Světová banka: Bushův kandidát je Zoellick

Americký prezident George Bush včera oznámil, že vybral bývalého náměstka ministerstva zahraničí USA Roberta Zoellicka jako nového prezidenta Světové banky.

Zoellick na tomto postu s největší pravděpodobností nahradí jiného Američana, Paula Wolfowitze. Ten ke konci června z této funkce odchází kvůli skandálu způsobenému tím, že údajně využil svého postavení a protežoval svou přítelkyni Shahu Rizaovou.

Podle agentury Reuters Bush očekává, že Zoellick bude do čela Světové banky následně potvrzen i vedením této instituce. A to přesto, že se v posledních týdnech po oznámení Wolfowitzova odchodu začaly ozývat hlasy, že prezidentem Světové banky by už neměl být Američan.

Opět Američan

Zatím tomu tak vždycky bylo. A to v rámci nepsané dohody, že šéfem "bratrské" instituce - Mezinárodního měnového fondu - je někdo z Evropy a šéfem Světové banky Američan.

Je tomu tak i proto, že hlasy ve vedení Světové banky i MMF jsou rozdělovány podle ekonomické síly jednotlivých zemí. A nikoliv podle počtu obyvatel. Spojené státy tak mají v obou institucích asi 17 procent hlasů, což jim dává dostatek síly vetovat klíčová rozhodnutí, jež požadují schválení 85 procenty hlasů.

I zemím Evropské unie současný stav vyhovuje, protože mají ve vedeních MMF a Světové banky větší zastoupení, než by jejich ekonomické síle odpovídalo. Naopak rychle rostoucí ekonomiky jako Čína, Jižní Korea a Indie jsou reprezentovány nedostatečně.

Světová banka je v podstatě pokračovatelem někdejší Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, která byla založena v roce 1944. Původně jako instituce, která má pomoci v rozvoji zemím zničeným druhou světovou válkou. Dnes má Světová banka 184 členských zemí a jejím úkolem je podporovat ekonomický rozvoj a bojovat s chudobou. Od svého vzniku banka poskytla granty a úvěry v celkové výši okolo 400 miliard dolarů na projekty, jako je výstavba silnic či přehrad.

Banka se také snaží pomáhat těm nejchudším státům světa. I když její odpůrci tvrdí, že její půjčky na mnoho let v podstatě těmto státům škodí, protože je nenutí přijímat radikální ekonomické reformy. A nutí je být na takovýchto půjčkách závislé. Což nakonec umožňuje zemím, které Světové bance dávají peníze (jako právě USA či Japonsko), vytvářet na tyto státy politický tlak a prosazovat své zájmy.

Proč Wolfowitz odešel?

Paul Wolfowitz odchází z čela Světové banky poté, co byl obviněn z údajného porušení etického kodexu této instituce. Toho se měl dopustit tím, že své přítelkyni Shaze Rizaové vyjednal po jejím odchodu ze Světové banky (její směrnice zakazují mimomanželský vztah nadřízených a podřízených) dobré místo externistky na ministerstvu zahraničí USA a nařídil zvýšení jejího platu. Wolfowitz se bránil tím, že všechny tyto kroky mu v podstatě nařídilo vedení Světové banky, a rezignovat dlouho odmítal. Když však ztratil podporu Bílého domu, nakonec s rezignací souhlasil. I když si prosadil, že Světová banka potvrdila, že "jednal v souladu s etikou a v dobré vůli".

Odborníci se v podstatě shodují v tom, že obvinění z porušení pravomocí bylo zástupným problémem. Už když Wolfowitz do funkce nastupoval, nelíbilo se jeho jmenování některým evropským a rozvojovým zemím. Vadil jim Wolfowitzův konzervatismus, podpora války v Iráku, ale i to, že byl odhodlán nekompromisně bojovat s korupcí v bance i mimo ni a v některých případech obešel při rozhodování radu ředitelů Světové banky.