Milan Daniel: Mají nový zákon a staré problémy

Co dál doma? - řekla si Alla Franko. Manžel jí odjel do Čech tři roky předtím, domů se podíval dvakrát za rok. "To je nějaký život?" Rozhodla se odjet za ním a vzala i své dvě děti. Spolu se svým mužem pracuje jako "podnikatelka v oboru přípravy stavebních prací". Přeloženo: manžel dělá přidavače, ona uklízí. "Nic moc," říká, "ale na Ukrajině by nám sousedi záviděli."

Její muž před Vánocemi dovršil pět let pobytu v Česku. Když se letos dozvěděl, že může požádat o trvalý pobyt a že by ho mohly dostat i jeho děti, zašel hned na cizineckou policii. "Je nám líto, požádat můžete, ale jen na českém zastupitelském úřadu v zahraničí," dozvěděl se. - "Ale proč mám jet tolik stovek kilometrů do zahraničí, když děti i manželka žijí už přes dva roky tady a já tu mám trvalý pobyt?" našel v sobě sílu k otázce. Odpovědí mu bylo pokrčení ramen: poslanci to tak rozhodli.

"Připravte si také peníze," střelí odcházejícímu Frankovi do zad úřednice. "Jaké peníze?" ptá se Ukrajinec. Musí prý prokázat na pět let dopředu, zda má dost peněz na trvalý pobyt celé rodiny. "Kolik?" trhne sebou muž. "Asi osm set padesát tisíc..." říká česká úřednice ukrajinskému přidavači.

Pobytu se vám zachtělo?

Jubilejní desátá (od roku 1999) novela zákona o pobytu cizinců, přijatá pod tlakem Evropská unie, umožňuje cizincům, kteří splňují podmínku předchozího pobytu v délce pěti let, žádat o pobyt trvalý. Takže co se změnilo?
Stojím ve frontě u pokladny. Muži přede mnou mají v košíku špekáčky, chleba, fazole a pivo. "Jste Ukrajinci?" ptám se tiše. Neochotně přisvědčují. Nejsou zvyklí na to, že by s nimi mluvil Čech. Zvu je na pivo. Když se trochu rozpovídají, ptají se, zda nevím o nějaké lepší práci. Jsou tu už sedm let. Dělají na stavbách. "Proč nepožádáte o trvalý pobyt? Máte na to právo!"

Vědí, že mají. Ale klient je nepustí. Klient - tvor, jehož stvořilo české cizinecké právo: zařizuje pro ně povolení na úřadech, například své krajany z Ukrajiny vykazuje jako společníky fiktivní firmy.
"Jak - nepustí?" Leze to z nich jako z chlupaté deky. Po změně zákona jim klient přinesl nové smlouvy: po dobu členství v jejich veřejné obchodní společnosti nepožádají o trvalý pobyt... Vždyť klient by jinak přišel o zisk.
Klientovi "obchodní společníci" si sice mohou stěžovat u soudu, ale v praxi se tak odvážná bílá vrána zatím nenašla. Klient je živitel.

Jedenáctý reparát

I podle jubilejní novely musí žadatelé dokládat tzv. "prostředky pro pobyt na území". Bělorus Jura Laženkievič si je půjčoval každý rok. "Naposledy asi sto šedesát pět tisíc," říká. "Kde bych je vzal? Musel jsem klientovi zaplatit tisícovku za to, že mi je na den půjčil."

Vedoucí jednoho z oddělení cizinecké policie mi říká, že se mu otvírá kudla v kapse, když to vidí. "V čekárně jich sedí sedm a jeden ty peníze předává druhému, když přijde na řadu," rozčiluje se. "Tak k čemu to v tom zákoně je?"
Desetkrát přešitý cizinecký zákon se chystá k jedenáctému reparátu. Vedoucí odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra Tomáš Haišman neurčitě mluví o zcela novém cizineckém zákonu. Za tři roky? Za sedm let? "My nejsme jejich voliči," říká mi naše účetní Olena na adresu poslanců. "Nám nebudou ani nic slibovat."

Autor je vedoucím Poradny pro cizince v Pardubicích