Radar v Brdech - medvědí služba světové bezpečnosti?

Padouch v Brdech

Slovo „diskuse“ patří ve spojení „diskuse o americkém radaru“ do uvozovek plným právem. O žádnou diskusi zde totiž nejde, pouze o změť obav a automatického utvrzování politických identit. Proti jsou komunisté, část zelených a přívrženci různých, většinou levicových, radikálních skupin. Všechny je vede hlavně antiamerikanismus. Vše, co přichází ze Spojených států, musí být v principu špatné, neboť kdyby nebylo, našim levičákům by se zhroutil jejich svět.

Ač občané stejného státu, ač mluvíme stejným jazykem, platíme stejnou měnou a používáme stejné dopravní prostředky, žijeme v jiných světech, vzdálených od sebe někdy až tisíce světelných let. Každý z oněch paralelních světů má své dějiny, své vlastní principy, své hrdiny i padouchy. K nejhlasitějším odpůrcům radaru tak patří ti, pro něž je hlavním padouchem George Bush.

Posuneme-li se od leva směrem ke středu, narazíme na voliče ČSSD. Ti nepovažují za padoucha Bushe, neb obecně odmítají ostré rozlišování. Za komunismu měli byt v paneláku, trabanta či škodovku a v sámošce si vždy celkem pohodlně nakoupili. Teď mají de facto to samé, byť škodovky jsou dnes mnohem lepší a v „supermarketsámoškách“ je daleko pestřejší výběr.

Tito lidé ze všeho nejvíc nesnášejí nejistotu. Mají rádi radši méně, ale jistě. Vrabce v hrsti držet a nepustit, po holubech na střeše radši nekoukat! A když ano, tak se závistí. Proto volí ČSSD, neb ta slibuje, že jim vrabec z hrsti neuletí, a holuba na střeše dovede pěkně morálně znectít a protřepat, až z něj létá peří.

Jsou proti radaru, protože ten přináší nejistotu. Najednou by nevěděli, jestli odněkud nepřiletí něco velkého, orel či snad pták Noh. Ale proti Bushovi či radaru demonstrovat nepůjdou. Kdepak! To by se museli vyhranit, vymezit, ještě by je někdo vyfotil, někam to založil, a kdo ví, co by z toho mohlo vzejít. Zvláště když teď vládnou „modré straky“ z ODS. Takoví voliči se spíše půjdou na Bushe ze zvědavosti podívat, ba mu i zamávají, aby se pak mohli chlubit, že ho viděli. Z bezpečné vzdálenosti.

Patton v Brdech

Směrem přes politický střed doprava řady takto uvažujících lidí postupně řídnou a houstnou řady těch, kdo jsou pro radar. Jsou pro radar, protože jsou pro USA, neboť USA představují kolébku, symbol i záštitu demokracie. Komunismus nesnášejí a nikdy nepřestanou generálu Pattonovi vyčítat, že se v „čtyřicátompátom“ zastavil někde v Brdech.

Rok 1989 pro ně vlastně znamenal, že se Patton konečně pohnul a dorazil až do Prahy. Něco na tom je, i když Patton by asi nenechal premiérem Čalfu a ministrem obrany Vacka a ministrem vnitra Sachera, všechno víceméně exponenty komunistických tajných služeb. Z Čalfy si lidé dělali legraci, že má na hlavě přehazovačku, ona to ale v roce 1989 byla taková velká historická přehazovačka. Kdo byl z nomenklatury šikovný, dokázal se přehodit. To je pravda o sametové revoluci, kterou nikdo nepřijme s láskou. Lepšího premiéra než Čalfu jsme ale mít nemohli. Protože ta jeho hlava, ta hovořila za všechno.

Ale zpátky do Brd. K argumentům pro i proti radaru. Ty totiž vypovídají především o historické psychologii. Odpůrci radaru říkají, že jsou proti přítomnosti cizích vojsk. Hrdinou snadno a rychle. Když v roce 1968 došlo na sovětskou invazi, byli mnozí dnešní odpůrci radaru dvacet let pěkně zticha.

Když má mít „přítomnost cizích vojsk“ podobu smluvně dojednané služby cca dvou set vojáků, to se to najednou zaujímá bojové postavení! To se to bouchá do stolu v internetových diskusích, zpravidla ještě pod anonymní značkou.

