Martin Koukal šel na start svého úseku a věděl, že musí do cíle přivézt medaili. Nakonec se mu to v heroickém závěru podařilo a Česká republika slaví po dvaadvaceti letech třetí místo ze štafetového závodu mužů. V cíli padl vyčerpáním na zem a hlavou mu blesklo: "Paráda! Je to doma." O chvilku později už ho objímali Martin Jakš, Lukáš Bauer a Jiří Magál. "Jsou to nepopsatelné zážitky," řekl Koukal.
"Věděl jsem, že jsem pod obrovským tlakem. Podle toho, jak to bylo ložené, tak když nepřivezu medaili, tak to bude zklamání. Servis a všichni mi věřili, že medaili přivezu," řekl český finišman.
Koukal dokázal prodat své zkušenosti. Sice z vedoucího tria poodjel Švéd Hellner, ale český běžec zůstal klidný. Nerozhodilo ho ani, když se zezadu přiřítil Nor Northug. "Věděl jsem, že cesta k medaili vede přes Francouze, a toho jsem si pohlídal," řekl Koukal.
Na stadion vjel Koukal čtvrtý, ale hned v první rovince se protáhl přes Francouze Jonniera. "Krásně jsem si najel pozičně a pak ještě využil zrychlení Northuga. Samozřejmě jsem Northuga neudržel, ale odpoutal jsem se od Francouze a vyšlo to," řekl Koukal.
Spadl mu kámen ze srdce, že nezklamal očekávání celého týmu. "Tenhle sen sníme od minulé olympiády, pak se to změnilo do roviny očekávání, které jsme neplnili, a teď se ten sen změnil v realitu," popsal Koukal své pocity. "Konečně máme týmový úspěch!"
Pro jednatřicetiletého Koukala je to třetí velká medaile. Je mistrem světa z padesátky 2003 a bronzový z MS ve sprintu dvojic 2005. Teď přidal bronz ze štafety. "Tohle je na úrovni zlata, možná ještě výš, protože je to medaile z olympiády," řekl Koukal. "Tohle je týmová radost, o tom jsem snil od začátku."
Trenér Petrásek: Je to satisfakce
"Dneska to zafungovalo," děkoval všem reprezentační trenér Miroslav Petrásek. "Pochvalu zaslouží všichni, lyže jely fantasticky. Všichni, kdo se podílejí na běžeckém lyžování, musí mít strašnou radost."
Medaile ze štafety znamená pro Petráska fantastický úspěch. "Tahle generace o to válčila strašně dlouho a určitě prožívám krásný pocity," řekl kouč. Věřil, že existuje lyžařský bůh a spravedlnost. "Myslím, že je. Je to satisfakce za ten nešťastný Liberec. Ukázali jsme, že umíme lyžovat a bojovat. Paráda," řekl Petrásek.
Štěstí neskrýval ani další člen úspěšné čtveřice Magál. "Jsou to moje nejšťastnější chvíle v životě. Já jsem čekal na úspěch nevím kolik roků a tohle to všechno předčilo. Je to obrovský úspěch," radoval se. "Přitom jsem se několikrát bavil se ženou, že to štěstí v lyžování nikdy mít nebudu. Ale teď se to otočilo," pokračoval Magál, který ve středu vytvořil finišmanovi Martinu Koukalovi výbornou pozici pro závěrečnou část závodu. Společně se švédským a francouzským konkurentem mu předal štafetu s téměř čtyřicetivteřinovým náskokem před pronásledovateli.
Bauer: Brečel jsem a nestydím se
Bauer očekával, že české kvarteto bude bojovat spíše o šesté až osmé místo. "Všude jsem prohlašoval, že když budeme kolem šestého místa, bude to pohádka," řekl Bauer. "A zázraky se dějí. Jak to loni nestálo u nás, letos jsme si to vybrali až až."
Před rokem Češi vyhlásili útok na zlato na mistrovství světa v Liberci, ale propadli. Proto si před štafetou ve Vancouveru nedávali velké cíle. A ve sněžení překvapili bronzem. "Výbornej závod. Jak můj, tak ostatních kluků. Co chceme víc," radoval se Bauer, který převzal štafetu od Martina Jakše a po němž pro medaili doběhli Jiří Magál a Martin Koukal. "Dosáhnout stejného výsledku jako před 22 lety v Calgary a znovu v Kanadě je určitě super," řekl.
V cíli Bauer prožíval velké emoce. "Brečel jsem a vůbec se za to nestydím, protože historie téhle cesty je strašně dlouhá a nikdy nešla přímo," řekl Bauer. První si padl do náruče s Magálem, pak se všemi členy štafety. "Ta naše pohádka byla splněná," zářil Bauer.
