Váňa dostal medaili od prezidenta. A nemusí to být poslední ocenění

Původně měl žokej Josef Váňa ve středu dorazit na závodiště ve Slušovicích a dodatečně oslavit s krajany ze Zlínska šesté vítězství ve Velké pardubické. Bilboardy s nápisem "Zlínsko blahopřeje Váňovi" si však nakonec neprohlédl. Místo toho převzal na pražském hradě medaili Za zásluhy II. stupně z rukou prezidenta Václava Klause.

Sedmapadesátiletý žokej a trenér se tak stal po bývalém žokeji Karlu Havelkovi druhou osobností dostihového sportu, kterou hlava státu vyznamenala.

Stalo se tak pouhé dva týdny poté, co v sedle Tiumena nečekaně ovládl největší překážkový dostih sezony.

Přehled dalších oceněných ZDE 

Nyní se zdá, že by se Váňa mohl dočkat i dalších poct. V roce, kdy nedosáhli pronikavého úspěchu fotbalisté ani hokejisté, má slušné šance i v anketě Sportovec roku, která ho dosud přehlížela. Za nejúspěšnějšího žokeje historie Velké pardubické v říjnu lobboval i šéf tamního Dostihového spolku Miroslav Petráň.

"Apeluji na všechny sportovní novináře, aby si uvědomili, že tohle je nejlepší sportovec této země. Osobně stavím výš snad jen desetibojaře Ramana Šebrleho a Tomáše Dvořáka. Váňa rozhodně patří do desítky oceněných nejlepších sportovců České republiky," řekl Petráň.

Jeho názor sdílí i čtenáři serveru iHNed.cz. V anketě zveřejněné těsně po letošní Velké pardubické odpovědělo 95 procent kladně na otázku, zda by si Váňa ocenění Sportovec roku zasloužil. 

Váňa patří už řadu let k nejpopulárnějším osobnostem svého sportu. Jeho cesta k dostihovým koním přitom byla poměrně klikatá. Učil se sice ošetřovatelem koní, dva týdny před závěrečnými zkouškami však byl vyloučen a nakonec vystudoval večerní střední průmyslovou školu automobilovou.

Po vojně pracoval jako pomocný dělník na stavbě televizního vysílače na Pradědu, kde později působil také jako vedoucí lyžařského střediska a člen Horské služby Jeseníky.

Ke koním se vrátil až ve svých šestadvaceti letech, kdy znovu začal působit jako jezdec s amatérskou licencí. Tehdy musel odbourat téměř čtvrtinu ze své tehdejší váhy 80 kilogramů.

Mezi profesionály přestoupil až o více než deset let později, to už měl na kontě vítězství ve Velké pardubické s legendárním Železníkem. Svého osudového dostihu se dosud zúčastnil třiadvacetkrát a šestkrát dokázal zvítězit (Železník, Vronsky, Tiumen).

Po návratu z působení v Německu se usadil na Karlovarsku a společně s manželkou Pavlou začal trénovat překážkové a později i rovinové koně. To dnes zůstává jeho hlavní činností, jako jezdec se v dostizích ukazuje už jen sporadicky.

Přežil klinickou smrt

Váňa se proslavil nezdolnou sportovní ctižádosti i značnou tvrdostí. Během jezdecké kariéry si podle svých slov zlomil téměř všechny kosti v těle včetně pánve, žeber, obratlů, obou klíčních kostí nebo čelisti.

Nejvážnější zranění utrpěl v Baden Badenu začátkem června 1994, kdy po pádu přilehl kůň a další jej vzápětí pošlapali. Váňa tehdy utrpěl těžký otřes mozku, zlomeniny žeber a pánve, zhmožděniny hrudníku, levá plíce byla zčásti utržená. Zranění i klinickou smrt ale překonal a už v říjnu nechyběl na startu Velké pardubické.

Dostihové příznivce v posledních deseti letech baví opakovaným oznamováním konce jezdecké kariéry a dalšími návraty do sedla. "Víte, ono to není jednoduché. Já už chtěl skončit, ale když pak člověk sedí při Velké pardubické na tribuně, tak je to horší, než sebenepříjemnější zranění na dráze," konstatoval nedávno.

V posledních letech proto dospěl k řešení. Ve většině klíčových dostizích sezony doma i v zahraničí posazuje na své koně stájovou jedničku Josefa Bartoše a svého syna Josefa Váňu juniora a sám se pouze kondičně připravuje na Velkou pardubickou.

Že přitom postupuje více než svědomitě ukázal právě v letošním roce, když v sedle Tiumena podal bezchybný výkon a v závěrečném finiši zaskočil o dvě generace mladší soupeře.