Okurkové přemítání

Chápu, že Václav Havel nemá rád Václava Klause. Chápu též, že si nepřeje, aby byl Václav Klaus znovuzvolen prezidentem České republiky. Co mi vadí, je místy až úlisný způsob, jakým se Václav Havel o Klausovo znovunezvolení snaží, dostane-li k tomu v médiích příležitost.

Že by spiknutí? Nikoliv, pouze tu už dlouho existuje jakási neformální spontánně vzniklá aliance všech, kteří nemohou Václava Klause vystát, zejména pak ne na Pražském hradě. Nikdo z nich nemusí nic složitě spřádat a organizovat, stačí, když kdokoli významnější z tohoto okruhu hlasitěji zahvízdá, a ostatní se už sami od sebe přidají.

Upřímně řečeno, neumět vystát Václava Klause není žádné umění, natož pak ctnost. Podivné ale je, jak chabé argumenty proti němu jeho odpůrci, kteří se zpravidla považují za intelektuály, někdy používají. V neděli po poledni opět nastal astrologicky vhodný okamžik pro jejich pozorování.

Nic nového pod Sluncem k vidění nebylo, a vše, co jsme slyšeli, slyšeli jsme už po stopadesáté. Evropská integrace je povinně dobrá, a tedy každý, kdo proti ní něco má, je špatný. Jakékoliv symptomy krize se bagatelizují, a když ve Francii a v Nizozemsku dopadnou referenda o Euroústavě špatně, začne být hned špatné referendum jakožto rozhodovací prostředek.

Naši euronadšenci by se měli pomalu začít poohlížet po nějakém jiném lidu, který by byl ochoten žít v jimi narýsovaných strukturách, neboť stávající obyvatelé jednotlivých evropských států k tomu příliš aktivní ochoty nejeví. Přinejlepším je nadnárodní evropská konstrukce moc nezajímá, což nepřekvapí, poněvadž instituce Evropské unie mohou nadchnout pouze nadšené luštitele rébusů, hlavolamů a křížovek.

Delegitimizovat prezidentství Václava Klause kvůli jeho kritice EU je pak obyčejným čecháčkovstvím, které by člověk od osobnosti formátu Václava Havla neočekával. Cožpak autor Zahradní slavnosti nepoznává své postavy v nynějších bruselských byrokratech a jejich ptydepe?

Prezidentská matematika

Podobně se věci mají s globálním oteplováním. Třeba má opravdu ty příčiny, o nichž hovoří mainstream současné vědy, ale třeba se za pár let ukáže, že mělo příčiny úplně jiné. Třeba se Václav Klaus opravdu hluboce mýlí, když odmítá za příčinu globálního oteplování uznat lidský faktor. Ale nebýt jeho provokativních vystoupení na dané téma, nikdo – kromě pár vědců - by se u nás o globálním oteplování nebavil. Alespoň tuto zásluhu je třeba Václavu Klausovi přičíst k dobru, ať už byly jeho výchozí motivy jakékoliv.

Místo toho je svými odpůrci karikován do podoby hlupáka, jenž popírá tání ledovců i vliv lidské společnosti na přírodu. Karikatuře je pak po zásluze nafackováno, a poněvadž je zároveň prezidentem republiky, v podtextu onoho rituálního fackování je silně cítit nahlas nevyslovené resumé: Někdo takový přece nemůže být prezidentem!

Možná může, možná nemůže, záleží na Parlamentu. Klausova kritika teorie globálního oteplování, a zejména možných negativních důsledků regulativních protiopatření, je každopádně mnohem sofistikovanější, a nelze se s ní vypořádat tak lacino, jak to v neděli učinil Václav Havel v Otázkách.

Havel měl vůbec šťastný den na laciné argumenty. Když například tvrdil, že by v čele státu měl stanout někdo nezatížený komunismem jako on sám, Václav Klaus či Miloš Zeman, ukázalo se, že je dosti nezatížený obyčejnou matematikou. Ústava ČR pro prezidenta vyžaduje věk minimálně 40 let. V lednu 2008 tedy nemůže být zvolen nikdo, kdo se narodil po lednu 1968. Jinak řečeno, každý, kdo bude zvolen, bude zároveň zatížen minimálně dvaadvaceti lety života v komunismu. A to už je tak jako tak docela dlouhá doba.

A o matematických mezerách svědčil i další apel Václava Havla, aby sociální demokraté, lidovci a zelení vybrali společného kandidáta proti Václavu Klausovi. I kdyby ho dokázali vybrat, stejně ho neprosadí, neboť nemají v součtu dostatečný počet poslanců a senátorů. Museli by jim „vypomoci“ komunisté, kteří by tak učinili asi pouze v případě osoby notně zatížené léty života v komunismu.

Jak vidno, neznalost matematiky svádí do bludných kruhů. Jak asi bude vyhlížet naše společnost, až se dostane plně k moci generace nezatížená povinnou maturitou z matematiky? Hrůza pomyslet.

Volba prezidenta proběhne nepřímo, v parlamentu. Šanci na úspěch má pouze takový kandidát, jehož podpora bude víceméně dojednána předem – v zákulisí. Půjde o výměnný obchod formou něco za něco. O kupecké počty. Nemá proto valného smyslu předvádět mediální tanečky toho druhu, jakých jsme byli svědky první červencovou neděli. Než toto, radši vyhlásit prázdniny a poslat všechny povinně k vodě.

Autor je politolog.