OMV hledá plyn v Rakousku

OMV hledá plyn v Rakousku

Rotující vrták je stále ve větší hloubce. Země vibruje a klokotá. Kolem stojící tým neustále vdechuje vzduch - už je cítit plyn? Bohužel stále nic. Šéfka 40členného výzkumného týmu rakouského koncernu OMV Hildegard Möhrmannová, zvaná "divoká Hilda", je nespokojená. Tři metry za hodinu, to je podle ní málo. Chce více, nejméně dvakrát tolik. Podle mapy se mělo na naleziště plynu narazit již včera, v hloubce tří kilometrů. Namísto toho musí obrovská vrtná věž v rovinatém rakouském kraji Weinviertel dále potupně trčet do nebe jako vztyčený prst.
Dnes Rakousko 59 procent zemního plynu dováží z Ruska. Již dlouho předtím, než počátkem ledna vyvrcholil spor o plyn mezi Ukrajinou a Ruskem, se ale Rakušané začali ohlížet po jiných zdrojích. A jedním z nich je právě Weinviertel. Ten má do budoucna krýt zhruba třetinu spotřeby.

Země vína a plynu

Dříve byl zdejší region, který je pouze hodinu a půl cesty autem vzdálen od Vídně a jenž sousedí s jižní Moravou, takzvanou okrajovou zónou. Proslulý je svou vinařskou tradicí, odsud pochází snad polovinou Rakouska oblíbený zelený veltlín. Nyní by zdejší půda měla začít hasit i poptávku jinou: a sice po zemním plynu.
Jeden z inženýrů energetického koncernu OMV, Reinhart Samhaber, proto této oblasti začal již říkat "OMV Country".
Na to, aby se mu konečně podařilo napíchnout největší naleziště plynu ve střední Evropě, OMV denně vydá 100 000 eur. Ročně chce jeho zaměstnavatel do domácí těžby investovat hned 130 miliónů eur, většina z toho poputuje právě do Weinviertelu.
Do roku 2010 tak rakouská vláda doufá, že se jí podaří těžbu plynu zvýšit o čtvrtinu. "To bude ono, bude to zásadní," míní Samhaber. "Bude to mít dopad na celou ekonomiku," dodává Helmut Langanger, člen představenstva OMV. Jeho teorii potvrdil i sám rakouský prezident Heinz Fischer, který se minulý týden přijel osobně na zkušební vrty ve Strasshofu, možná jakémsi budoucím rakouském Dallasu, podívat.
Na to, kde plyn opravdu leží, se Rakušané snaží přijít pomocí speciální techniky. V přesně stanovených odstupech z nákladních vozů na zem dopadají jakási obrovská závaží a speciální geofony měří, jak rychle a silně se jimi způsobené zemětřesení půdou šíří. Ze získaných dat posléze vznikne mapa, na níž experti jako Hildegard Möhrmannová mohou přesně poznat, kde zdroj plynu leží.
Stoprocentně jistá sice tato mapa není, ale pravděpodobnost úspěchu se díky ní zvyšuje ze 60 na 90 procent.

"Zbytky" po Rusech

OMV ale není první, kdo se ve Weinviertelu snaží získat energii. Do jisté míry zdejší zdroje čerpala již sovětská armáda, která po válce region spravovala. Po jejím odchodu se zdálo, že nic nezbylo, ale inženýři jako Samhaber či Langanger boj o plyn vzdát nechtěli.
"To přece nemůže být vše," tvrdili vizionářsky. V minulém roce se pak jejich teorie potvrdila a to hned dvakrát. Na jaře se podařilo objevit plyn ve Strasshofu, tři dny před Štědrým dnem pak další.
Jaký význam to vše bude mít pro ekonomiku, není pro Hildegard Möhrmannovou důležité. Tato šéfka 40členného výzkumného týmu vrtařů a geologů se lépe vyzná v nejrůznějších typech vrtáků. "Divoká Hilda" má o všem přehled, na různých monitorech sleduje tlak vrtu či rychlost. Na vrtnou věž se dokonce dívá i z okna své mobilní kanceláře v maringotce.
Krátce předtím, než k ní na návštěvu dorazí rakouský prezident, se na ni pak konečně usměje štěstí. Vrták ve vrtu Strasshof T5 narazil tři a půl kilometru pod zemí na plyn.