„HEADHUNTING“ – lovci lebek

Na trhu práce dnes působí týmy profesionálních konzultantů nabízející služby executive search (neboli headhuntingu). Metodou přímého oslovení tito „lovci“ vyhledávají profesionály na pozice pro vyšší a top management podle přesně definovaných potřeb klienta. Namísto maskovaných obličejů a těl nosí slušivé kostýmy a obleky, namísto kopí používají internet a skrytá čísla mobilních telefonů, ostrý sluch a čich nahradily informační databáze a cvičené psy vyškolení researcheři. Jejich „kořistí“ se stávají úspěšní manažeři, kteří po jejich zásahu nejsou nešťastní, zranění ani spoutaní, ale mohou se svobodně rozhodnout o svém dalším kariérovém rozletu a těšit se na novou profesní příležitost.

Jak pracuje headhunter?

Od běžných personálních agentur, které shromažďují a vedou rozsáhlou databázi zájemců o práci a nabízejí své služby a volné pozice v tisku i na internetových portálech, se headhunteři liší především tím, že hledané pozice nikde veřejně neinzerují. Při hledání těch správných lidí pracují tiše, protože naprostá většina jejich potenciálních úlovků už nějakou (často velmi dobrou) práci má a oni to musí respektovat.
Headhunting jako metoda vyhledávání profesionálů s sebou nese jistá pravidla a důraz na některé principy. Jde především o diskrétnost, jak zadání, tak prezentovaných osobních dat. Společnost - zadavatel nechce, aby se na trhu a kolikrát ani interně rozneslo, že se „někdo“ hledá. A vzhledem k tomu, že oslovujeme většinou zaměstnané kandidáty, tak v jejich zájmu zase je, aby nikdo ani netušil, že se účastní nějakého výběrového řízení. Diskrétnost je proto podstatou a důležitou podmínkou celého procesu executive search.

Jaké je know-how headhuntera?

Úspěch headhuntera hodně závisí na konkrétních a dostačujících informacích. Musí je nejprve získat od klienta, pak je správně předat kolegovi - researcherovi, který vyhledává informace o potenciálních kandidátech na trhu. Poté musí headhunter získat správné informace od kandidáta, aby posoudil, jak jsou v souladu s požadavky klienta. Je to na první pohled taková práce „v rukavičkách“, ale někdy bývá hodně náročná – psychicky i fyzicky. Práce headhuntera vychází z individuálního přístupu založeného na profesionalitě. Dobrý lovec mozků by měl být tak trochu psychologem, měl by být empatický a musí umět naslouchat. Musí mít také obchodního ducha – nabízí pozici kandidátovi, a pak kandidáta klientovi. V každém případě by měl mít dobré komunikační a vyjednávací schopnosti. Určitě by měl být znalý oboru či prostředí hledané pozice, aby uměl posoudit profesní znalosti kandidáta. Profese headhuntera je náročná a vyžaduje spoustu předpokladů, schopností a znalostí. Headhunter by měl mít dokonalý přehled o trhu práce, znalost kvalifikačních požadavků hledané profese, dokázat identifikovat potenciál druhých, najít a přesvědčit potenciálního uchazeče a motivovat ho ke změně.

Lze najít jehlu v kupce sena?

Stává se také, že vhodného profesionála je těžké na českém trhu práce objevit a „lov“ se tak stane během na delší trať. V těchto případech je nesmírně důležitá komunikace klienta s headhunterem, aby byl včas s takovou situací obeznámen a měl prostor pracovat s informacemi z trhu i od oslovených kandidátů, případně se rozhodnout pro kompromisní řešení, ať už v zadaných parametrech vyhledávaného profilu či v nastavení interních změn ve společnosti, aby společnost nestrádala ani navenek na trhu a ani v interním chodu.

Jak si vybrat správného headhuntera?

V různých internetových vyhledávačích a i tištěných seznamech najdete na stovku agentur, které nabízí služby „executive search“. Ve skutečnosti, takových společností, které umí profesionálně executive search, je u nás jako šafránu. Zadavatel by měl hlavně vždy zvážit, koho hledá a za jakých podmínek. Při oslovení externího dodavatele by se měl pečlivě seznámit s jeho metodami a zárukami, prověřit si kontaktní osobu včetně toho, jak rozumí zadání, jak zná situaci na trhu a případně i specifický obor podnikání klienta. Tento business živí reference – jak klientů, tak kandidátů. A ty prozradí hodně. Pokud se klient rozhodne zahájit spolupráci s externí firmou, může si reference samozřejmě vyžádat.

Ačkoli i známá Wikipedia pod pojmem headhunting popisuje ještě původní význam slova a zmiňuje namísto profesionálů hledajících profesionály spíše obyvatele Papui Nové Guiney, novodobý headhunting má v manažerských vodách stále něco společného s dávným lovem. Je v tom jistá souvislost a nadsázka. Je to stále lov, kdy lovec musí velmi přesně zaměřovat a lovený objekt často chytře kličkuje. Novodobý headhunting má s dávným lovem mnoho společného: vytrvalost a trpělivost, zacílenost a přesnost, diskrétnost až tajnost. Neměl by však být bolestný a měl by přinášet profit všem třem zúčastněným stranám – tj. klientovi, kandidátovi a nakonec i dodavateli – tedy headhunterovi.