Forfaiting je rodný bratr factoringu

Forfaiting je rodný bratr factoringu

Snahou podnikatelů je mít oběžný majetek v co možná nejlikvidnější formě kvůli plynulému financování výroby. Současně bývají svými zákazníky často nuceni k poskytování relativně dlouhých obchodních úvěrů, což platí zejména v zahraničním obchodu. Jednou z možností jak řešit problémy s likviditou je právě forfaiting.
V podstatě se také jedná o postoupení pohledávky. Přestože schéma vypadá podobně jako u obdobné finanční služby - factoringu, mezi oběma způsoby financování existují odlišnosti. Forfaiting se používá především v zahraničním obchodě, i když server pro malé a střední podnikatele www.ekoinfo.cz uvádí, že nachází uplatnění i v rámci domácího obchodu. Na rozdíl od factoringu se v tomto případě jedná o pohledávky s delší dobou splatnosti, zpravidla 90 dnů až deset let, a musejí být denominovány ve volně směnitelné měně.
Jednotlivé transakce mívají hodnotu zpravidla nad 100 tisíc dolarů (některé zdroje uvádějí nad 200 tisíc) a platební nástroje musejí být neodvolatelné, nepodmíněné a převoditelné. Nejčastěji se používají směnky či akreditivy s odloženou splatností.

Obě formy financování obchodu factoring a forfaiting jsou si společné v tom, že se jedná v zásadě o profinancování dobrých pohledávek, nikoli nevymahatelných obchodních úvěrů. Factoringové a forfatingové firmy nejsou primárně vymahačské či supí společnosti, které se přiživují na platební neschopnosti nebo nevůli některých odběratelů. Jedná se o podnikání, které by mělo být podloženo kvalitním rozborem rizika, zda odběratel za konzumované služby nakonec zaplatí.

Podnikatel, zpravidla vývozce, kontaktuje forfaitingovou firmu, která mu potvrdí účast v obchodu. Poté, co podnikatel dodá svému odběrateli zboží, postoupí záruky (směnky apod.) forfaitingové firmě. Ta vyplatí podnikateli peníze snížené o domluvené náklady financování a přebírá další inkaso pohledávky.
Forfaiting je přitom financování obchodu bez zpětného postihu prodávajícího. To znamená, že všechna rizika s vymáháním pohledávky na sebe přebírá forfaitingová firma, a to včetně například kursových rizik. Pro podnikatele to má tu výhodu, že postoupením pohledávky a získáním peněz tím transakce pro něj končí. Ani v případě problémů se zaplacením pohledávky již nikdy nikdo po něm nebude chtít, aby si ji koupil zpět, nebo se podílel na vzniklé škodě.

Podle serveru ekoinfo.cz celkové náklady náklady na forfaiting tvoří:
> diskontní úroková sazba
> poplatky
Diskontní úroková sazba je sazba v % p.a. vypočtená za přesný počet dní mezi dnem odkupu pohledávky a její splatností. Skládá se ze dvou složek. Jednu tvoří pohyblivá úroková sazba kótovaná na mezibankovním trhu pro jednotlivé měny a různě dlouhé splatnosti (tzv. LIBOR) a druhou marže zohledňující bonitu odkupovaného rizika. Tato marže současně zahrnuje i zisk forfaitéra.
Jak dodává ekoinfo.cz, další poplatky jsou uplatňovány v různém rozsahu a v závislosti na parametrech konkrétní transakce. Obvykle se jedná o nepodstatnou část nákladů. Může se např. jednat o tzv. Arrangement Fee (fixní poplatek požadovaný např. pro zohlednění administrativní náročnosti transakce), Commitment Fee neboli závazkovou provizi (poplatek na úrovni x% p.a. kalkulovaný za období od uzavření forfaitingové smlouvy do dne odkupu pohledávky; jedná se o odměnu forfaitera za riziko zhoršení bonity dlužníka ještě před odkupem pohledávky a za rezervaci limitu) nebo o často aplikované Grace Days neboli diskreční dny (v závislosti na bonitě dlužníka počet Grace Days prodlužuje o stejný počet dní období, za které se vypočítává diskontní úroková sazba).
Náklady na forfaiting se liší pro různé transakce v daný moment a mění se i pro podobné transakce v průběhu času a jsou vždy předmětem diskuse mezi forfaiterem a prodávajícím.