Kdo benefituje z benefitů?

Benefity jsou již dnes běžnou součástí kompenzačních balíčků a to i přesto, že jsou někdy zaměstnanci a dokonce i samotnými zaměstnavateli přehlíženy nebo nedoceňovány. Proč by je měli zaměstnavatelé poskytovat? Jaké výhody jim to může přinést?

Z minulosti známe velmi dobře princip „všechno všem“, tedy způsob, kdy se prostě koupí plavenky, zajistí lístky do divadla nebo sleva na dioptrické brýle v optice na rohu a toto je následně nabídnuto všem zaměstnancům. Bohužel pan Novák je neplavec, paní Vomáčková má již několik let abonentku do Národního a nabízené představení viděla již 6x a slečna Ostrá vidí jako rys a spíš by uvítala slevu do vedlejší parfumerie. Tyto „benefity“ jsou pak často terčem vtipných poznámek právě těch skupin zaměstnanců, které je za žádné výhody nepovažují. Z reálného prostředí lze uvést například výrok mzdové účetní v předdůchodovém věku na adresu svých mladých mužských kolegů využívajících celofiremní benefit v podobě pronájmu kluziště za účelem tréninků hokeje: "Hoši, až já si obuju ty vaše kanady a vemu do ruky tu hůlku, co s ní šmidláte, to uvidíte benefit!" Jasné je, že tento princip moc motivující není a dokonce při nevhodné komunikaci může být i kontraproduktivní. Paní účetní si totiž hned v další větě posteskla: "No jo, všechno pro ty mladý nadějný manažery. Kdyby nám ostatním aspoň přispěli na čistírnu…".

Paní účetní se tak nevědomky vyslovila pro princip cafeteria, neboli volby na základě vlastních preferencí z určitého širokého portfolia produktů či služeb. Tento princip uspokojí nejen její zájem a klidně i odlišný zájem jejích kolegů, bude ale podstatně přínosnější i pro jejího zaměstnavatele. Proč by měla společnost Česká ideální a.s. platit pro všechny zaměstnance hodiny angličtiny, když chtějí chodit jen někteří z nich? Proč má investovat do stravenek pro obchodní zástupce, když pak stresovaní objíždějí ve svých regionech restaurace  a hledají, ve které zrovna mohou těmito stravenkami zaplatit? A proč zvát celou firmu na operu, když celý marketing chce raději na muzikál a bude tuto akci bojkotovat?

Zaměstnavatel platí jen ty benefity, které si jeho zaměstnanci v cafeterii vyberou a objednají. Princip výběru má další výhodu – musím se rozhodnout, jestli si vyberu lepší mobil, penzijní připojištění, permanentku do fitness nebo tu zajímavou konferenci o rozvoji kariéry. Protože nemohu mít všechno, určitě si rozmyslím, co chci nejvíc a čeho se budu muset protentokrát vzdát. O to víc si ale dám pozor, abych si svůj „výběr“ pak náležitě užil. To bych jinak přece byl pěkně hloupý, ne? No a to, na co mi tentokrát nevyšlo, si pro změnu zvolím v dalším období. A protože mám dobrého zaměstnavatele, už se těším, o jaké bonbónky naši cafeterii příští rok rozšíří. Počet bodů mi sice zůstane stejný, ale opět si budu moci přečíst celý seznam a vybrat si třeba něco úplně jiného než letos.

Zní to příliš idealisticky? Proč ne? Benefity jsou něco, co je příjemné a navíc, co by nás mělo povzbudit a zpříjemnit nám život. Z benefitů by neměla benefitovat jen hrstka vyvolených, kteří jsou někde dříve nebo častěji. Pomocí benefity by měl zaměstnavatel zaměstnancům prokazovat, že si jejich práce váží a chce jim projevit díky. A rozhodne-li se to udělat prostřednictvím systému cafeteria, pak opravdu mohou benefitovat všichni. Což ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec není příliš častý případ.

Ing. Monika Bartoníčková, MBA
HR GURU