Sára Saudková: Žena s dítětem není žádný mrzák

Jak zvládáte děti a práci?

Voda teče, slunce svítí, děti se rodí..nepřemýšlím nad tím. Jakmile nad tím začne člověk spekulovat, tak najednou vidí samé překážky. To, že ženská má děti neznamená, že je handicapovaná a je poloviční mrzák, který není upoután na vozík, ale ke kuchyňské lince a pračce. Zvládat to můžete, pokud máte partnera, pro kterého je normální vzít děti na pískoviště nebo do sokola, abyste si mohla dojít na drbárnu na kafíčko nebo na pracovní schůzku.

Vycházíte ve své rodině z modelu svých rodičů? Nebo je to naprostý opak?

Já bych řekla že dost kopíruji svého tatínka, že jsem se shlédla v obou rodičích.. Matka pluku, generál,vůdce smečky, saň – tak mě označuje pracovně Samuel. Partnerovi ale samozřejmě nechávám iluzi, že rozhoduje v těch důležitějších věcech. Tatínek byl přirozený vůdce, nebylo to tak, že by byl despota a maminka byla puťka v kuchyni. Přestože v té době emancipace ještě nebyla v módě nebo ještě neexistovala tak byli kupodivu hodně vyrovnaný pár. Každý měl zkrátka dvě ruce a tak dělal, co bylo třeba. Tatínek nepřemýšlel nad tím, že když vyluxuje tak má body k dobru a může jít s kamarády hrát mariáš, to ne. Když máte rodinu, tak se o ní staráte, to je přece přirozené. Nechci mít doma žádný pořadník, kdo má na co službu. Co je třeba udělat udělá ten, kdo zrovna může, nezáleží na tom, jestli má „pipinu“ nebo „pindíka“.

Jaké je podle Vás postavení české ženy v české společnosti? Jak si stojíme?

Je to jenom takové, jak si to jednotlivé dámy ve svém životě nastaví. Jestli mají odvahu, kuráž a trpělivost žít tak, aby jim to vyhovovalo. Bývá to nepříjemné rozhodnutí spojené s mnoha obtížemi, kdy je chlap protivný a má spoustu keců. Leckterá žena v tu chvíli mávne rukou nad rozmazleným synáčkem maminky a udělá za něj všechno sama. A už to jede, muži si na pohodlí rádi zvyknou.. Jenže v tu chvíli bude muset zatnout zuby, aby zvládala vést celou domácnost a začne se omezovat. Zdánlivě to je pak idylka, žena se umí o všechno postarat, ale otázka je, jestli je to její štěstí. Takže je to na ženách – jak si to doma nastaví a samozřejmě na tom, aby své syny vychovali v chlapy schopné se postarat o sebe i o rodinu, pro které je žena rovnocenná partnerka.

Já si jen myslím, že pokud si ženské svoji rovnoprávnost vydupou, tak ji mít budou. Ale je to velice individuální. Já se cítím velice rovnoprávná, nenechám si od nikoho nic líbit, i když to dokážu těm chlapům ulehčovat. To jsou takové ty obřadní tanečky, aby měli muži pocit, že oni mají navrch. No a potom udělají, co Vám na očích vidí. Ženská  musí být chytrá. A ona je, jinak by nás ti chlapi už dávno zadusili a zahnali do kouta.

Považujete se za feministku?

Co to je feministka? V Čechách to má skoro stejný zvuk jako ženská-blázen, je to téměř nadávka. Mě dokonce někdo označil za antifeministku protože já si chlapů velice vážím a obdivuji se jim, což je podle mnoha lidí s feminismem neslučitelné.Já sama se považuji jednoduše za ženskou, jsem rovnoprávná, nevím jestli jsem emancipovaná. Nechávám se od chlapů ráda hýčkat a rozmazlovat, i když se jim do toho moc nechce. Já se nechci zařazovat do žádných škatulek. Nejsem ani puťka v domácnosti, ani emancipovaná feministka, jsem ženská.

Jak vidíte současné české feministky?

Možná bych jim poradila, aby na to šly elegantněji. Chlapi, kteří na ně útočí jsou hlupáci, co mají pocit, že jim někdo chce ubírat z jejich krajíce, usurpuje jim jejich vydobyté území. A na tyhle hlupáky se musí rafinovaněji.Chlapi jsou úžasně manipulovatelní, takže bych klidně využívala i klasických ženských zbraní.

Co ženy na české politické scéně, není jich tam nějak málo?

Ono žen v politice možná není málo, zato je v ní ale hodně hloupých mužů. A s těmi se opravdu těžko jedná. Jsou jako stádo prasátek, které začne pištět a chrochtat, když se jim sahá do toho jejich chlívka.

