Vysílání zaměstnanců do států EU a sociální zabezpečení

V rámci sociálního zabezpečení platí základní zásada, že zaměstnanec podléhá právním předpisům pouze jediného členského státu (tj. náleží pouze do jediného systému sociálního zabezpečení); tím je zajištěno, že u zaměstnanců, na které se předpisy evropského práva vztahují, nevznikne povinnost odvádět platby do systémů sociálního zabezpečení více států.

Při vyslání českého zaměstnance do jiného členského státu je obvykle zájmem zaměstnavatele (zejména z administrativních důvodů), aby tento zaměstnanec podléhal i nadále českým právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení. Dále je proto uvedeno, kdy tomu tak bude, tedy kdy půjde o vyslání ve smyslu evropských předpisů sociálního zabezpečení, jakož jsou i popsány některé nároky vyslaného zaměstnance po dobu vyslání v oblasti sociálního zabezpečení.

KDY SE JEDNÁ O VYSLÁNÍ?

V oblasti sociálního zabezpečení je základním předpisem nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ("Nařízení"). Nařízení nabylo účinnosti 1. května 2010 a nahradilo nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství. Ve smyslu Nařízení jde o vyslání zaměstnance, pokud je zaměstnanec vyslán jménem svého zaměstnavatele do jiného členského státu, aby zde konal práci jménem tohoto zaměstnavatele, předpokládaná doba vyslání nepřesáhne 24 měsíců, a zároveň nejde o vyslání zaměstnance za účelem nahrazení jiné osoby.

Při vyslání je kladen také důraz na samotnou činnost vysílajícího zaměstnavatele, když je vyžadováno, aby zaměstnavatel vykonával ve státě vyslání ekonomickou aktivitu. Podmínky vyslání jsou splněny, je-li zaměstnanec vyslán, aby ve státě vyslání vykonával práci pro více zaměstnavatelů (např. pro více společností v rámci koncernu).

STATUT ZAMĚSTNANCE

Zaměstnancem se při vyslání rozumí nejen zaměstnanec v pracovním poměru, ale i další skupiny zaměstnanců, jak jsou v českém právu vymezeny v § 5 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (tj. např. státní zaměstnanci podle služebního zákona, zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti, příslušníci bezpečnostních sborů, atd.).

DOBA VYSLÁNÍ

Pokud lze předpokládat, že vyslání přesáhne lhůtu 24 měsíců a zaměstnavatel by chtěl docílit, aby zaměstnanec zůstal pojištěn v České republice, lze požádat o výjimku podle čl. 16 Nařízení (viz dále). Výjimka může být udělena nejdéle na dobu 5 let, není na ni právní nárok a její udělení musí být v zájmu zaměstnance. S výjimkou musí souhlasit jak instituce, která by byla jinak příslušná (v našem případě rakouský orgán sociálního zabezpečení), tak i česká správa sociálního zabezpečení.

Pro účely vyslání je rovněž důležité, aby zaměstnanecký poměr trval po celou dobu vyslání. V souladu s výkladem správních orgánů EU je pro závěr o trvání zaměstnaneckého poměru zaměstnance u vysílajícího zaměstnavatele po dobu vyslání zejména vyžadováno, aby byl zaměstnanec i nadále odměňován původním (českým) zaměstnavatelem, aby i nadále pouze tento český zaměstnavatel byl oprávněn pracovní poměr ukončit (nikoli tedy zaměstnavatel, ke kterému je zaměstnanec vyslán), aby odpovědnost za práci zaměstnance po celou dobu vyslání nesl vysílající zaměstnavatel, a rovněž aby zaměstnanec neměl s přijímajícím podnikem současně uzavřen pracovní poměr ohledně činnosti, na kterou byl k němu vyslán.

VYPLÁCENÍ DÁVEK

Dávky sociálního zabezpečení budou českému zaměstnanci vyslanému do Rakouska tedy zásadně poskytovány v rozsahu, v jakém se poskytují ostatním zaměstnancům účastným českého systému sociálního zabezpečení. Peněžité dávky (např. nemocenské) budou i vyslanému zaměstnanci vypláceny příslušnou českou institucí (okresní správou sociálního zabezpečení). Lze sjednat, aby tyto dávky byly vypláceny institucí v místě bydliště či pobytu, tj. v Rakousku.

