Na věku (ne)záleží aneb Staří a mladí lidé na trhu práce

Česká populace stárne, přičemž je to stárnutí v důsledku nízkého počtu narozených. Počet dětí ve věku do 14 let se každoročně snižuje. V roce 2001 klesl podíl dětské populace na úroveň 15,9%. Průměrný věk dosáhl v roce 2001 svého historického maxima, u mužů činil 37,4 let, u žen 40,5 let a  za obě pohlaví dohromady 39,0 let. Od roku 1991 došlo ke zvýšení průměrného věku o 2,5 roku. Současně střední délka života za posledních 15 let vzrostla u mužů na 71,65 let a u žen na 78,35 let. Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že v letech 2000 až 2020 se zvýší počet seniorů o půl milionu a jejich počet se tak více než ztrojnásobí. V roce 1999 bylo v Česku 18 procent občanů starších 65 let, což znamenalo 31. místo na světě. V roce 2050 už ale bude v této věkové kategorii 41 procent české populace. Tím zaujme Česko první až třetí příčku světového žebříčku.

Zpráva ČTK:

Čeští senioři tvoří nejpočetnější skupinu občanů, u nichž jsou porušována lidská práva. Alespoň to tvrdí předsedkyně Nadace pro výstavbu penzionů pro seniory s komplexními službami Jitka Hoplíčková. Zároveň kritizovala, že neexistuje vnitrostátní politika ve vztahu k seniorům a že sociální politiku vykonávají kraje a obce. Ministerstvo práce ale tvrdí, že tento systém je daleko efektivnější, než kdyby vše bylo řízeno centrálně.

Veřejnost nemá podle Hoplíčkové ponětí o středověkých metodách v zařízeních sociální péče pro seniory. "Senioři jsou umístěni v mnohalůžkových pokojích, jsou převáženi na mytí do koupelen s pomocí hadic, nazí, bez uzavřených dveří, za přítomnosti dalších čekajících klientů." Pro očekávaný nárůst seniorské populace se bude situace jen zhoršovat, dodala.

 Na konci loňského roku bylo v Česku 378 domovů důchodců s  celkovou kapacitou 39.300 míst a 144 penzionů pro důchodce s  11.500 lůžky. "Více méně všechno spadá do kompetence krajů a obcí, od nich by měla vycházet iniciativa, a my jim můžeme přispívat investičními dotacemi. Takové programy tady jsou," řekla ČTK mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Kateřina Beránková.

Mezinárodní Nadace Sue Ryder (v roce 2000 přejmenována na Sue Ryder Care) byla založena Angličankou Lady Sue Ryder v roce 1953 jako odpověď na utrpení, které přinesla druhá světová válka. Její zkušenosti a hluboká křesťanská víra ji vedly k rozhodnutí zasvětit celý svůj další život zmírnění utrpení všude tam, kde je to potřeba.
Lady Sue Ryder začínala svoji charitativní práci bez jakýchkoli finančních prostředků, podařilo se jí vytvořit síť dobročinných obchodů, organizovala různé benefiční akce, získávala dobrovolné spolupracovníky, přesvědčovala, sama přesvědčená o svém poslání. Založila záchytná centra, kde nacházeli pomoc v nouzi umírající, nevyléčitelně nemocní, staří a opuštění. Za své zásluhy a přínos v péči o postižené a trpící byla Sue Ryder britskou královnou Alžbětou II. povýšena do šlechtického stavu a stala se držitelkou mnoha čestných akademických hodností na anglických univerzitách.

Pražský Domov Sue Ryder sídlí v objektu památkově chráněného Michelského dvora. Jeho kompletní rekonstrukce byla dokončena v květnu 2000 a nyní je příjemnou oázou poskytující klid pro chvilku odpočiku i pobavení nejen seniorům. Ve veřejném komunitním centru, které je nedílnou součástí Domova, jsou organizovány  různé kulturní aktivity (divadlo, koncerty, výstavy v galerii a v restauraci), lze navštívit nekuřáckou restauraci, vzdělávat se v rámci Akademie třetího věku, je  zde internetová kavárna pro seniory, sociálně–právní poradenství a další služby pro seniory i širokou veřejnost. Tři dobročinné obchody Sue Ryder, které byly založeny na základě zkušenosti získané z již fungujících obchodů ve Velké Británii, pomáhají získat finanční prostředky na provoz Domova. Základní funkcí domova je samozřejmě komplexní péči o seniory v obtížné zdravotní či sociální situaci. Lůžková oddělení nabízejí 56 míst.
Odborná ošetřovatelská péče, nácvik soběstačnosti a vhodná rehabilitace pomáhají klientům strávit zbytek života aktivně a co nejkvalitněji. V mnohých případech  umožní návrat seniorů do domácího prostředí.
 Spojením veřejného komunitního centra a neveřejné části s lůžkovým oddělením a denním centrem se Domov Sue Ryder stává místem setkávání a prolínání všech generací, světa zdravých a mladých se světem seniorů, kteří mají ze zdravotních i sociálních důvodů sníženou soběstačnost.
Ačkoli má společnost sídlo v Praze, přijímá klienty i z jiných krajů, péči poskytuje také veteránům 2. světové války a obětem holocaustu z celé ČR. Zároveň je její centrum často využíváno jako konzultační středisko pro podobná zařízení