A jak se stavíte k výrokům premiéra Topolánka o ženské rovnoprávnosti?

K tomu není co dodat, je to zkrátka hloupost. A nebude problém pro ostatní ženy pěstovat kariéru a starat se o rodinu, pokud si jejich partneři uvědomí, že děti jsou také z poloviny jejich. Proč by se zrovna žena měla rozhodovat pro jedno či druhé? Ostatně je to jako bych já politikům vyčítala, že zatímco si přehazují zákony lopatami, tak se nestarají o své děti. Že se dohadují o tom, co možná jednou bude, zatímco jim pod rukama vyrůstá nová generace, na jejíž výchově se ani trochu nepodílí. Myslíte si, že jsou jejich manželky šťastné?

Proč jste se rozhodla nevdávat se?

Já proti manželství jako takovému nic nemám, ale mě se líbí být slečnou. Obecně nemám ráda tradice a myslím si, že manželství není recept na štěstí. Ale ať si každý řídí svůj život podle vlastního vkusu.

A co registrované partnerství?

Jsem moc ráda, že byl tento zákon schválen. Je správné, že mají homosexuálové nějaké záruky v případě, že chtějí dlouhodobě žít se svým partnerem. Určitě jsem i pro to, aby se homosexuálním párům umožnila adopce dětí. Pro dítě je rozhodující, aby žilo v harmonickém prostředí. Není podstatné, jakého pohlaví jsou rodiče. Důležité je, aby dítě mělo citovou jistotu, místo kam se vracet a aby vědělo, že ho tam čeká náruč, která ho obejme. A je jedno čí náruč to je. Víte, mě obecně vadí, že pokud řeknete homosexuál, tak si většina lidí automaticky vybaví jen sexuální praktiky, jako by homosexuálové neměli nic jiného na práci.. Ale to je přeci jenom část jejich života, jenom jeden dílek v partnerství. Sex je milá věc, ale není to nic, co by nás prohánělo od rána do večera. Je to soukromá věc každého člověka.

Myslíte si, že česká společnost bude v budoucnu schopná takovýto zákon přijmout?

To je těžké, není snadné něco předpovídat. Češi mají zvláštní povahu a dovedou rychle měnit názory, Ale dokud budou v parlamentu sedět ti opičáci, co tam sedí teď, tak asi ne. Ostatně politika nám neřídí životy, to je jenom taková iluze. Pořád mluvíme o poslancích jako o vyvolených, ale vynikají akorát svými platy.  Pokud by tam třeba seděla polovina žen, tak by to vypadalo jinak. Mají takový horizont navíc, který jim umožňuje být více empatické, jsou opatrnější, nechtějí bojovat s celým světem, nehoní se za prvenstvím.

Zajímáte se o módu?

Mě móda vůbec nezajímá. Můj vztah k módě je přezíravý, řídím se svým vlastním stylem a vkusem a nepodléhám módním trendům. Lidi se velmi dojemně snaží napodobovat módní novinky a přitom si ubližují. Móda v mém pojetí je to, co Vám sluší. Před pár lety jsem se setkala s s návrhářem Gaultierem, když tu měl přehlídku, kupoval si tehdy nějaké Janovy fotografie. Řekl mi tehdy, že mám nádherný styl a ať se ho držím, protože jsem si našla svůj vlastní. Když to tvrdí Gaultier… Takže kašlu na módní trendy. Mě baví být černou ovcí módní policie. A děsí mě stádnost, té jsme si tu užili až až.

Na plastickou operaci byste šla?

To rozhodně ne. Nikomu to neberu, ale věřím, že naše tělo se mění a tak je to správné. Chvíli jsme dětsky oplácané, pak najednou zženštíme, pak se vytáhneme, ubíráme a přibíráme. Je to přirozené a nemyslím si, že je dobré nějakou tu část „vystřihnout“, protože se Vám to do Vašeho života a těla nehodí. A hnát se za mladým vzhledem je dojemné. Mládí ničím nenahradíte, a proč taky. To se nedá obelstít, v mládí máte jinou vitalitu, energii, vůni. Stáří je také krásné, jde jenom o to zestárnout s elegancí. Podívejte se na Květu Fialovou, jak je krásná i bez plastických operací a se šedivými vlasy. Kult mládí vede k tomu, že budou mladí lidé opovrhovat svými rodiči. Ale to je přece hloupost, i když je Vám dvacet, tak jednou zestárnete, když budete mít to štěstí.. Snad to ale časem přejde, problém je hlavně celý ten kosmetický průmysl. Je to obrovský obchod, který se nebude chtít jen tak bez boje vzdát.