. A nejen to, je nutné produkty pro tzv. 4. fázi života také postupně vytvářet.

"Lidé si neuvědomují, že stát nikdy se svými nástroji nevyřeší problémy se stárnoucí populací. Je to jako plíživá choroba. A ve Švýcarsku není jiné řešení, než třetí, soukromý pilíř pro zajištění ve stáří," uzavřel Marco Baur.

A JAK JE TO U NÁS DOMA?

Jak na závěr konference konstatoval Tomáš Prouza, bývalý náměstek ministra financí, vše, co šlo jednoduše prodat, to už se českým klientům podařilo prodat. Teď musí už dojít na lepší služby a lepší produkty.

"Většina české populace stále zůstává pasivní, takže se snadno může stát obětí různých poradců, kteří jim stále dokola jen ruší smlouvy a sjednávají "nové, lepší". Dnes ovšem již bez klobouku státního úředníka," uzavřel Prouza.