Takovým by člověk opravdu přál dva fízly, zle-zlého a hodně-zlého, jak ťukají prsty o stůl na vyšetřovně, významně kývají hlavami a podělaného virtuálního odvážlivce sjíždějí mrazivým: „Tak vy jste pod značkou daemon666.seznam.cz pod článkem ‚Praha přivítá amerického prezidenta slavobránou z růží‘ napsal: ‚Vyjebat s těma zas..nejma amíkama, eště aby se nám tu ty svině roztahovali, však voni je Číňani s Putinem a Usámou pěkně skrouhnou!‘? Internetový identifikátor INID 13 neoblafnete, díky jemu o vás víme všechno. Úplně všechno...“

Petrifikace pattonizace

Příznivci radaru vidí právě v něm samém jednu ze záruk, že se výše popsané manýry u nás už nebudou opakovat. Jakousi „petrifikaci pattonizace“. Proto jsou schopni opakovat (papouškovat) i všechny nesmysly, které zatím stačili vypustit z úst šéf Agentury pro protiraketovou obranu generál Obering, ministr Saša Vondra i další: Že nás k přijetí radaru zavazuje spojenectví s USA. Přitom s USA nemáme podepsánu žádnou bilaterální spojeneckou smlouvu. Že je třeba Západ chránit před severokorejskými a iránskými raketami.

Ale Severní Korea ani Irán na USA ani na Evropu pravděpodobně nikdy nezaútočí, neboť dobře vědí, že by je americký odvetný úder vymazal z povrchu zemského. Kim Čong-il potřebuje atomovou zbraň k odstrašení: nechte mne na pokoji, říká světu, jestli mne zkusíte svrhnout, bude mi pak všechno jedno a hodím někam bombu.

Systém protiraketové obrany, pokud kdy bude funkční, by sice zamezil realizaci takových výhružek, leč (jen) kvůli tomu se něco tak nákladného přece nebuduje.

Kouřové clony generála Oberinga

Pokud kdy vystřelí raketu s jadernou hlavicí Irán, bude mířit na Izrael. A nebude to asi raketa balistická – Izrael je totiž od Iránu vzdálen „co by kamenem dohodil“. Takže nevíme, proč se má kvůli iránské hrozbě budovat systém proti balistickým raketám. To nám zatím generál Obering nevysvětlil.

Lepší než budovat nákladný systém protiraketové obrany, který ani nemusí fungovat, je věnovat Izraeli dvě jaderné ponorky se strategickými jadernými střelami. Pokud je Izrael bude mít, Ahmadínežád na něj nikdy nevystřelí. Protože ponorku pod mořem netrefíš, a trefíš-li zem, k níž ponorka patří, zasadí ti její atomový Nautilus odvetný úder, že se z něj nevzpamatuješ.

Nezabiješ-li protivníka dokonale, aby nebyl schopen odvety, nikdy jadernými zbraněmi neútoč. Takové je – kruté, děsivé a jednoduché – základní pravidlo jaderné války. Americký systém do něj nějak nezapadá: hrozby, proti nimž má být údajně vybudován, buď reálně neexistují, anebo se dají eliminovat úplně jinak.

Budoucnost jaderného klubu

Ano, v budoucnu poroste počet států (i nestátních aktérů včetně teroristických skupin), které mohou disponovat jak jadernými bombami, tak mezikontinentálními nosiči. A u těchto „noviců“ v jaderném klubu lze předpokládat zvýšenou míru iracionality, ochotu k nějakému vědomě „apokalyptickému“ použití zbraní hromadného ničení.

Ale budování protiraketové obrany proti nim zákonitě oslabí, a tedy ohrozí, i současné držitele jaderných zbraní, hlavně Rusko a Čínu. A i když nám Vladimir Putin nemusí být ani trochu sympatický, Rusko prostě nemůže na americkou protiraketovou obranu reagovat jinak než posilováním vlastního jaderného potenciálu. To samé pak platí i pro Čínu.

Systém protiraketové obrany má v tuto chvíli vlastně jedinou opravdu racionální logiku: stát velikosti a síly Iránu jadernou zbraň proti USA použije pouze v zoufalství, v bezvýchodné situaci, bude-li zatlačen do kouta. Třeba invazí. Že by šlo Američanům právě o to – o technologické předpolí pro „bezpečný“ útok na Irán? Anebo o posílení strategické převahy nad Ruskem a Čínou?

Ať tak či onak, oficiální americká vysvětlení jsou matoucí, mlžící a zamlčující. Léta probíhající odborná diskuse přitom projekt protiraketové obrany hodnotí jako sice realizovatelný, leč zároveň v mnoha ohledech značně problematický, ba potenciálně kontraproduktivní. A pokrývající též jen malou výseč možných hrozeb – zbraně hromadného ničení lze přece na místo určení dopravit i jinak než balistickou raketou.

Doufejme proto, že až odletí George Bush, začne skutečně věcná, historickými emocemi pokud možno nezatížená debata.  

Autor je politolog.