Primární emise se vyplatily

Primární emise se vyplatily

Podniky v České republice i ve světě mají v dnešní době v podstatě jen dvě možnosti, jak si zajistit prostředky pro své podnikání. První variantou jsou vlastní zdroje, tedy prostředky vytvořené podnikem. Tou druhou a z ekonomického hlediska zajímavější cestou jsou zdroje cizí.
V oblasti dlouhodobého kapitálu existuje opět několik možností, jde jednak o nejznámější metodu, a to financování pomocí úvěru od banky, resp. při větším rozsahu úvěrem od konsorcia bank, takovým případem byla například část expanze americké CME, majitele TV NOVA podpořená úvěrem ve výši 450 miliónů dolarů od konsorcia bank.
Pro větší investiční záměry mohou podniky emitovat dluhopisy, ke kterým však potřebují potvrzení svého hospodaření nejen auditory, ale i ratingovou agenturou, která vydá ocenění a výhled, tzv. rating. Podle tohoto ukazatele společnosti se větší investoři rozhodnou, zda dluhopisy nakoupí a za jakou cenu. Typickým příkladem jsou dluhopisy vydané společností ČEZ za účelem zahraničního rozvoje.

Cesty s různou obtížností

Tou nejzajímavější metodou je dle mého názor IPO - tzv. primární emise akcií. Společnost, která potřebuje kapitál pro svůj rozvoj může emitovat své akcie na veřejných trzích.
Tato metoda není nejlevnější, ale pokud má investor kvalitní záměr a má smysl pro načasování je většinou úspěšný. Zejména na pražské burze, která je vyloženě hladová po primárních emisích. Loni totiž nepřišla žádná z firem s IPO, jen dvě použily pražskou burzu pro duální emise, zato v sousedním Polsku přišlo pro kapitál 35 nových společností, o rok dříve to bylo dokonce o jednu firmu více.
Primární emise není jednoduchou záležitostí, její oživení trvá minimálně čtyři měsíce. Kromě dobrého investičního záměru, solidního ratingu, minimálního povědomí investorů potřebuje firma zejména kvalitní prodejní "story".
V poslední době nejlépe "zabírá" plánovaná expanze firmy na východní trhy, která v některých sektorech ekonomiky ukazuje potenciál více než 30procentního růstu za rok. Primární emisí by měl chtít podnik získat minimálně jednu miliardu korun.
Například počítačová firma BGS Levi Group chce svou letošní emisí získat zhruba 1,3 miliardy korun, což je čtyřikrát méně než částka, pro kterou si na burzu přišla předloni Zentiva.
Nutno upozornit, že všechny primární i duální emise se firmám vyplatily, Zentiva po vstupu připsala přibližně 140 procent, Orco Property Group 90 procent a americká CME 20 procent.
Méně známými metodami jsou např. fondy rizikového kapitálu (venture capital) či tzv. andělé, jednotlivci investující na základě tichého společenství.
Každý podnik však potřebuje pro svoji činnost i tzv. provozní kapitál. Jakými postupy by tedy měly podniky zajišťovat prostředky pro běžný provoz?
Tím nejznámějším je bankovní úvěr. Tato nejpoužívanější forma je však hodně statická, a neumožňuje dynamické pohyby, čímž se stává neefektivní.
Moderním prostředkem je factoring. Zjednodušeně řečeno odkup pohledávek. Jedná se nejspíše o nejvhodnější prostředek pro provozní financování. Faktor - faktorová společnost - od firmy odebírá veškeré faktury a proplácí je dané firmě.
Čeho tím společnosti dosáhnou: daná firma, která uzavřela s faktorem smlouvu se nevystavuje riziku dlouhodobé nelikvidity, protože každá jejich faktura na vydané zboží, službu je splacena téměř ihned, další iniciativu pak přebírá factoringová společnost.
Firma tak dostane okamžitě splaceny veškeré pohledávky a tyto peníze může použít pro další výrobu, výhodou pro faktora jsou zaplacené poplatky, které se pochopitelně odvíjejí od rizika které je s danou transakcí spojeno.
Třetí variantou je tzv. tolling - banka při tomto přístupu nepůjčuje peníze přímo danému subjektu, ale jinému subjektu, který poté poskytuje záruky. Finanční prostředky však může využít prvotní společnost.
I fungující společnosti mohou využít tento způsob financování, ovšem v tomto případě se jedná o tzv. outsourcing zásob. Tím si podniky výrazně zvyšují obrátkovost zásob a další ukazatele, poté vykazují lepší výsledky a jsou schopny je prokázat například před novou žádostí o úvěr.
V této oblasti nesmíme opomenout ani outsourcing, který je klasickým půjčováním zdrojů, jak už lidských, tak materiálových. Podniku krátkodobě velice ulevuje, výhodnost z dlouhodobého hlediska je již dosti omezená.
Pozitivním faktem je, že firma má efektivnější nástroj pro řízení resp. tlak na dodávky, plnění úkolů, protože pokud naplánované a nasmlouvané úkoly nebudou splněny, firma outsourcující organizaci nemusí zaplatit. Své vlastní zaměstnance však bude muset odměnit vždy.

Když chybějí informace

Do této oblasti spadá částečně i leasing, který společnostem pomáhá rozložit investici na více let. Evropský trh s těmito produkty rostl v roce 2005 o více než 10 procent, růst tohoto segmentu v Česku je ještě vyšší, např. factoringové si v roce 2004 připsaly 27 procent a letos očekáváme obdobný výsledek.
Největším problémem, zejména středních a malých firem, tak je zatím nízká informovanost o těchto moderních produktech a možnostech, i když se situace razantně zlepšuje.
I celá kauza vysokých bankovních poplatků v Česku má jednoho jmenovatele, a tím je zatím nižší zkušenost a s tím spojená i ochota firem využít složitější bankovní produkty v České republice. Relativně nízké a stabilní úrokové sazby v Česku ve spolupráci s růstem kapitálového trhu v Praze téměř vybízejí firmy k zapůjčení kapitálu pro investice.
Autorem je analytikem společnosti CYRRUS