Jak vybrat dobré zaměstnance

Diskuse se zúčastnili Marianne Bruns, kouč personální agentury mb:training, Silke Schamel, HR manažerka poradenské agentury Arabella Hospitality, Mario Pick, jednatel hotelového řetězce Welcome Hotels, a Andreas Tenkmann, HR ředitel společnosti Aramark Holding, specializující se na hotelovou gastronomii a catering.

Uvážíme-li jednotlivé části výběrového řízení, jsou některé z nich obzvlášť důležité v případě, že se hlásí čerstvý absolvent?

Silke Schamel: Z životopisu mladého člověka poznáte skutečně málo. Proto je dobré se zaměřit na části, ze kterých zjistíte jeho zájem o vzdělání a práci v tomto oboru.

Marianne Bruns: V tomto případě zdůrazním ještě důležitost referencí, osobnostních charakteristik nebo koníčků, které daný absolvent má. Ideálně by se totiž měly shodovat s oborem, ať už jde o pozici v restauraci nebo v obchodním úseku hotelu.

Andreas Tenkmann: Když např. mladý kuchař projeví zájem o praxi a doloží jednu či dvě zkušenosti, které už má za sebou, jsou to pro něj samozřejmě plusové body. Když v motivačním dopise ještě zmíní, že má zájem naučit se vybranému oboru skutečně od základů, má velké šance, že bude pozván k dalšímu pohovoru.

Záleží vám na tom, jakým způsobem uchazeči o práci dopraví svou žádost? Zda poštou, nebo e-mailem?

Mario Pick: Záleží na pozici, na jakou se hlásí. U studentů je mi bližší forma e-mailu, šetří se tím náklady pro podnik.

Andreas Tenkmann: Samozřejmě by se nemělo nic přehánět a kapacita e-mailu by neměla přesáhnout 2 MB.

Marianne Bruns: Tendence je používat elektronickou komunikaci, ale záleží na konkrétním podniku. Určitě by se každý měl předem informovat, jakým způsobem si daný zaměstnavatel odpověď přeje obdržet. Důležité ale je i v případě elektronické žádosti vzít si s sebou na ústní pohovor všechny materiály.

Jakých základních chyb se dopouštějí uchazeči o zaměstnání, když shromažďují všechny potřebné materiály?

Andreas Tenkmann: I když kladu důraz spíš na obsah, přece jenom je třeba si ohlídat gramatickou správnost textů. A když si nejsou jistí ani rodiče, je dobré se zeptat sousedů nebo poprosit o spolupráci učitele ve škole.

Silke Schamel: Je mi jedno, jestli je žádost napsaná v Times New Roman nebo v Arialu, všechny materiály by ale měly být jednotné. Důležitá je také struktura a schopnost ji udržet. Pracujeme v segmentu čtyřa pětihvězdičkových provozů, a tak očekáváme, že také naši zaměstnanci budou mít špičkové vystupování. A tato schopnost se rovněž objeví už v uchazečových materiálech.

Marianne Bruns: Nikdy nezapomenu na žádost mladého kuchaře, který nám spolu s materiály zaslal fotografii, na které stojí v bufetu na velké párty a s úsměvem obsluhuje hosty. To je mi milejší než klasická fotografie "Úsměv, prosím". Okamžitě jsme ho pozvali na pohovor.

S fotografií jste mi nahrála: Někdo ji doporučuje zasílat, jiný zase ne. Aby potenciální zaměstnavatel nebyl při výběru ovlivněn vizuální stránkou...

Mario Pick: V hotelnictví se to ale bez vizuální stránky neobejde. A fotografie ukáže, zda se žadatel pro pozici, na kterou se hlásí, hodí.

Silke Schamel: Ono ani nejde o to, jak žadatel vypadá, ale o kvalitu zobrazení, o opravdovost a přirozenost portrétu.

A teď citlivé téma: Jakmile obdržíte žadatelovy materiály, rešeršujete si ho na internetu, abyste o něm získali další informace?

Andreas Tenkmann: Záleží na pozici.

Mario Pick: Když si vzpomenu, co jsem prováděl ve svém mládí, jsem neskonale šťastný, že z toho dnes nejsou žádné záznamy. Mládí je mládí, ale u vedoucích pozic bych byl opatrnější.

Hraje také nějakou roli vůně či zápach žadatelových materiálů?

Silke Schamel: Přiznám se, že k obálkám nečichám, ale je pravda, že některé materiály zrovna dvakrát nevoní. Což potom není příjemné číst.

