Expert radí: jakým způsobem investují profesionálové?

Typickou volbou, která by měla naplnit investiční potřeby většiny klientů - fyzických osob - je vhodně zvolený smíšený fond. Rozkládá prostředky mezi akcie, dluhopisy a popřípadě nástroje peněžního trhu. Ve statutu, základním dokumentu definujícím investiční strategii fondu, je obvykle definována neutrální váha akcií. Ta určuje míru rizikovosti fondu.

Z pohledu portfoliového manažera je rozhodující otázkou, jaký nastavit poměr mezi akciemi a dluhopisy. To znamená, kterým směrem se od neutrální váhy odchýlit. Toto rozhodnutí obvykle zásadně ovlivňuje výkonnost smíšeného fondu.

Obecně lze říci, že v situaci, kdy správce portfolia očekává výrazné hospodářské zpomalení a inflaci v rozumných mezích, jedná se o prostředí příznivé pro dluhopisy. Centrální banky totiž v takovém případě reagují snižováním úrokových sazeb. Ty znamenají růst hodnoty pevně úročených aktiv, dluhopisů.

Naopak v případě, že ekonomika je na začátku růstového cyklu, firemní marže a zisky rostou a úrokové sazby zůstávají blízko "dna", jedná se o situaci příznivou pro akcie.

Zní to jednoduše, ale málokdy je skutečnost tak jednoznačná. Portfoliový manažer musí zhodnotit, do jaké míry již ceny akcií či dluhopisů ten který scénář odrážejí: Nejsou navzdory zpomalení ceny dluhopisů již příliš vysoko? Nehrozí prudký růst inflace, jenž by národní banku donutil úrokové sazby naopak zvyšovat? Jsou firemní ziskové marže udržitelné? Nejsou očekávání investorů ohledně růstu zisků příliš optimistické? Jak firmy postihnou případné výkyvy cen komodit? Nehledě na stav, kdy ekonomika stagnuje a inflace je na vzestupu (stagflace), což je prostředí, jež nepřeje akciím ani dluhopisům.

V praxi tedy není ojedinělá situace, kdy portfoliový manažer nedokáže dát jednoznačně přednost dluhopisům ani akciím. V takovém případě se drží blízko již zmíněné neutrální váhy. Na akciové straně pak spoléhá jen na výběr jednotlivých sektorů a titulů, od nichž očekává nadprůměrné výnosy. Na dluhopisové straně pak volí vhodnou míru kreditního (firemní vs státní dluhopisy) a úrokového rizika (krátká/dlouhá doba do splatnosti), jakož i měnového rizika.

Slovníček pojmů

Statut je základní dokument, který definuje investiční strategii fondu. Jde o závazný dokument pro obě smluvní strany transakce: pro investiční společnost (obvykle zastupovanou distributorem) a investora. Nákupem podílových listů investor bere statut na vědomí, pro investiční společnost je jakýmsi "návodem k použití", který musí respektovat, tedy profesionálně obhospodařovat prostředky ve fondu.

Neutrální váha akcií a akciových instrumentů ve smíšeném fondu je obvykle uvedena ve statutu a definuje jeho rizikovost. To znamená čím více akcií, tím vyšší rizikovost, rozumějme kolísavost kurzu fondu. Avšak také vyšší očekávaný výnos, a tím pádem i délka investičního horizontu (doba, na níž je doporučeno do daného fondu investovat). Například fondy s přídomkem "dynamický" a podobně mají v českých podmínkách neutrální váhu akcií stanovenu na 50 procent a více. Naopak konzervativní smíšené fondy nejčastěji na 20 a méně procentech.

Skutečný podíl akcií pak kolem tohoto čísla v určitém rozmezí osciluje podle toho, zda portfoliový manažer v tu kterou chvíli upřednostňuje akcie či dluhopisy. Pokud shledá obě aktiva zhruba stejně atraktivní, bude jejich rozložení blízké neutrální váze.

Práce portfoliového manažera spočívá ve správě portfolia cenných papírů a dalších finančních nástrojů pro klienta, kterým může být podílový fond, pojišťovna, fyzická osoba, státní agentura, atd. Správou se rozumí provádění transakcí s finančními nástroji na organizovaném trhu (burze) i mimo něj (OTC transakce, primární emise, aj.) za účelem dosažení co nejlepšího výnosu při respektování klientem schválené investiční strategie s přijatelnou mírou rizika, při plnění požadavku na likviditu, zabezpečení případných výplat z portfolia, měnového, kreditního či úrokového zajištění.

Odpovídá: Jiří Lengál, portfoliomanažer Investiční společnosti České spořitelny