Bitva o Hrad vzplála

Leč v jistém smyslu lze za volební kampaň považovat již chování Václava Klause v měsících po parlamentních volbách, kdy se tak dlouho ucházel o přízeň ČSSD, až patrně ztratil část volitelů z ODS. Alespoň na nějaký čas: jednomyslné usnesení poslanců a senátorů ODS z 9. 5. 2007, že do prezidentské volby v roce 2008 navrhnou Václava Klause, nutno vnímat hlavně jako snahu o zcelení řad občanských demokratů, rozklížených prezidentovým nevraživým chováním ke vznikající Topolánkově vládě v prosinci loňského roku.

Jsou to ale paradoxy - nebýt posedlosti Miloše Zemana odčinit „zradu“ sociální demokracie při poslední prezidentské volbě, možná by vláda Mirka Topolánka důvěru nezískala. Veškeré plány na velké koalice ODS a ČSSD, ať již na tu s dekorativním doplňkem v podobě KDU-ČSL nebo na „posttopolánkovskou“ ve třetím pokusu, musel Miloš Zeman vnímat jako Jobovy zvěsti. „Uhniješ tu v chalupě, obrosteš mechem, a hádej, hádej, kdo bude sedět na Hradě a zahradničit v rozkvetlých Lánech až do roku 2013?,“ sípal mu do ucha neodbytný démon.

Zchudlý starý zeman povolal Melčáka, jednoho z posledních věrných lancknechtů, a v Praze se pak nestačili divit. Kdyby sociální demokracie při poslední prezidentské volbě Miloše Zemana ostudně „nezařízla“, česká politická scéna by dnes vypadla asi o dost jinak.

Celý příběh sestavování a schvalování Topolánkovy vlády opět prokázal jednu zásadní a určitě pozoruhodnou věc: obrovskou roli Hradu v české politice. Prezident sice není vybaven kdovíjak velkými pravomocemi, ale jde o funkci nesmírně prestižní, která jejího nositele zařadí do jedné linie s T. G. Masarykem a českými králi. A prezidentská aura pak dokáže vyvážit i relativní chudobu v portfoliu psaných pravomocí, zvláště tehdy, chybí-li ve sněmovně konzistentní nadpoloviční většina. Má-li však vidina dobytí Hradu a prezidentská volba takovouto sílu, je nutno do blízké budoucnosti hledět spíše s pesimismem. Lze totiž očekávat, že v dalších měsících způsobí značné turbulence.

ODS disponuje ve volitelském sboru 122 hlasy, a ke znovuzvolení Václava Klause jí tudíž stačí někde sehnat 19 dalších, zvláště když disponuje většinou v Senátu, a může tak svého kandidáta spolehlivě „pronést“ až do třetího kola, v němž hlasují obě komory dohromady. Početní síla ODS ve volitelském sboru mimochodem trochu zpochybňuje rozšířené mínění, že za Klausovým lpěním na velké koalici stála hlavně touha po znovuzvolení.

Leč z oněch zbývajících potřebných zhruba dvaceti hlasů se může snadno vyklubat nepřekonatelný problém, zejména pokud sestavování vlády vyhrotilo již tak napjaté vztahy mezi řádným a čestným předsedou strany. Nicméně představa, jak poslanci a senátoři ODS volí hromadně někoho jiného než Václava Klause, notabene Karla Schwarzenberga, stále patří spíše do žánru science fiction. Co ale když Václav Klaus v první volbě „vyhoří“ („nechá se“ vyhořet) se 122 či méně hlasy? Teprve pak začnou skutečné prezidentské volby.

Václav Klaus oficiálně oznámil svou kandidaturu již koncem února. Vzhledem k jeho popularitě i k početní síle ODS ve volitelském sboru nelze předpokládat, že by se mu někdo postavil v první volbě. Případný protikandidát bude spíše kandidátem taktickým či okrasným. Komunisté, sociální demokraté a zelení se sice shodnou na tom, že Klause nechtějí, neshodnou se ale na nikom, koho by společně chtěli. ČSSD a KSČM  mají nyní, po doplňovacích senátních volbách, dohromady 114 volitelských hlasů, a musely by tedy získat ještě skoro třicet dalších.

Z uvedených počtů je zřejmé, že prezidentskou volbu asi rozhodnou hlavně lidovci, kteří disponují celkem 24 voliteli. Což v KDU-ČSL dobře vědí a jistě neprodají svou výhodnou pozici lacino. Zvláště „ekonomický odborník“ Miroslav Kalousek zde patrně prokáže svůj kupecký talent. Jenže otázkou též je, zda nedosáhl maxima možného již při sestavování vlády, a zda mu tedy ODS ještě dokáže přepustit další posty a s nimi související zdroje. Ale veškeré současné kalkulace může zvrátit vývoj causy Čunek a také případný vznik ZOSD (Zemanovy obrozené soc. dem.) postavené na Miloši Melčákovi a několika dalších případných přeběhlících.

V tuto chvíli lze proto očekávat zhruba dva základní scénáře. Za prvé, ODS se skutečně, nikoliv jen deklaratorně, ujednotí na Václavu Klausovi a dohodne se s lidovci. Za druhé, k dohodě nedojde a Václav Klaus v první volbě neprojde.

Co se bude dít dál, nemůže dnes vědět nikdo. Strany současné vládní koalice (zůstane-li do té doby u moci) se sice mohou pokusit prosadit vlastního kandidáta, ten však může dopadnout podobně jako v roce 2003 Petr Pithart a Jan Sokol, pro něž se tehdejšímu předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi nepodařilo získat dostatečnou podporu v jeho vlastní straně. Pokud by Mirek Topolánek chtěl po případném Klausově nezvolení prosadit nějakého společného kompromisního vládního kandidáta, může se situace z roku 2003 de facto zopakovat. Zvláště zachovají-li se „Klausovci“ v ODS podobně jako „Zemanovci“ v ČSSD v roce 2003. Prezidentská volba se pak může vléct pěkně dlouho a ještě hluboko na jaře zůstávat bez výsledku.

Autor je politolog.