Gerontologie je interdisciplinární vědní obor, zabývající se stářím a stárnutím, metodami prevence stárnutí. Sociální gerontologii se věnuje Jiřina Šiklová. (mimo jiné se rovněž zabývá například genderovou problematikou, česky řečeno zkoumáním postavení mužů a žen ve společnosti, a založila nadaci Genders Studies). Před rokem 1968 patřila k nejvýraznějším osobnostem naší sociologie, po roce 1968 pracovala jako uklízečka a později po mnoha marných pokusech sehnat lepší zaměstnání jako dokumentátorka do Thomayerovy nemocnice v Praze – Krči.  Byla signatářkou Charty 77 a v letech 1981 – 82 byla vězněna. V roce 1990 se vrátila na FF UK, kde přednášela jako docentka na katedře sociální práce, kterou sama založila a vedla. Žena roku 1995 byla v roce 1999 oceněna prezidentem republiky Medailí za zásluhy. Matka dvou dětí a babička šesti vnoučat je dnes v důchodu, ale stále přednáší a píše.

„Je otázka, zda staří skutečně zabírají místa, která by mohla být obsazena mladými. Za prvé starší zaměstnanci jsou plátci daní, a to vyšších nežli mladí, a za druhé, kolektiv složený z jedné věkové kategorie, věkově homogenní, přestane brzy pracovat efektivně a tvořivě. Vezměme si za příklad experimenty se zvířaty – jsou-li v houfu stejně staří jedinci, brzy se přestávají množit a začínají se nesnášet. Totéž se týká lidí. V Americe se pokusili vybudovat město pro seniory a soustředili do jedné aglomerace stovky lidí v důchodovém věku. Po nějaké době se zjistilo, že se lidé namísto družného a přátelského soužití nesnášejí, jsou k sobě navzájem agresivní. Kolektiv složený pouze z mladých lidí postrádá přirozenou hierarchii, různorodost názorů a postojů; takové uskupení má obranný charakter a na jeho principu působí armáda, gangy mladých delikventů apod. Heterogenní, smíšené kolektivy (klasickým příkladem je rodina, obec, náboženská organizace) se naopak vyznačují bohatým životem, jsou výkonnější a tvořivější, snoubí se v nich zkušenosti a rozvaha starších s ambicemi a iniciativou mladých. Co se výkonnosti týká, průzkumy ukazují, že starší jsou stejně výkonní jako mladí, ovšem potřebují delší čas na regerenaci sil, proto by neměli být zařazováni do stejného týmu s mladšími například při pásové výrobě. Mají-li ovšem prostor pro to, aby si práci a úkoly rozložili podle svého, dokáží být stejně výkonní... Pro uplatnění a zařazení starších lidí je významné, jak se oni sami hodnotí. Neměli by se v žádném případě dožadovat úcty a lásky pro svou nemohoucnost nebo neschopnost něco dokázat, ale pro to, co naopak stále ještě zvládnou a v čem vynikají...“

Problém stárnutí populace je globálního charakteru. S cílem řešit jeho důsledky byly vypracovány zásadní mezinárodní dokumenty, obsahující konkrétní návrhy na řešení problematiky stárnutí a stáří, především "Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí"(Vídeň 1982), přijatý Valným shromážděním OSN v roce 1982, a "Zásady OSN pro seniory", přijaté v roce 1991. Posledním stěžejním dokumentem OSN jsou závěry II.světového shromáždění o stárnutí v Madridu ve dnech 8.-12.4.2002, které vytýčují mezinárodní plán přípravy na stárnutí. Naše vláda reagovala Národním programem přípravy na stárnutí na období let 2003-2007. Nahlédněme:

„K hlavním etickým principům patří respekt k jedinečnosti člověka při současném uznání vzájemné rovnosti lidí, respekt k důstojnosti osobnosti seniora, respekt k jeho nezávislosti, právu na sebeurčení, k právu na soukromí a vlastní volbu. Je důležité podporovat, posilovat a chránit rodinu jako základní článek společnosti, v níž se přirozeně realizuje mezigenerační solidarita, úcta a respekt ke starším lidem.

