Město-venkov, mýty versus realita

Jednoduše by se to dalo shrnout do konstatování, že existuje několik stereotypů, které říkají, že život ve městě je pohodlný, plný zábavy, zatímco život na venkově je hlavně o těžké práci, a tedy odchod z města vždy vyžaduje odvahu, ale také, že život na venkově je "opravdovější", pozitivnější a přirozenější nebo že odchod na venkov je ve srovnání s odchodem do města čímsi výjimečným, svým způsobem "nenormálním".

Jenže ve svém prapůvodu jsme všichni venkované a v idealizovaném životě v těsném sepětí s přírodou podvědomě cítíme cosi archetypálního. A že jsme venkovem svým způsobem fascinováni, dokládá např. úspěch seriálu TV Nova Okresní přebor, který hned v úvodu přilákal k obrazovkám přes jeden a půl milionu diváků, o čemž si další seriál, ovšem z navoněného prostředí městské smetánky, Dokonalý svět, mohl nechat jenom zdát.

Nechtěný život ve městě?

Že lidé ve městech nejsou zcela spokojeni, dokládají každý týden svými víkendovými úprky z městských příbytků - na chaty, chalupy, dnes ale také ve velké míře do penzionů, prostě kamkoliv mimo město. Naopak prodírání se mezi davy Pražanů navštěvujících víkendové farmářské trhy vypadá, jako by lidé vítali své venkovské spasitele.

Deformovanou podobou venkovského pudu městských lidí je existence satelitních městeček v okolí velkých měst a obrovský nárůst počtu tzv. zelených vdov, tedy žen starajících se v těchto novodobých vězeňských celách o domácnost. Mnoho lidí nosí v hlavě falešnou představu ideálního života v podobě vlastního domku se zahrádkou poblíž lesa a dětí vychovávaných na čerstvém vzduchu. Sociologové tvrdí, že vlastní domek se zahradou má za životní ideál dokonce 6 lidí z 10. V případě satelitních měst je ale výsledkem život a bydlení, které se nepodobá ani tomu ve městě, ani na venkově.

Využít rozporuplných pocitů městského člověka se snaží i developeři, kteří s oblibou nabízejí bydlení stylem "zeleň poblíž centra" nebo "oáza v ruchu velkoměsta". Útěk části lidí do zeleně se však netýká jen velkých měst, jako je Praha, Brno nebo Plzeň. Zatímco velká města protisměrně stále nasávají nové obyvatele, menší města čelí absolutnímu úbytku, a to nejen bohatších lidí toužících po životě za městem, ale i lidí, kteří odcházejí na nedaleký venkov za méně nákladným bydlením. Například Zlín tak v posledních pěti letech přišel o čtyři tisíce obyvatel. Prognózy říkají, že s rostoucími příležitostmi práce z domova bude tento trend sílit.

Vymírající venkov?

V České republice je dnes zhruba pět a půl tisíce obcí s méně než dvěma tisíci obyvatel, což je ale skoro 90 % všech našich obcí, a žije zde více než čtvrtina obyvatel ČR. V rozporu s tím, co se traduje, a sice že venkov vymírá, statistiky říkají, že v posledních deseti letech naopak obyvatel venkova přibylo. Pravda, mohou za to přírůstky ve větších obcích od 500 obyvatel výše, kde je již dostatečná občanská vybavenost, zatímco nejmenší obce se skutečně potýkají s odlivem svých obyvatel. V kontextu uvedeného nepřekvapí, že krajem s nejvíce venkovany je kraj Středočeský - v dojezdové vzdálenosti hlavního města jich zde žije přes půl milionu.

To mimochodem odhaluje jeden zažitý omyl, a sice že venkov lze brát jako homogenní cílovou skupinu. Naopak, právě venkov je v mnoha ohledech mnohem rozmanitější a diferencovanější než město, a tedy srovnávat obyvatele jedné pětisetčlenné obce s jinou stejně početnou obcí je často nemožné. Ministerstvo pro místní rozvoj proto identifikovalo osm základních typologií venkova, a to na základě kritérií, jako je velikost obce, dopravní obslužnost, vazba na město, věkové složení obyvatel apod.

