Hedgeové fondy reprezentují významnou investiční strategii, která téměř nepodléhá regulaci. Od tradičních fondů se odlišují hlavně tím, že upřednostňují absolutní výnos před relativním nezávisle na obecném ekonomickém vývoji a vývoji kapitálových trhů. Hedgeové fondy většinou ani nepoužívají strukturu investičních fondů, jelikož ta neposkytuje jejich investičním manažerům dostatečnou volnost a svobodu.
Jsou vhodné především pro kvalifikované investory, proto většina zemí investování do hedge fondů povoluje právě pouze jim. K dosažení svých cílů proto používají velmi širokou paletu investičních technik a strategií. Nejčastěji používané jsou "pákový efekt" (leverage effect) nebo "prodej nakrátko" (short selling). Správci hedge fondů využívají téměř všechny instrumenty finančního a komoditního trhu jako např. akcie, dluhopisy, komodity či nástroje peněžního trhu. S těmito instrumenty pak investují po téměř celém světě.
Hedgeové fondy obvykle spravují menší společnosti, kterým dominují jedna nebo dvě klíčové investiční osoby, a které s sebou přinášejí nový rozměr ve vztahu investiční manažer – klient. Klient si zde pouze nenajímá manažera, místo toho se stávají partnery spoluinvestujícími v situacích, které manažer shledává atraktivními.
Právní struktura specifického hedge fondu, zejména jeho bydliště a typ právního subjektu, je většinou stanovena podle daňového prostředí předpokládaných investorů. Regulace také hrají určitou roli. Mnoho hedge fondů je založeno jako tzv. offshore společnosti, aby se mohly vyhnout platbě daní při zvýšení hodnoty svého portfolia. Investor však stále bude platit daň ze zisku, který získá, když realizuje danou investici a investiční manažer bude platit daň z poplatků, které obdrží za spravování fondu.
Na rozdíl od samotných fondů investiční manažeři mají sídlo ve finančních centrech, aby mohli využívat finančních styků a byli blízko investorům. V USA je to především New York a Connecticut, v Evropě je většina investičních manažerů v Londýně.