Cíle: Vytvořit podmínky pro rovnoprávný a aktivní život seniorů, odstraňovat příčiny nepřípustného omezování základních práv a svobod z důvodu věku a sociálního postavení, potírat diskriminaci a sociální vyloučení seniorů, posilovat mezigenerační solidaritu, soběstačnost, uznat přínos seniorů rodině a společnosti, podporovat postoje porozumění, tolerance a solidarity.

Opatření: 1.Zásadně dbát ustanovení § 1 zákoníku práce a ustanovení § 1 zákona č.1/1991 Sb., tj. zákazu jakékoliv diskriminace z důvodu spočívajících v zákonem vymezených diskriminačních znacích, a to i z důvodů věku, které plně odpovídají čl. 3 Listiny základních práv a svobod, Úmluvě č. 111 MOP, o zákazu diskriminace v zaměstnání a povolání, směrnice Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, směrnice ES č. 76/207/EHS, ES č. 75/117/EHS a 2000/43/ES. Zásadu rovného zacházení je nutné uplatňovat na pracovněprávní vztahy od jejich vzniku až po jejich skončení a v souvislosti s § 28 zákonníku práce i na předsmluvní jednání o vzniku konkrétního pracovněprávního vztahu. ..“

Ilona: „Řídila jsem firmu s několika stovkami zaměstnanců. Jak to tak chodí, změnil se majitel a mě nepotřeboval. Nezbylo mi než se ohlížet po jiné práci. Ve věku pětačtyřiceti let si člověk nepřipadá ani tak starý, zkušeností jsem měla hodně, nalézt jiné adekvátní zaměstnání se mi nezdálo složité. Ale problém to byl. Pro personální agentury jsem byla „překvalifikovaná“, přestárlá, moji kvalifikaci posuzovaly dvacetileté dívenky, které se v problematice pořádně neorientovaly...“

(Neodpustím si další konkrétní zkušenost z agentury: „Vy tady uvádíte, že mluvíte anglicky. Tak mi něco anglicky řekněte...“ „Tak se mě anglicky ptejte.“ Dlouhá pauza, pak pouhé: „No dobře, to by stačilo...“) „Zjistila jsem, že mi nezbývá než se postavit na vlastní nohy. Začala jsem přednášet obory, které jsem znala... a cesta k pozici podobné té původní se mi otevřela.“

Známosti, kontakty, samozřemě i agentury zaměřující se na personalistiku nikoli databázového typu, to jsou dnes cesty, jak může člověk po čtyřicítce získat pozici odpovídající jeho kvalitám. Člověk ve vrcholovém managementu často neuvažuje o tom, co by bylo, kdyby jeho postu náhle nebylo – i takovým lidem je třeba pomáhat a jsou dnes i u nás instituce, které vypracovávají potřebné programy. A jdou dále: připravují zaměstnané lidi na odchod do důchodu, protože to také není jednoduchá záležitost, neboť se mnohé změní v životním rytmu člověka, v jeho vztazích k nejbližšímu okolí. (Viz postesknutí čerstvého důchodce: „Od té doby, co nechodím do práce, si s manželkou nějak míň rozumíme. Jako by jí vadilo, že jsme spolu celý den...“).

Je to široké a bohaté téma, které maličko „naťuknul“ nedávný Klub personalistů Expertis, jehož setkání se stalo inspirací k této možná na první pohled chaotické, ale přesto ucelé úvaze. Mladí jej vnímají jako dalekou budoucnost, která se s přibývajícími léty stává stále hmatatelnější a s ostřejšími konturami.

Nuže uvědomme si, my starší, že:

Starci rádi udílejí dobrá ponaučení, aby se utěšili nad tím, že už nemohou dávat špatné příklady

Francois de la Rochefoucauld

že si často:

Stěžujeme si, jak máme málo času, ale jednáme tak jako bychom ho měli nekonečně mnoho

Lucius Annaeus Seneca

i když stejně dobře platí

Skutečného mládí dosahujeme ve zralých letech

Jean Cocteau

 Zdena Bočarova