Mike Short: Češi nejsou pijáci, jen preferují pivo

Češi nejsou pijáci, jen preferují pivo

Počátkem února to bude přesně rok, co tehdejšího generálního ředitele Plzeňského Prazdroje Steva Woodwarda vystřídal Mike Short. Plzeňský pivovar spolu s nošovickým Radegastem a Pivovarem Velké Popovice tvoří skupinu, která ovládá zhruba polovinu tuzemského trhu. Na jeho rozhodnutí zejména o cenách proto každým rokem netrpělivě čeká i konkurence. Za Mika Shorta přitom Plzeňský Prazdroj ještě nezdražil.

HN: Češi jsou léta citliví na každé zdražování piva. Prazdroj od počátku vašeho nástupu do firmy na počátku loňského roku nezdražil. Čeká nás to letos?
Loni, když se mne na tohle ptali, jsem říkal, že v roce 2005 žádná úprava cen nebude. Samozřejmě náklady rostou, ale letos nepočítáme s plošným zvýšením cen celého portfolia, jen u některých značek nebo balení ano.

HN: O které značky půjde a kdy?
Posuzujeme citlivost toho kterého balení či značky na cenový vývoj a podle toho budeme věc řešit. Víc zatím nemůžeme prozradit, to sdělujeme obvyklým způsobem především našim zákazníkům.

HN: Je podle vás dnes v Česku pivo drahé?
Jsou to velmi relativní pojmy. Když si dáte pivo někde na bulváru v Paříži, tak vás vyjde třeba až pětkrát dráž. Ale samozřejmě závisí na peněžence. Obecně bych řekl, že cena piva na českém trhu je rozumná, spravedlivá.

HN: Myšleno z pohledu výrobce?
Ano. I když rejstřík cen u jednotlivých pivovarů je opravdu velmi rozdílný. To ovlivňují i některé malé pivovary, které udržují nízkou cenu i s tím, že jim chybějí peníze na investice a obnovu. Podporujeme ale vládu v tom, aby udržela nynější úroveň spotřební daně, a oceňujeme, že v případě piva tuto daň i přes požadavky Evropské unie nezvýšila.

HN: Vy neznáte u nás zavedené rčení, že vláda, která zdraží pivo, brzy padne?
Samozřejmě, to jsem už slyšel. Tak nevím, do jaké míry je to pravda, ale debatě na téma politika bych se raději vyhnul. Ale myslím, že "value for money" - hodnota za peníze je u českého piva velmi vysoká.

Investice letos půjdou hlavně do Plzně

HN: Co už se změnilo za rok vašeho působení v čele společnosti?
Především způsob naší práce se zákazníky, našimi odběrateli. Jednou z největších organizačních změn v rámci Prazdroje za minulý rok je rozběhnutí speciálního oddělení "Trade marketing", který má zajistit, aby úsilí lidí z marketingu - reklamy a lidí z obchodu, kteří to pivo prodávají, bylo naprosto v souladu. Vzrostla i naše schopnost věnovat se každému zákazníkovi individuálně a důkladně. Myslím, že i dřív byl zákaznický servis Prazdroje na velmi dobré úrovni, ale musíme se vyvíjet dál. A předbíhat naši konkurenci.

HN: V čem například?
Třeba v oblasti obalů. Uvažujeme o určitých změnách v tom, jak budou vypadat naše obaly na trhu. Nejde o to, že by něco bylo špatně, ale design a nároky spotřebitelů se vyvíjejí a musíme na to reagovat.

HN: Využil jste u nás už něco z vašich dřívějších zkušeností z působení ve světě - Kanadě, Jižní Africe, Maďarsku? Nebo například z vaší původní profese jaderného inženýra?
V pivovarnictví jsem pracoval hlavně v oblasti techniky, proto hodně přemýšlím, jak například zvýšit efektivitu našich stáčecích linek. Na to se díky svému technickému zázemí zaměřuji. Samozřejmě striktně se držíme tradičních receptur, ale hledáme dál možnost vylepšení celého výrobního procesu. S tím souvisí i rozhodnutí o letošní investici více než 30 miliónů eur do výstavby haly a zlepšení stáčecích linek tady v Plzni. Měli jsme sice plány na větší investice, ale jsme určitými částkami limitováni.

