Hypochondrie má vždy příčinu v psychických potížích

Hypochondr není nadávka, ale diagnóza. Máte k ní sklon? Můžete to poznat? A kde jsou příčiny tohoto stavu? Jak poznat hypochondra od skutečně nemocného člověka?

Nedávno jsem dostal otázku od jednoho manažera, který se účastnil kursu vedení týmu. "Co mám dělat s člověkem, který je stále nemocný, a tým musí dělat práci za něj?" Odpověděl jsem, že za nemoc nikdo nemůže a my musíme být solidární a dodržovat zákoník práce.
Nicméně o přestávce se na mě manažer znovu obrátil a vyprávěl mi příběh. Pracovník, o kterého šlo, přišel z jiného oddělení. Výkon podával standardní, jen si občas stěžoval na bolesti hlavy a rozostřené vidění. Asi po měsíci se manažerovi svěřil, že trpí roztroušenou sklerózou a stále se to zhoršuje. Manažer se ho snažil všemožně podporovat a vycházel mu vstříc.
Po dalších třech měsících a po několikáté krátkodobé pracovní neschopnosti pracovník řekl, že trpí vážnou nemocí jater. To manažera překvapilo a ptal se na roztroušenou sklerózu. Dozvěděl se, že ji lékaři nepotvrdili.
V následujícím roce se obě nemoci "objevovaly" a "mizely". Pracovník opakovaně navštěvoval lékaře. Byl smutný a snažil se léčit dietami a bylinami. Zkusme se podívat, co mohlo být příčinou této situace z pohledu psychologie.

Tělo a duše
Propojení těla a psychiky vytváří velmi složitý a úzce provázený systém akcí a reakcí. Propojení imunitního systému a emocí pak dokonce ovlivňuje vznik mnoha tělesných nemocí. Často pak mluvíme o psychosomatických poruchách. Neplatí samozřejmě zjednodušující pohled, že hodní a spokojení lidé nejsou nemocní, ale zvýšení fyzické odolnosti organismu snížením psychického stresu je prokazatelné.
Specifickou oblastí spojení těla a duše jsou tělesné projevy psychických dějů. Při úzkosti nemůžete popadnout dech, v depresi cítíte obrovskou fyzickou únavu a ve stresu vás rozbolí hlava. Psychika, zjednodušeně řečeno, převede své vnitřní napětí do fyzického projevu.
Kolikrát jste třeba od svého dítěte slyšeli, že je - zrovna v den písemky - bolí břicho? Jistě budete mít pocit, že simuluje, ale nenechte se mýlit, dítě v tu chvíli bolest většinou skutečně zažívá. Úzkost se totiž může projevovat bolestí v okolí žaludku. Jako zázrakem se ale rozplyne, když řeknete, že může zůstat doma nebo že musí do nemocnice.
Jen z úvodu je jasné, že spojení psychiky a fyzických nemocí je velmi rozsáhlé téma. Rád bych se dnes zabýval jednou variantou, a to hypochondrickou poruchou. V mírné podobě se s ní možná setkáváte častěji, než si připouštíte.

