Co všechno se svádí na finanční krizi

O tom, že světem cloumá finanční krize, nelze jistě pochybovat. Dokonce je v tuto chvíli zřejmé, že svět se dostane do nejhlubší recese od 2. světové války. Pozoruhodné však je, co všechno se na „finanční krizi“ svádí.

I v normálních dobách (mírně či více růstových) pochopitelně dochází občas k tomu, že zkrachuje nějaký důležitý podnik (těch méně důležitých krachují statisíce a to nevadí, protože statisíce jich také vznikají. Je to ona půvabná „kreativní destrukce“, která je základem dynamiky kapitalismu). Pokud se tak stane, normálně a bez emocí se analyzuje, co dělal podnik špatně, proč neodhadl vývoj a strukturu poptávky, kam, špatně nebo málo (nebo příliš) investoval, co vedení podniku zanedbalo: design, marketing, kvalitu či distribuci? Nebo všechno dohromady?

Když ale přijde „finanční krize“, svádí se na ní všechno, jako by bez ní bylo všem dobře. Tak jsme se například dozvěděli, že české sklářství, především to spojené se skupinou Crystalex, zkrachovalo kvůli „finanční krizi“. Zhodnocující se koruna sice dělá své, leč je zjevné, že vlastníci podniku zanedbali také design i marketing. Jak chtějí vysvětlit, že srovnatelné produkty rakouské firmy Swarowski se prodávají řádově dráž? Zkrachovalé sklárny byly zkrátka zatíženy od dob pádu IPB velkými dluhy a na buben by přišly i bez „finanční krize“. (Bohužel je ale pravda, že zániku českého sklářství je škoda. Nešlo o žádné montovny, ale o tradiční místní řemeslnou dovednost, která nenávratně zahyne).

Podobné je to s americkými automobilkami. O tom, že General Motors asi zkrachují, se mluvilo už před dvěma lety. Firma podcenila inovace, nástup hybridních motorů, ale hlavně je zatížena nesmírně nákladnými (v americkém kontextu) programy na financování zdravotní péče a důchodů. Podnik zkrátka platí to, co má v Evropě na starosti stát.

Firmě, na které je závislých dva miliony lidí, se patrně musí pomoci, je tak ale třeba učinit výhradně formou úvěru a akcionáři musí přijít o svá práva. Po rychlé restrukturalizaci musí být pak firma reprivatizována. Je však zjevné, že stát bude patrně muset nějak vstoupit do sociálních a zdravotních fondů automobilek, na kterých se podniky kdysi dohodly s odbory, a které prostě nejsou udržitelné. Jenže jak to udělat, aby totéž po vládě nežádala každá jiná americká firma? Vymyslet a vyřešit rychle tenhle rébus není vážně snadné, pokud je to vůbec možné. Obamovi a jeho týmu ekonomů není co závidět.

Článek byl publikován na Respekt.cz.