HN: Limitováni? Prazdroj v minulém účetním období při třináctimiliardových tržbách vydělal akcionářům skoro tři miliardy korun. Přesto vám nezbývá na všechny potřebné investice?
Samozřejmě, že na všechny potřebné investice prostředky máme, ale jde spíš o méně podstatné částky na zlepšení návštěvnické trasy, terénních úprav v pivovaru a podobně - jen tohle nebude provedeno až tak, jak jsme si představovali. Spíš se zaměříme na vlastní výrobní proces. Samozřejmě z toho vyplývá i rozložení investic mezi plzeňským pivovarem a našimi ostatními pivovary. Letos se zaměřujeme na ten plzeňský. Zisky se tímto samozřejmě vracejí sem do země.

HN: Respektive po odečtení téměř dvou miliard na dividendách pro SABMiller ani ne polovina zisku.
Těžko se to takhle přesně počítá. Ale je tu nějaký plán rozložení investic, kapitalizace zisku. Řídíme se tím, co je důležité pro byznys a pro naše zaměstnance. Navíc - část zisku, který se tady vytváří, se investuje i do rozvoje značky Pilsner Urquell v zahraničí.

HN: Platí i v případě Prazdroje, že export je v současné situaci stagnujících prodejů na českém trhu pro pivovary nutnou cestou k růstu?
Je to jedna z cest. Další je postupný pozvolný nárůst našeho tržního podílu v České republice, k čemu přispívají i naše aktivity ke zlepšení vztahů se zákazníky. Samozřejmě rád vidím, že pravidelně a kontinuálně roste náš export. SABMiller, naše mateřská společnost, která podniká v 45 zemích světa, vybral tři značky z celého svého portfolia, které podporuje na mezinárodní úrovni. A nejdůležitější z nich je Pilsner Urquell.

HN: Pilsner Urquell přináší skupině SABMiller největší zisky?
Na českém trhu určitě, ale v celosvětovém měřítku to ještě tak není. Na mnoha trzích jde zatím o malá množství. Jde o jakési rozsévání, cílené umístění malého množství na trhu do vybraných provozoven.

HN: Na které země se v exportu chcete především zaměřit?
Pro nás je největším cílem nyní rozvoj prodeje v USA a Jižní Africe, v Evropě jde o Německo, Španělsko a skandinávské země. Je zajímavé, že ve skandinávských zemích není ani tak zájem o Pilsner Urquell, ale především o značku Velkopopovický Kozel.

Další licenční výrobu zatím nechystáme

HN: Na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a Rusku vaří Prazdroj v tamních pivovarech na základě licenční smlouvy. Budete licenční výrobu dál rozšiřovat?
Zatím o tom neuvažujeme. Zejména v případě značky Pilsner Urquell. Je ale možné, že budeme uvažovat o další licenční výrobě značek, jako je Velkopopovický Kozel, možná Radegast. Ale Pilsner Urquell zatím ne.

HN: Proč? Že by přece jen licenční výroba nezajišťovala tu kvalitu originálu tradičních domácích značek?
Samozřejmě že všechny licenční výroby jsou pod dohledem českých sládků a dovážejí se tam české suroviny. Ale Pilsner Urquell je nejdůležitější značka mezinárodního portfolia SABMiller, pivovarníci jsou tady v Plzni školení, po generace vychováváni, aby vyráběli ten nejlepší Pilsner Urquell.

HN: Znamená to, že ten nejlepší Pilsner Urquell nelze vyrobit v cizí zemi?
Samozřejmě to lze. Ale jsme přesvědčeni, že zdroj je tady a součástí image té značky by mělo být právě ono dědictví zdroje, který pochází jen z Plzně. V minulosti jsme z určitých tržních důvodů povolili licenční podmínky pro výrobu v Polsku a Rusku, ale tohle už dál v plánu není.