Mario Pick: My si obálky dokonce uschováváme. Při psaní všech materiálů se žadatel ještě snaží, ale teprve obálka prozradí, jak to s žadatelovou pečlivostí skutečně je. Klikyháky místo čitelně napsané adresy, nepříjemný zápach nebo zaschlé skvrny od kávy - to všechno jsem už zažil.

Jak se může mladý žadatel připravit na ústní pohovor? Co je absolutní tabu a co by naopak chybět nemělo?

Marianne Bruns: Žadatel určitě obeslal několik hotelů či restaurací, ale před pohovorem by měl vědět vše důležité o tom kterém konkrétním podniku. Také by měl mít připraveno, co od zaměstnání očekává. Samozřejmě se vyplatí připravit si otázky, které ukáží jeho zájem o obor.

Andreas Tenkmann: Teď to možná zní legračně, ale žadatel by se měl připravit, že otázky týkající se jeho životopisu určitě přijdou. U nás se ptáme tak, že si vybereme určitou situaci ze životopisu a míříme přímo na ni. Tak velmi rychle poznáme, jestli má dotyčný danou praxi skutečně za sebou.

à propos dosažené úspěchy žadatelů -, jak jsou pro vás důležité?

Silke Schamel: Hodně. Je otřesné, jak málo o sobě mladí lidé vědí. Nebo o zálibách, které sice uvedou v motivačním dopise, ale při pohovoru se ukáže, že si to vymysleli. "Ve svém volném čase rád vaříte?" - Ne, proč? - "Že to o sobě píšete..." - Ach tak... I to už se mi stalo.

Také názory ohledně vhodného oblečení na ústní pohovor se různí. Ještě se dnes na pohovory chodí v saku a kravatě?

Silke Schamel: U nás existují jasná pravidla: žádné džíny, žádné tričko a žádné boty s otevřenou špičkou. Když žadatel vstoupí do místnosti ležérně oblečený, musí být připraven na otázku, která zcela jistě přijde: "Myslíte si, že jste dnes oblečen přiměřeně situaci?" Jeho odpověď pak rychle napoví, do jaké míry se ztotožnil s image a atmosférou našeho podniku.

Mario Pick: Jestliže se učeň uchází o pozici v luxusním podniku, pak by tomu mělo odpovídat také jeho oblečení a vystupování. U nás nemáme nic proti tomu, přijde-li na pohovor v džínách a košili - potom nás ale musí umět přesvědčit jinak.

A co pravidla chování při ústním pohovoru? Jak moc temperamentní a impulzivní si mohou dovolit uchazeči být?

Mario Pick: Mně osobně je příjemnější, když jsou spíš smělejší a zkusí prodat sami sebe. Jako to budou muset umět v každodenním provozu. Tam je to jako na frontě, hosté také nejsou vždycky jenom milí a příjemní a pak musí nastoupit umění s kouskem šarmu prodat sám sebe a podnik, pro který pracuje. Na pohovor však samozřejmě nepatří drzost nebo poučování.

Andreas Tenkmann: Pohovor může být často veselý a uvolněný, ale jen do určité míry. Z ústního pohovoru navíc získáte spoustu cenných informací řečených mimoslovně: Jak adept odpovídá? Jak rychle reaguje?

Na svých přednáškách, paní Brunsová, doporučujete žadatelům určitá pravidla chování, např. mít během pohovoru ruce v klíně. A nevypadá právě toto gesto nepřirozeně?

Marianne Bruns: Řeč těla je navýsost důležitá. Mít ruce v klíně nebo položené na stole vám dává možnost kontrolovat gesta. Je třeba se vyvarovat gest prozrazujících nervozitu, jako např. hraní si s prsty. Obecně jde o to, prezentovat sám sebe přirozeně a autenticky.

Andreas Tenkmann: Úplně nervozitu skrývat nebo schovávat se také nemusí. Daleko lepší je svoje emoce vědomě uchopit a zpracovat.

Choulostivé, ale pro hotelnictví přesto důležité téma: pracovní doba, dovolené, volno. I když studenty ještě čeká zakončení ročníku, přesto se o toto téma zajímají už v době praxe. Je nějaký způsob, jak se na toto téma zeptat?

Andreas Tenkmann: Upřímně řečeno, na pracovní dobu bych se být studentem na ústním pohovoru vůbec neptal. Je nutné se podřídit zákonem stanovené době provozu. Když už, tak bych se zeptal, jak jsou jednotlivé směny sestaveny v harmonogramu.

Marianne Bruns: V hotelových řetězcích bude nejspíš pracovní doba zorganizovaná lépe, což ovšem neznamená, že všechny ostatní provozy by na tom byly daleko hůř. Je to stejný případ jako s otázkou po výši platu, a sice v jakém okamžiku tuto otázku položit.

kom

podle zahraničních materiálů