Dříve, než začneme kritizovat úroveň české reklamy

Spolu s každoročním vyhlášením cen za nejkreativnější reklamu - Louskáčků, které se koná zhruba za týden, přichází sezona upřímného zděšení lidí z reklamní a marketingové branže. Nejen nad tím, co vše bylo možné v reklamě vidět (řada kampaní běží jen jednou a navíc v hodně minoritních médiích), ale i nad budoucností celého průmyslu, když to nejlepší vypadá tak, jak vypadá. Dříve ovšem, než se řada čtenářů a zadavatelů jistě spravedlivě rozdurdí nad úrovní české reklamy, a dříve, než řada lidí z různých agentur vytáhne sebemrskačské bičíky, je dobré si odpovědět na pár otázek. Zaprvé, kolik manažerů tuzemských značek má odvahu přistoupit na teorii zábavy (doporučuji prohlédnout www.thefuntheory.com) nebo na princip teorie dobrých či smysluplných značek? Výmluvy stranou, jde-li to ve stejně velkých zemích, jako je ČR (Švédsko, Nizozemí), mělo by to jít i u nás. Zadruhé, kolik svého času agentury věnují přesvědčování klientů (a obráceně) nad opravdu kreativními koncepty? (Nebo je to jako se špatnými doktory - já vím vše a buď berte, nebo jděte?) A zatřetí, nakolik celý český reklamní a mediální průmysl vlastně ví, čím chce být? Za globálním úspěchem Švédska a Německa v reklamním a mediálním průmyslu stojí především systematické vzdělávání, neobvyklá trpělivost a přesvědčení, že komunikaci se musí věnovat lidé, kteří pro to mají cit a vzdělání. Nikoliv univerzální manažeři. Ať už dopadne tato kreativní soutěž jakkoliv, jedno je jisté. Především díky ní a několika dalším akcím (Forum Media, Reklama - Polygraf či Piaf) víme, jak na tom opravdu jsme.