Rodina a kariéra – může to žena vůbec skloubit?

Nechci se pouštět do polemiky nad „přirozenou rolí ženy“, protože za uplynulé půlstoletí došlo k významnému posunu ve vnímání „ženských rolí“, ale podělit se o své zkušenosti, které mi dala má profese v oblasti personalistiky. Není to ale jen problém zaměstnavatel – zaměstnanec, podmínky a možnosti spoluurčuje i stát či samospráva.

O tom, kdo a jak dlouho zůstane s dítětem doma, rozhoduje řada faktorů, vzájemně provázaných – od ekonomických přes aktuální možnosti v zaměstnání obou novopečených rodičů až k tomu, jak individuální péči dítě potřebuje. Znám totiž ze svého okolí několik případů, kdy maminky nebyly zkrátka schopny ničeho jiného než péče o dítě a částečně o domácnost, zkrátka proto, že dítě „zlobilo“ – proplakalo dny i noci, matka probděla řadu dní i nocí ... to už opravdu nezbývá mnoho energie na nic jiného. Naopak jiné kamarádky si nemohly vynachválit, jak se nyní mají dobře, žádný stres je netrápí, jejich děti jsou poměrně klidné a hodné. Zdá se tedy, že i sebelepší plány na budování kariéry i po narození dítěte mohou zkrátka změnit věci, které nikdo z nás zkrátka neovlivní.

Ponechme nyní stranou, zda je správné rok po narození dítěte návrat matky do práce. Každá žena má právo se rozhodnout, kolik času bude věnovat svým dětem a kolik bude věnovat své kariéře. Má k tomu své individuální důvody a potřeby, ať už ekonomické či jiné, je to zkrátka vždy jen osobní volba. Umožnit ženě se po mateřské dovolené vrátit zpět do práce významně ovlivňuje několik poměrně důležitých faktorů na straně zaměstnavatele.

Prvním z nich je klouzavá pracovní doba. Pokud už dítě chodí do školky či jiného denního dětského centra, může být obtížné skloubit včasný příchod do zaměstnání s nástupem dítěte do zařízení. Podobné je to i s odchodem ze zaměstnání, ve školce bohužel podvečerní porady nikoho nezajímají. Občas je také nutné dojít s dítětem k lékaři, a pokud žena nemá možnost se objednat na konkrétní hodinu, může se stát, že tím ztratí i celý pracovní den. Navíc chtě nechtě, pracovní rytmus se musí přizpůsobit rytmu dítěte, ať už více či méně, takže ženu čeká i boj o práci přesčas, která bývá u řady pracovních pozic už více méně součástí.

Určitým kompromisem, který je podle mých zkušeností nejčastější hned potom, kdy matky (ve výjimečných případech otcové) zůstávají s dětmi na mateřské dovolené a nepracují určitou dobu vůbec, může být řešení, kdy muž pracuje na plný úvazek a žena na částečný s tím, že dítě má buď soukromé hlídání nebo od určitého věku chodí do školky. Ale i tak je docela problém zajistit péči o dítě v době, kdy je matka v práci. Řada školek stanovuje minimální věk dětí, které přijímá. Druhým problémem je také poměrně palčivý problém – nedostatek míst ve školkách. Zejména ve větších městech sice vznikají soukromá zařízení, která mohou být často benevolentnější jak ve věku přijímaných dětí, tak i v otevírací době, nicméně školkovné může být pro rodinný rozpočet stejným zatížením jako měsíční plat soukromé chůvy. Na řadu tak často přicházejí babičky.

V posledních letech se české pobočky zahraničních firem snaží svým zaměstnankyním usnadnit návrat do zaměstnání firemními školkami, které jsou buď v blízkém okolí sídla zaměstnavatele nebo jsou přímo jeho součástí. Zatímco v zahraničí je tento trend poměrně rozšířený, u nás existuje takových jen skutečně pár. Řešením může být u zaměstnavatelů příspěvek na školkovné, což je v zahraničí také obvyklé, ale u nás se s tímto podle mých zkušeností tak často nesetkáme.

Pokud se žena vrací z mateřské dovolené na nižší pozici nebo do středního managementu, má tedy podle mých zkušeností poměrně těžké podmínky, ať už vzhledem k přístupu zaměstnavatelů k firemním školkám či ochotě ke zkrácení pracovních úvazků, tak i k rodinné politice státu a samosprávy – nemám teď na mysli politiku mateřských dávek (to je samostatná kapitola), ale přístup k problému školek a dalších zařízení pro malé děti vzhledem k aktuálnímu demografickému vývoji. Záměrně se vyhýbám ženám po mateřské, které zastávají funkce ve vyšším managementu. Jejich průměrné příjmy dovolují řešit situaci individuálně – běžně už si najímají chůvy a nedostatek míst ve školkách rozhodně není neřešitelný problém.

Několik let se každoročně objevuje problém s nedostatkem míst ve školkách, ale zatím jsem se nesetkala s nějakým koncepčním řešením. Chápu postoj zaměstnavatele, že může tlačit na matku, aby se co nejdříve vrátila na svoji pracovní pozici. On má totiž ze zákona povinnost ji pro ni určitou, podle mne poměrně dlouhou dobu, „držet“, a je pro něj dost problematické sehnat „záskok“ na dobu určitou, protože časové omezení pracovní smlouvy na dobu určitou dost často potenciální uchazeče odrazuje.

I když poměrně výjimečně, stává se také, že s dítětem na mateřské zůstávají tatínkové. Ale i oni musí často vážit mezi rodinou a kariérou, i pro ně je důležitá vstřícnost zaměstnavatele a také řeší, kdy a do jaké školky jejich potomka přihlásit. Obávám se, že v této oblasti řeší velmi podobné problémy, jako ženy. Aby se rodiče mohli bez problémů vracet z mateřské či rodičovské dovolené, ukazuje se tedy  že je zapotřebí toho změnit na straně zaměstnavatelů i obcí více.

Barbora Tomšovská je absolventkou Sheffield Hallam University, kde získala titul MBA. V oblasti personalistiky se pohybuje více než patnáct let. V roce 2004 založila personálně poradenskou společnost Touchdown.

Touchdown se zaměřuje především na Executive Search a recruitment, ale poskytuje celou řadu poradenských služeb souvisejících s náborem a rozvojem zaměstnanců, dále se věnuje například personálním auditům či koučování manažerů.