Levicová vlna v Latinské Americe ohrožuje těžaře

Levicová vlna v Latinské Americe ohrožuje těžaře

Kam povede současné tažení proti "neoliberalismu" a zahraničním společnostem v Jižní Americe? Tahle otázka se s mimořádnou naléhavostí objevila poté, co peruánské úřady včera oznámily, že populista Ollanto Humala postoupil jako horký favorit do druhého kola prezidentských voleb.

Chávez jako vzor

Humala slibuje přerozdělení zisku z nerostného bohatství země ve prospěch chudých. Chce znárodnit "strategická" odvětví, zvýšit daně, "přezkoumat" smlouvy se zahraniční investory a posílit státní ropnou společnost Petroperu. Nešetří ani výpady proti "imperialistickým" Spojeným státům.
Nabízí tak stejný mix jako ostatní levicoví prezidenti regionu - od argentinského Néstora Kirchnera přes brazilského Inácia Lulu da Silvu, bolivijského Evo Morálese až k venezuelskému Hugo Chávezovi. Ti už předvedli svoje sliby v praxi. Argentinský Kirchner zavedl regulaci některých cen a znárodnil vodovody a kanalizace. Dal se i do předělávání smluv mezi státem a zahraničními firmami, a například francouzský Suez tak přišel o třicetiletý kontrakt. Zavedl i speciální daně na vývoz sóji, obilí a masa. Podobně chce jeho bolivijský kolega Morales pod heslem tažení proti "neoliberalismu" zvýšit zdanění vyváženého plynu. Daně a poplatky totiž tvoří "jen" polovinu jeho ceny.
Vzorem jim je venezuelský Hugo Chávez, přítel kubánského diktátora Fidela Castra. Ten nejen zvýšil daně cizím ropným firmám a vymáhá po nich daňové "nedoplatky", ale nedávno zabral ropná pole italské společnosti Eni a francouzskému Totalu. Obě firmy totiž odmítly vytvořit společné podniky se státní firmou PDVSA (ta měla mít v nové firmě většinu).

Na vlně chudoby

Populističtí vůdcové přitom těží z podpory chudých. Ti se totiž příliš nepodílejí na hospodářském růstu Latinské Ameriky a mezi nimi a bohatými zeje hluboká propast. Například peruánské HDP vzrostlo v roce 2005 o zhruba šest procent. Přesto více než polovina Peruánců žije pod hranicí bídy. Z více než půl miliardy Latinoameričanů jich sto miliónů musí vystačit s méně než dolarem (asi 25 korunami) na den. Podle Zprávy OSN o lidském rozvoji za rok 2005 je nerovnost v příjmech v Latinské Americe srovnatelná jen se subsaharskou Afrikou. Populisté slibující "rovnější" rozdělení příjmů tak snadno sbírají hlasy. Věrnost chudých si navíc kupují sociálními dávkami. Například prezident Lula zavedl nový příspěvek pro 8,5 miliónu Brazilců. Chávezovi se díky dávkám podařilo zvednout státní výdaje od začátku jeho vlády do roku 2004 o 11 procent venezuelského HDP.

Pomáhá Čína a USA

Přesto ale hospodářství těchto zemí roste (ve Venezuele loni dokonce o devět procent) a zahraniční investoři kupují místní cenné papíry. Jak je to možné? Jde o státy, které mají velké přírodní bohatství. Venezuela žije z ropy, Bolívie vyváží plyn a třeba Brazílie železnou rudu. A ceny surovin jsou nyní, zejména díky růstu Číny, vysoké. Říše středu kupuje i latinskoamerické hovězí či sójové boby. Do Latinské Ameriky jdou i čínské peníze. Například v roce 2004 Číňané přislíbili Argentině výměnou za suroviny investice ve výši jednoho tamního státního rozpočtu.
Latinská Amerika těží i z hospodářského růstu USA, kam vyváží přes padesát procent své produkce. A z nízkých úrokových sazeb ve vyspělých zemích, které směřují peníze do, ve srovnání s Evropou či USA, výnosnějších jihoamerických cenných papírů.
Jenže to nebude trvat věčně. Zahraniční těžařské firmy zřejmě kvůli šikanování omezí své investice a nakonec odejdou. Méně efektivní státní firmy je nemohou nahradit. Vždyť už nyní například ve Venezuele těží zahraniční ropné firmy jen v oblastech, kde se to státní společnosti nevyplatí.
Odchod cizích společností může vést k poklesu investic a následně i těžby. Místní vlády zřejmě nebudou schopny tento výpadek nahradit.

Až ceny spadnou

Pokud navíc klesnou i ceny komodit, odejdou i finanční investoři a může dojít k hospodářské katastrofě. Většina Latinské Ameriky vůbec nevyužívá současných příležitostí a "jen surfuje na vlně" vysokých cen surovin, připomíná ekonom Javier Santiso z OECD.
"Jenže dříve nebo později tahle vlna skončí," dodává.