HN: Čím to je, že v poslední době se v exportu daří především menším pivovarům, což potvrzují i údaje Svazu pivovarů a sladoven?
Je to ale podle mého názoru spíš statistická záležitost. Že z malého množství je každý nárůst v procentuálním vyjádření značný. V České republice je hodně pivovarů s různým zaměřením. Některé se opravdu rozvíjejí velmi dynamicky, jiné se dál drží jen domácího trhu. Domácí trh je poměrně vyrovnaný a pro malé pivovary je export prakticky jedinou příležitostí k růstu.

Vysoké spotřebě piva napomáhají také turisté

HN: Co s domácím trhem, který v poslední době stagnuje?
Všichni pivovarníci mluví o českém trhu jako o stagnujícím, plochém. To souhlasí. Je třeba ale vzít v úvahu i cestovní ruch ze zahraničí, který zřejmě v České republice udržuje spotřebu piva více méně na stejné úrovni.

HN: Vzhledem k tomu, že se u nás spotřeba na hlavu počítá i z těch turistů, nejsou čísla o českém prvenství v množství vypitého piva - 160 litrů na hlavu - poněkud zkreslená? Není to jen pohádka o tom, že jsme pivní rekordmani?
Pohádka to rozhodně není, před nástupem do Česka jsem pracoval v Maďarsku a tam je spotřeba 70 litrů na hlavu. A přece jen hodnotu 160 litrů tady nikdo nezpochybňuje. Druhá příčka patří Irsku s nějakými 125 litry. Což samozřejmě neznamená, že by Češi byli přehnaně velcí pijáci alkoholu. Pivo zkrátka více než jinde preferují před ostatními nápoji.

HN: SABMiller loni využil zákonné možnosti a vytěsnil drobné akcionáře. Co to přinese Plzeňskému Prazdroji?
Minoritní akcionáři v žádném případě nemohli ovlivnit řízení společnosti. Jeden z výsledků toho procesu je, že chceme dál pokračovat v neformálních kontaktech s plzeňskými právovárečníky. Slyšeli jsme jejich poptávku, že chtějí zachovat vazby k Plzeňskému Prazdroji. Je tady jisté historické a emocionální propojení.

HN: Spolek právovárečníků se ale krátce po vytěsnění akcionářů rozpustil.
To je pravda, ale nemyslím, že by to byl důsledek, my budeme pokračovat v neformálních vztazích s právovárečníky nadále.

HN: Jak byste reagoval na vyvlastnění vy sám, pokud byste byl v roli Plzeňana a jako patriot držel třeba kvůli hrdosti na značku několik akcií?
Přistupoval bych k tomu ryze jako k byznysu a hned bych investoval do akcií SABMiller. Je zárukou, že se Plzeňský Prazdroj bude dál rozvíjet.

HN: Pro investora-patriota má možná ale domácí značka větší hodnotu.
Podstata Plzeňského Prazdroje je stále tady. V tom by podle mne nebyl zásadní rozpor. Pilsner Urquell se všude po světě prodává s označením originálního plzeňského piva.

Mike Short
Mike Short začínal kariéru jako technik a jaderný inženýr. Před nástupem do pivovarnické společnosti SABMiller v roce 1990 pracoval v oborech, zaměřených na letectví, námořní dopravu i jadernou energetiku. Počínaje výrobou leteckých motorů u společnosti Rolls-Royce až po službu v britském vojenském námořnictvu na jaderných ponorkách. Nyní šedesátiletý rodák z anglického Manchesteru žil v Kanadě, Francii, Maďarsku i Jižní Africe, kterou dnes považuje za svůj skutečný domov. Na post generálního ředitele Plzeňského Prazdroje nastoupil před rokem po dvouletém působení v čele maďarského pivovaru Dreher, další dceřiné společnosti koncernu SABMiller.
Velmi rád cestuje, dává přednost pěší a horské turistice a ke koníčkům řadí ještě lyžování, se kterým prý začal poměrně nedávno. Hodně času věnuje i práci na zahradě svého domu v pražských Střešovicích. Zajímá se také o starožitnosti - jeho žena Jane v tomto oboru podniká. Spolu mají dvě dospělé děti, žijící v Kanadě a Jižní Africe.