Italské banky mohutně fúzují

Italské banky mohutně fúzují

Konsolidace italského bankovního sektoru, který je mnohem roztříštěnější než ve zbytku Evropy, pokračuje mohutným tempem.
Dvě největší družstevní banky v Itálii - Banco Popolare di Verona e Novara (BPV) a Banco Popolare Italiana (BPI) - o víkendu oznámily, že se dohodly na vzájemné fúzi.
Jen o několik dní dříve bylo také oznámeno, že italská bankovní trojka Sanpaolo IMI přijala nabídku na své převzetí ze strany druhé největší italské banky Banca Intesa.

Družstevní kolos

Převzetím BPI o něco větším finančním ústavem BPV vznikne kolos s tržní kapitalizací okolo patnácti miliard eur, se skoro 2200 pobočkami a zhruba sedmiprocentním podílem na italském bankovním trhu.
Co do velikosti se zařadí v italském bankovním sektoru na třetí místo - za jedničku UniCredito a banku, jež vznikne spojením Banca Intesa a Sanpaolo IMI, a bude mít hodnotu 70 miliard eur.
Podle dohody obou bank, které budou ještě muset dát zelenou jejich akcionáři, zaplatí BPV za BPI zhruba 8,2 miliardy eur. A to jak formou peněz v hotovosti, tak svými akciemi.
Obě banky vytvoří nový holding a investorům dají za každou jejich akcii v BPI 0,43 akcie tohoto nového kolosu.
Akcie BPV se budou měnit v poměru jedna ku jedné. Banco Popolare Italiana navíc investorům ještě vyplatí speciální dividendu dvě eura za akcie, což bude stát celkem 1,5 miliardy eur. Tato dohoda tak hodnotí jednu akcii BPI na dvanáct eur.
"Pop Verona za Pop Italiana zaplatí opravdu hodně. Dvanáct dolarů za akcii je velmi velkorysá hodnota. Trh počítal s cenou okolo jedenácti eur. Cena je tedy o něco vyšší, ale fúze zároveň přinese také vysoké úspory," uvedla pro agenturu Reuters analytička společnosti Caboto Manuela Meroniová.
BPI potvrdila, že fúze by mohla do roku 2010 přinést úspory před zdaněním ve výši 500 miliónů eur ročně. Náklady na integraci se odhadují na 300 miliónů eur.

Na počátku byl skandál

Banco Popolare Italiana začala hledat partnera, se kterým by se mohla spojit, v loňském roce.
A to poté, co se namočila do skandálu, který pošramotil její pověst a který nakonec v roce 2005 vedl ke ztrátě 774 miliónů eur. Skandál souvisel s bojem o jinou menší italskou banku Antonveneta. V ní měla BPI třicetiprocentní podíl a chtěla ho navýšit. Jenže do hry se vložila i nizozemská ABN Amro, která se chtěla dostat na uzavřený italský trh.
Chvíli to vypadalo, že vyhraje BPI, ale její nabídka byla zmražena, když ji ABN Amro obvinila z machinací s akciemi Antonvenety a dohody s italskou centrální bankou, která měla zabránit koupi italské banky nájezdníkem z ciziny. Vypukl skandál, který stál post guvernéra italské centrální banky Antonia Fazia i tehdejšího šéfa BPI Ganpiera Fioraniho. BPI nakonec svůj podíl v Antonvenetě ABN Amro prodala. A nový šéf italské centrální banky Mario Draghi jí doporučil, aby si našla partnera pro fúzi.
BPI si tak našla Banco Popolare di Verona považovanou za transparentnější a lépe řízenou banku než v případě ostatních zájemců, mezi nimiž byla například další družstevní banka Banca Popolare dell Emilia Romagna. Rozhodnutí spojit se s BPV proto přivítají podle analytiků hlavně institucionální investoři držící zhruba 70 procent akcií BPI. Ale družstevní banky v Itálii mají specifická pravidla řízení, podle nichž každý akcionář má pouze jeden hlas bez ohledu na to, kolik akcií vlastní. Výsledkem je, že drobní akcionáři vlastnící zbývajících 30 procent akcií v BPI budou klíčoví v rozhodování, zda fúzi podpořit.
Problémem také může být fakt, že družstevní banky v Itálii bývají silně provázány s určitým regionem, kde působí. V případě BPV je to bohatší sever Itálie, v případě BPI zejména Lombardie, také na severu. Protože fúzí vniklá nová banka si přes svou velikost ponechá svůj družstevnický status, bude muset podle analytiků investorům prokázat, že její úroveň řízení je stejně průhledná a kvalitní jako v případě velkých soukromých bank.