Jindy přívětivá tvář Kanady se zamračila

Představitelé tamní komunity čítající pouhých 1300 obyvatel - včetně jedné jediné rodiny přistěhovalců - tím odstartovali ostrou debatu o asimilaci nově příchozích. A ta nikomu z národa založeného na imigraci nemůže být lhostejná.

Pootevřená náruč

"Vítáme příslušníky všech národností, jazykových skupin, sexuálních orientací. Ale předtím, než se k nám přistěhují, musí vědět, jak se u nás žije," vysvětluje radní Andre Drouin pravidla chování zveřejněná na internetových stránkách Herouxville.

Ty mimo jiné připomínají, že ženy smí tančit, řídit či vlastnit nemovitosti. Muslimské organizace materiál považují za kulturně necitlivý, a chytají se jej proto s pomocí soudu zlikvidovat.

Přes kritiku se k iniciativě Herouxville přihlásilo dalších pět komunit. Mezi nimi i Saint-Roch-de-Mékinac. "Měli jsme to udělat už dávno," uvedl starosta městysu Claude Dumont. Zároveň ovšem přiznal, že o imigrantech v podstatě nic neví. "Ale pokud se rozhodnu pro život zde, je to proto, že se mi líbí místní styl. A nechci, aby se měnil," vysvětlil postoj nejen svůj, ale bezmála dvou třetin obyvatel Quebecu, kteří přiznávají jistý stupeň rasismu.

Existenční obavy

Příručka města Herouxville je zhmotněním zlomového bodu, ve kterém se Kanada nachází. Zatímco dosud země javorů po nově příchozích asimilaci nepožadovala, míra tolerance se podle hlasů z řad bílé většiny naplnila. Polovina respondentů čerstvého průzkumu se proto domnívá, že ústava v ochraně minorit balancuje na únosné hranici. Čtvrtina pak tvrdí, že jsou práva etnických a náboženských skupin přehnaná.

Za rostoucím napětím je sílící pocit, že se kvůli obavám z nařčení z diskriminace sama bílá většina stává terčem nefér praktik. Příkladem mohou být tři dny volna navíc pro vyznavače judaismu a islámu, které odsouhlasili v Montrealu.
Navíc je tu obava ze ztráty identity. Například v Torontu totiž bílá většina už brzy přijde o své dominantní postavení.

Hrozba, nebo přínos?

Kvůli odcizení mezi starousedlíky a nově příchozími se zadírá chod celé země. "Je zde systémový rasismus, zejména v zaměstnání. Lidé se najímají v rámci své skupiny a podceňují se ostatní," popisuje novinář Haroon Siddiqui jev, kvůli kterému jsou imigranti třikrát více náchylnější k životu v chudobě. A to přesto, že jsou obecně vzdělanější než rodilí Kanaďané. I proto jsou jejich vyhlídky nyní podstatně horší, než byly před deseti lety.

"Pokud se vám tu nelíbí, je tu letiště," vzkázal nespokojencům v písni sedmatřicetiletý policista z Montrealu. Za internetovou exhibici ho nyní čeká kárné řízení. Přesto, že v očích mnohých pouze vyjádřil názor rostoucího počtu bílých Kanaďanů.

"Mají pocit, že něco ztrácejí. Naší povinností je jim připomenout, že díky zařazení různých komunit naopak získáváme," popsal ministr zdravotnictví Phillipe Couillard nelehkou pozici, v níž se politické špičky země v současnosti nacházejí. Na tom, jak to zvládnou, závisí tradiční, přívětivá tvář Kanady.

Autor je spolupracovníkem HN