Kdo hledá, najde
"Dokud jsem si nepřečetl domácího lékaře, byl jsem zdravý." Asi znáte tu situaci, kdy se někdo začne bavit o nějaké nemoci a vy najednou začnete cítit "příznaky" dané choroby. Jde o jednoduchý mechanismus. Za běžných okolností si člověk svých tělesných projevů příliš nevšímá a reaguje až na silnější podněty, především na bolest, napětí nebo zvýšení tělesné teploty. Jestliže se ale na nějaký signál - třeba na tlukot srdce - soustředíte, snadno získáte pocit, že je něco v nepořádku. "Mám pomalý tep, rychlý tep, kolísavý tep... A bije mi vůbec srdce?" Když takové pozorování spojíte s informací o nějaké diagnóze, "nemoc" je na světě.
Pokud se vydáte k lékaři - a to správný hypochondr udělá - přesně a přesvědčivě mu popíšete příznaky své choroby. Podle těchto indicií se spustí koloběh vyšetření, které se snaží podezření na chorobu potvrdit nebo vyvrátit. A tady je často první velký kámen úrazu. Lékař vám z principu věří, a protože se snaží nic nezanedbat, všímá si i malých odchylek ve výsledcích. A tak, i když se závažná diagnóza nepotvrdí, přece jen vám třeba doporučí dávat si pozor třeba na zbytečné rozčilování. Pokud máte sklon k hypochondrii, i tato informace vám stačí k nabytí jistoty o vážnosti vašeho zdravotního stavu.
Před ostatními lidmi pak většinou svůj stav komentujete například slovy: "Lékař říkal, že stačí malé rozčílení a může se mi to vrátit a pěkně zkomplikovat." Výsledkem je, že vaše okolí je přesvědčené o vážnosti situace.
V prvé řadě je nutné si uvědomit, že hypochondrie není simulování. Simulant předstírá nemoc vědomě a za jasným účelem. Člověk trpící hypochondrií skutečně trpí a je přesvědčen o svém špatném zdravotním stavu. Hypochondrie je vlastně projevem nějakého vnitřního nevědomého psychického problému. Zabývání se tímto problémem je ovšem pro psychiku obtížné a velmi nepříjemné.
Co tedy může hypochondrie naznačovat? Možná o sobě v hloubi duše pochybujete a máte strach z toho, že ostatní přijdou na to, jak jste bezcenní a zbyteční. Abyste to překonali, museli byste zvládnout dlouhou cestu "sebepřijetí", kdy pochopíte své silné i slabé stránky a překonáte strach a traumata. Psychika hypochondra je však plně zaměstnána řešením situací okolo "nemoci". To znamená, že je plně v zajetí řešením svého zdraví a neřeší skutečnou hlubší příčinu svých problémů. Nemoc mu tak paradoxně přináší úlevu.
Soustředění se na nemoc navíc přináší i vnější výhody. Především je to péče, kterou vám okolí věnuje. Šetrnost, s jakou k vám ostatní přistupují, aby vám nepřitížili, protože jste přece nemocní. Díky tomu hypochondr může manipulovat rodinou nebo třeba zaměstnavatelem. I to je důvod, proč lidé s touto diagnózou často dlouho odmítají pomoc psychiatrů či psychologů a tvrdošíjně se dožadují péče lékařů zabývajících se tělesnými potížemi.

Cesta ven
Jak poznáte, že můžete mít problém se sklonem k hypochondrii? Především podle toho, že se dlouhodobě zabýváte svým zdravotním stavem. Máte stálé podezření, že trpíte nějakou konkrétní chorobou, i když to lékařská vyšetření opakovaně vyvrátila.
Co s tím dělat? Pokud jste toho schopní, je dobré se podívat, co vlastně "nemocí" získáváte, a jestli jste toho schopní dosáhnout i bez nemoci. Položte si otázky: Umím si říci o pomoc a podporu i v jiné situaci, než když jsem "nemocný"? Umím odmítnout to, co nechci? Nevyužívám "nemoc" jako zónu úniku, prostředek k tomu vyhnout se něčemu nepříjemnému?
Cesta k terapii hypochondrie je velmi paradoxní. Je totiž nutné vzít svou hypochondrii jako vážnou diagnózu. Pokud se vám to podaří, jste připraveni začít léčit příčinu a ne symptomy. Nestyďte se za sklon k hypochondrii, vaše psychika prostě neznala jinou cestu, jak snížit napětí. Nejdříve se nechte vyšetřit u praktického lékaře a pokud nic nezjistí, respektive nezjistí nic zásadního, vyhledejte odbornou psychologickou pomoc.
Nedá se čekat, že byste potíže s hypochondrií zvládli sami. Nezapomeňte, že tělo a duše často mluví jedním jazykem, když své psychické potíže nevyřešíte, budete se potácet v bludném kruhu.