Obecně je emise cenných papírů jednou z možností podniku, jak získat finanční prostředky pro svou činnost. Jde vlastně o vydání souboru akcií stejného druhu jednou společností.
Nejčastěji tento pojem zahrnuje i umístění na trhu a uvedení na burzu. Převzetí a prodej probíhá zpravidla prostřednictvím bank, které se za tímto účelem sdružují do konsorcií.
Subjekty, které nakupují emitované akcie, se stávají akcionáři firmy, a tudíž i jejími spoluvlastníky. Společnost může získat kapitál emisí nových akcií (tzv. primární emise - Initial Public Offering IPO) nebo vydáním dodatečného množství akcií, pokud jsou již akcie firmy na burze obchodovány. V druhém případě platí, že nově emitované akcie musí být nabídnuty přednostně stávajícím akcionářům.
A nyní podrobněji o IPO (Initial Public Offering) - je to první veřejná nabídka akcií. IPO je proces, při kterém společnost poprvé vstupuje na burzu a nabízí své akcie široké veřejnosti.
Důvodů, proč společnosti chtějí uskutečnit IPO, je několik, mezi nejvýznamnější však patří potřeba navýšit kapitál společnosti, tedy získat dodatečné finanční zdroje, nebo optimalizovat svoji kapitálovou strukturu či zvýšení likvidity akcií atd.
IPO je proces poměrně zdlouhavý a nákladný, proto jej společnosti provádějí pomocí specializovaných firem - většinou velkých bank, které celou emisi připravují a vedou a odpovídají za její úspěšné dokončení. Emitent s nimi musí po celou dobu přípravy IPO aktivně spolupracovat, důraz je kladen především na zpřístupnění zásadních interních informací.
Z pohledu investorů jsou IPO zajímavé hlavně kvůli dvěma anomáliím. Většina IPO je totiž podhodnocená, a tak mohou investoři už první den vykázat zisk. Další zajímavostí je, že společnosti, které realizovaly IPO, jsou v následujících zhruba pěti letech méně výkonné, než je průměr stanovený indexem trhu.
Emitent si zpravidla vybírá trh především s ohledem na celkovou koncepci podnikání společnosti, ale také na očekávanou poptávku po nových akciích a tedy ne dle státní příslušnosti. Mnohdy je výhodnější uskutečnit IPO na zahraničním trhu, především, když je zahraniční trh více likvidní, podnik zde uskutečňuje většinu svých aktivit (vyváží či dováží) nebo chce v této zemi provádět budoucí akvizice.