Elektronická peněženka pro drobné utrácení

V posledních letech je naše okolí naplněno velkým množstvím karetních systémů nejrůznějšího typu. Téměř každý je držitelem celé řady karet. Postupně jsme se naučili rozlišovat karty, které jsou - z hlediska klienta - různou měrou podstatné. Mezi důležité karty jsou bezesporu řazeny bankovní platební karty, jimiž se provádějí větší platby a jejichž ztráta by uživateli mohla způsobit těžkosti. Ostatní karty jsou pro nás zpravidla méně podstatné a jejich používání, vzhledem k jejich množství a vyhrazené funkci každé z nich, mnohdy spíše obtěžuje. Někde na rozhraní obou uvedených skupin karet se v současné době i v Česku rodí nový typ karet, které budou pro uživatele podstatné, a to nejen z pohledu realizace běžných plateb kartou, ale zejména tím, že nová karta usnadní běžný každodenní život.

"Jde o karty, které jsou mnohdy nazývány kartami občana, popřípadě kartami životního stylu. Mívají často vazbu k městu či regionu jakožto karty rezidentské či turistické. Karetní produkt je určen pro držitele, který spotřebovává služby veřejné i komerční, konzumuje stravu, zábavu, informace a má potřebu komunikovat, využívat slev a provádět drobné platby elektronickou peněženkou, kterou má tak stále při ruce. Přichází tak multifunkční karta, s níž se budeme setkávat v nejbližších letech i v České republice v různých lokálních podobách, někde více zaměřenou na veřejnou dopravu, jinde spíše orientovanou na turistiku či jiné služby," uvedl Jiří Matějec ze společnosti PVT, a.s. Obvykle se jedná o nebankovní kartu, tj. kartu, kterou nevydává žádný bankovní ústav. I přesto se může jednat o kartu určenou hlavně k bezhotovostním platbám. Nosnou funkcí takové karty se zpravidla stává elektronická peněženka připravená k realizaci plateb v off-line režimu, kdy terminál není neustále připojen k systému sběru transakčních dat.

Elektronická transakce

Platební karetní systém musí vždy pracovat s jednotným centrem zúčtování, kam jsou sbírány všechny transakce realizované v systému. Tento princip musí být zachován i v případě sběru transakcí off-line, kde ovšem provozovatel systému musí umět pracovat s přirozeným zpožděním rozúčtování zůstatků na jednotlivých účtech. Zpožděné rozúčtování ale nesmí způsobovat nesrovnalosti v účetnictví organizací provozovatelů a vydavatele. U nebankovních karetních systémů dochází ke sběru mnoha transakcí, z nichž většina nemusí být transakcemi platebními. Nejedná se již pouze o zúčtování ve formě clearingu, ale často i o evidenci podkladů k jinému typu získávání výsledných dat z transakcí. Například ve veřejné osobní dopravě mohou být do systému zpracování dat paralelně sbírány platební transakce realizované elektronickou peněženkou, transakce popisující akceptaci časového kuponu nebo jednotlivé jízdenky partnerským dopravcem v rámci integrovaného dopravního systému.

V praxi však v rámci nebankovního karetního systému dochází ke sběru řady zcela odlišných karetních transakcí. Jejich odlišnost způsobuje to, že pocházejí od různých aplikací na kartě, které vytvářejí jednotlivé praktické funkce karty. Zcela jinou podobu transakce tak má akceptace časového kuponu na kartě ve vozidle MHD a úplně odlišně vypadá transakce popisující platbu elektronickou peněženkou.

Platba elektronickou peněženkou

Elektronická peněženka je určena pro platbu malých částek. Od toho se odvíjejí její základní vlastnosti a principy používání. Na kartě bývá nastavený limit, který by měl odpovídat hotovosti v klasické peněžence, a umožnit tak běžně prováděné nákupy služeb vybraného typu placené doposud v hotovosti. Při platbě zpravidla není používán PIN, takže ztráta karty s sebou nese riziko ztráty peněz a je srovnatelná se ztrátou klasické peněženky. Nicméně při včasném nahlášení ztráty a vystavení karty do seznamu zakázaných karet (blacklist) existuje značná pravděpodobnost, že karta nebude zneužita. Karta může disponovat grafickou personifikací držitele a dalšími prvky chránícími proti zneužití. Elektronická peněženka na kartách nebankovního typu je zpravidla určena pro vybranou síť akceptačních míst, připravenou vydavatelem karet. Jedná se tak o uzavřený platební systém. Tvorba otevřeného platebního systému si do vydávání karty vyžaduje zapojit subjekt s bankovní licencí (bankovní ústav). Systém je považován za otevřený, dochází-li k akceptaci plateb u jiného obchodního subjektu, než který kartu vydal. Vzhledem k legislativním podmínkám, které jsou v České republice nastaveny ve shodě s evropským právem, jsou provozovatelé otevřených systémů povinni vlastnit bankovní licenci.

Neplatební funkce karty

Neplatební funkce karty jsou podle Jiřího Matějce z PVT zpravidla spojeny s funkcí identifikace držitele. Bezpečná a jednoznačná identifikace poté může být využita k poskytnutí slevy, vpuštění do areálu nebo k jiným účelům. Identifikační funkci karty (v podobě městské, popřípadě studentské karty) lze využít v různých oblastech. Od řízení a definování vstupů, vjezdů přes zpracování docházky, systémy stravování, evidence návštěvníků a vozidel, ovládání parkovišť, řízení výtahů po obsluhy výdejových automatů, informačních kiosků a dalších. Zapojení čipové karty do knihovního systému může sloužit k podpoře lokálních informačních systémů. Karta může být nosičem aplikace čtenářského průkazu, který obsahuje evidenční údaje čtenáře a seznam vypůjčených knih. Bude-li karta obsahovat již uvedenou elektronickou peněženku, lze ji využít i k platbám za zapůjčené knihy.

Samostatnou funkcí karty mohou být věrnostní systémy, které mohou být zaměřeny jako jednoznačkové a veškeré výhody směřovat k podpoře prodeje produktů jednoho prodejce (například vydavatele). V případě multiznačkového věrnostního systému se konstrukce systému věnuje podpoře prodeje různých produktů různých prodejců. Ekonomické přínosy vytvoření karetního systému spočívají mimo jiné v možnosti rozšíření marketingových možností vydavatele (například města) na úrovni informování občanů o službách veřejné správy. Toho lze dosáhnout přiblížením informačních výstupů systému směrem k občanům a rozšířením možnosti použití čipové karty na více akceptačních místech (například v provedení samoobslužných kiosků). Zvýšení uživatelské přívětivosti systému by mělo přimět zákazníky k používání karty ve větším rozsahu.

Řešení karty

Karta, jak již bylo řečeno, musí být řešena jako karta multiaplikační, tak aby mohla pracovat v jednotlivých systémech dopravců i dalších nedopravních subjektů. Jednotlivé aplikace mohou plnit funkce stávajících karet MIFARE Standard v systémech jednotlivých dopravců (časové kupony, uzavřené elektronické peněženky jednotlivých dopravců). Všechny tyto aplikace mohou na kartě existovat ve zcela izolované podobě, nebo mohou spolupracovat v rámci realizace jednotné transakce.

"Ke vzniku multiaplikační karty vedou vždy zejména aspekty ekonomické, kdy touto cestou získáme možnost sdílení karty více subjekty. V konečném efektu lze pak dosáhnout rozložení investičních, ale především provozních nákladů mezi více účastníků systému při zachování všech požadavků na komfort a bezpečnost," uzavírá Jiří Matějec z firmy PVT.

(rkp)