Prostředí rockových klubů se pomalu kultivuje

Již jen málo českých rockových klubů připomíná svou atmosférou někdejší nevábné podzemní "černé díry", které začaly jako houby po dešti vznikat po roce 1989 po pádu komunistického režimu, jenž nezávislým aktivitám příznivců rockové hudby nepřál. "Už od konce 90. let je v klubech patrná snaha o jistou komfortnost pro návštěvníky a tento trend je stále zřetelnější," řekl hudební publicista Radek Diestler, který v pražském Popmuseu mapuje historii české populární hudby.

Pomyslnou "zlatou éru" české hudební klubové scény podle Diestlera symbolicky uzavřelo zrušení legendárního pražského Bunkru před devíti lety. "Souviselo to s náladou ve společnosti. Pro rockery tak skončilo období 'nekonečného mejdanu' a kluby začaly mít častější problémy s radnicemi a městskými policisty," konstatoval Diestler. Klubová mapa českých zemí se sice stále mění a přestože kluby v různých městech zanikají, objevují se zase nové, kam rockeři mohou chodit poslouchat svou oblíbenou hudbu.

"Když ve městě za bolševika byl schopný chlapík, který se nebál, tak si odchoval 'své lidi', kteří rockovou hudbu přenesli do dalších let a v klubech jsou pořád aspoň stopově přítomni," konstatoval Diestler. S českými kluby má značné zkušenosti, neboť od konce 90. let přes tři roky systematicky mapoval sérií desítek reportáží pro časopis Rock & Pop klubovou scénu ve všech regionech v Česku a osobně jich přitom důkladně prozkoumal několik stovek.

Kromě řady pražských klubů stále funguje rockový klub například již od počátku 90. let v Karlových Varech, pouze změnil původní název Propaganda na nynější Rotes Berlin. Tradičně silné rockové podhoubí zůstalo také v Plzni kolem klubu Lampa. "Podobná skupina lidí působí také v Ústí nad Labem nebo v Ostravě, kde různými kluby kdysi procházely 'mýtické postavy', které mají nyní hudební hospody ve Stodolní," uvedl Diestler.

V jiných městech, kde kdysi byla řada zavedených klubů, naopak hudební scéna vyhasla; jako příklad Diestler uvedl Rokycany, Svitavy či Jihlavu. "Překvapivě v některých místech, která jsme považovali za mrtvá, se objevily nové kluby. Třeba v Děčíně jsou teď asi tři místa, kde se 'šmrdlá'," uvedl.

Nyní v Česku podle Diestlerova odhadu funguje asi 350 klubů, společně s hospodami s hudebním programem se živá rocková hudba hraje na pěti stovkách míst. "Nemyslím ale, že by šlo dohledat přesné číslo," uvedl Diestler. Nabídka klubů je přitom nesrovnatelně větší než třeba na sousedním Slovensku. "Tam si rockeři na jejich nedostatek stěžovali vždycky a dosud se to nezměnilo," vysvětlil.

Provozovatelé většiny českých klubů již podle Diestlera rezignovali na jejich stylovou vyhraněnost, a proto lidé chodí obvykle na rock, reggae, kytarové kapely i na hip hop do stejných sálků. O budoucnost českých klubů se Diestler neobává. "Nezáleží ani tak na trendech a na tom, co se bude dít s hudbou, ale jestli bude někdo ochotný ten klub dělat," konstatoval Diestler.

Zatímco počátkem 90. let kluby vznikaly jako dozvuk revolty rockerů proti komunistickému režimu, nyní jde majitelům klubů podobně jako jiným podnikatelům zejména o zisk. "Přesto mám pořád pocit, že kluby lidé na spoustě míst otvírají i z neobchodních příčin, podnětů a zájmů," dodal Diestler.