Pokud jde o rozsah zdravotní péče poskytované vyslanému zaměstnanci ve státě vyslání, je rozhodující, zda bude mít vyslaný zaměstnanec ve státě vyslání své bydliště. Vzhledem k tomu, že bydliště je spojeno se střediskem zájmů dané osoby, nebude ve většině případů mít vyslaný zaměstnanec bydliště ve státě vyslání ani tehdy, kdy se bude po celou dobu vyslání zdržovat ve státě vyslání. O bydliště v Rakousku jako státu vyslání by však v našem případě mohlo jít tehdy, kdy by byl např. rakouský státní příslušník zaměstnaný u českého zaměstnavatele vyslán do Rakouska.

JAK JE TO S FINANČNÍ ÚČASTÍ VYSLANÉHO ZAMĚSTNANCE

Pokud tedy v námi popisovaném příkladu bude mít zaměstnanec vyslaný do Rakouska v Rakousku bydliště, bude mu lékařská péče v Rakousku poskytována v plném rozsahu, v jakém je poskytována účastníkům rakouského systému sociálního zabezpečení. V případě, že vyslaný zaměstnanec nebude mít v Rakousku bydliště (bude zde tedy pouze pobývat), bude mu lékařská péče poskytnuta v rozsahu, který se stane nezbytným během jeho pobytu, s přihlédnutím k povaze této péče a k očekávané délce pobytu. To znamená, že na provedení zdravotních úkonů, které lze dopředu plánovat, vyslaní zaměstnanci v Rakousku obvykle nárok mít nebudou.

Konečně uvádíme, že i když bude mít vyslaný zaměstnanec nárok na poskytnutí zdravotní péče ve státě vyslání, není vyloučeno, že systém sociálního zabezpečení ve státě vyslání je založen na finanční spoluúčasti účastníků tohoto systému. To znamená, že vyslaný zaměstnanec bude povinen tuto finanční spoluúčast (někdy citelně vyšší než podle českých právních předpisů) nést, a to i tehdy, pokud bude mít na poskytnutí zdravotního ošetření plný nárok. Z těchto důvodů je vhodné zvážit sjednání komerčního zdravotního připojištění vyslaného zaměstnance.

Stejná pravidla ohledně poskytování dávek sociálního zabezpečení se aplikují i na rodinné příslušníky vyslaného zaměstnance, pokud s ním budou pobývat (případně budou mít bydliště) ve státě vyslání.

POSOUZENÍ PŘÍSLUŠNOSTI K PRÁVNÍM PŘEDPISŮM

Jak již bylo uvedeno, evropský systém koordinace systémů sociálního zabezpečení vychází ze zásady pouze jedné příslušné země, tj. zaměstnanec může být pojištěn pouze podle předpisů jednoho členského státu. Určení tohoto státu je zajištěno prostřednictvím tzv. posouzení příslušnosti k právním předpisům a dokladováno potvrzením A1 (dříve E101). Zaměstnavatel a zaměstnanec podávají tzv. Společnou žádost zaměstnance a zaměstnavatele o potvrzení příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení (k dispozici na http://www.cssz.cz/cz/tiskopisy/evropska-unie.htm).

K žádosti se přikládá ověřená kopie pracovní smlouvy a dokumenty týkající se vyslání. Vyslaný zaměstnanec musí mít k dispozici také platný Evropský průkaz zdravotního pojištění vydaný zaměstnancovou zdravotní pojišťovnou.

Stejným způsobem se žádá také o udělení výše uvedené výjimky ohledně délky doby vyslání. Udělení této výjimky je však časově náročnější a může trvat 2 až 6 měsíců. To znamená, že zaměstnanec a zaměstnavatel podají žádost na výše uvedeném formuláři A1 u instituce, u které má zaměstnanec zůstat pojištěn (v našem případě tedy u Odboru nemocenského pojištění zaměstnanců Oddělení mezinárodních pojistných vztahů ČSSZ). Na tomto formuláři vyznačí, že žádají o výjimku, a dále přiloží zdůvodnění žádosti o výjimku a rovněž ověřené kopie pracovní smlouvy a smluvních dokumentů, na základě kterých je zajištěna činnost v zahraničí, případně čestné prohlášení nahrazující tyto smluvní dokumenty.

Radovan Bernard

Kateřina Zoubková

Advokátní kancelář BERNARD LEGAL