Hloupý venkov a namyšlené město?

Podle tzv. Zelené zprávy Ministerstva zemědělství mají domácnosti na venkově v průměru více členů (2,49 oproti 2,23 městské domácnosti), avšak s nižším podílem ekonomicky aktivních osob. Navíc lidé na venkově vydělávají méně než lidé ve městech, na druhou stranu, o co nižší jsou venkovské příjmy, o to jsou nižší i životní náklady (byť ve výsledku jsou na tom přece jenom o něco hůře než lidé ve městech).

Zatímco za potraviny vydají lidé z měst i venkova stejný podíl ze svých útrat, tedy asi čtvrtinu prostředků, v dalších útratách už se výrazně liší - lidé ve městech utrácejí hlavně za služby, lidé na venkově pak za spotřební zboží.

Lidé na venkově jsou také výrazně častěji zaměstnanci než samostatně výdělečnými osobami. Statisticky vzato platí, že v závislosti na velikosti sídla roste i podíl lidí s vyšším vzděláním. Nižší vzdělání koresponduje s vyšším zastoupením lidí v samotné výrobě a vyšší mírou nezaměstnanosti než ve městech. Dost možná, že právě v tom je zakopáno jádro dalšího ze stereotypů o hloupých venkovanech a namyšlených měšťácích.

Kdo pracuje více? A kdo více spí?

Když se před dvěma lety MF Dnes ve spolupráci s výzkumnou agenturou SC&C pokoušela zmapovat rozdíly mezi lidmi z venkova a měst, vyšlo jim, že obě skupiny se liší především svým denním rytmem, potažmo stylem každodenního života. Vše začíná už brzy ráno, kdy se venkov probouzí a o sedmé hodině už velká část lidí pracuje. Naproti tomu skoro polovina obyvatel velkých měst má tou dobou "půlnoc", a dokonce i v 8 hodin ještě čtvrtina Pražanů a Středočechů spí. Odpoledne na venkově pak patří jiné činnosti než vydělávání peněz, tedy zpravidla rodině a koníčkům. Časový posun je vedle zvyku do značné míry dán i potřebou starat se o dům a zahradu. Lidé z měst ušetřený čas využijí jinak - jezdí na nákupy a za zábavou. Na druhou stranu lidé z měst obecně tráví v práci více času.

Jiný životní rytmus má i mediální důsledky. Zatímco na vesnicích odcházejí lidé od televizních obrazovek do 22. hodiny, lidé ve městech budou ještě nejméně hodinu vzhůru. Zajímavé však je, že největší oblibě se sledování televize těší u obyvatel středních měst, i když rozdíl není nijak zásadní.

K časovému střetu město-venkov dochází o víkendu, když "lufťáci" dorazí na svá venkovská sídla. Zatímco ráno chtějí spát, místní už (hlučně) pracují, večer si pak chtějí užívat, zatímco místní by rádi spali.

Konzervativní venkov a povrchní měšťáci?

Z dalších rozdílů mezi venkovem a městy odhalil zmíněný výzkum mezi dvanácti sty obyvateli především dodržování "tradičního" pojetí života mezi obyvateli venkova - oběd v pravé poledne, domácí práce vykonávané hlavně ženami, muži zaměstnaní koníčky a odpočinkem.

Rozdílný náhled mají lidé z měst a venkova na peníze a bohatství. Lidé ve městech považují za bohatého člověka s měsíčním příjmem alespoň 100 tisíc, lidé na venkově mají tuto hranici na poloviční hodnotě. Sedm z deseti obyvatel měst se navíc domnívá, že se k těmto penězům lze dostat poctivou prací, zatímco na venkově si to myslí jen 58 %. je šéfredaktorem časopisu Trend marketing.

Bohuslav Bohuněk