Řecko, Roubini a rozbalení dluhopisů

O novém návrhu na „rozbalení“ řeckých dluhopisů jsem včera napsal tento pokus o všeobecně srozumitelný článek. Zde je:

Zatímco pozornost světa se upírá ke dvoudenní generální stávce v Řecku a k popisu toho, co se dnes odehrává v aténských ulicích, je ve skutečnosti mnohem důležitější, jak dopadne zítřejší hlasování v řeckém parlamentu o dalším kole úsporných opatření. V tomto ohledu převládá zatím mírný optimismus.

Ještě důležitější je, co nabízí protistrana, tedy ti, kteří výměnou za změny v řecké legislativě nabízejí další úvěry. Jak uvedl například dnešní deník Financial Times, došlo včera a o víkendu k významnému průlomu.

Evropské finanční instituce narýsovaly plán, podle kterého bude zásadní porce řeckého dluhu rozbalena na celkem třicet let. Jedná se o evropskou variantu proslulých Bradyho dluhopisů, které byly použity pro řešení latinsko-americké dluhové krize před 22 lety. Pro ekonomy to není nic nového, řada z nich navrhuje toto řešení více než půl roku.

Novinkou je, že se za tento politiky a úředníky až dosud odmítaný projekt postavily některé oficiální evropské kapacity. Například Ital Vittorio Grilli, šéf Evropské ekonomické a finanční komise. A nebo celá francouzská vláda v čele s prezidentem Nicolasem Sarkozym. Důležité je, že německá vláda se zatím vůbec netváří odmítavě.

O co vlastně jde? Za konverzi latinsko-amerických dluhů do nových dluhopisů se v roce 1989 postavila americká vláda, takže věřitelé a nadnárodní finanční instituce dostali včas řádně zaplaceno. Stejně tak v našem případě bude možné část dluhopisů konvertovat do společných dluhopisů vydaných EFSF, tedy tzv. společným záchranným valem.

Samozřejmě, že se jedná jen o částečné řešení, protože soukromé banky drží pouze 27 procent řeckého dluhu. A samozřejmě, že největší hrozbou pro nové řešení je německý ústavní soud.

Při všem tom průšvihu s Řeckem je však přece jen možné nalézt nějaké záblesky naděje. Některé německé elity začínají měnit názor a říkají opak toho co před časem.

Bývalý šéf německé Bundesbanky Axel Weber tvrdí, že má Evropská unie garantovat celý řecký dluh. Odcházející šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet navrhuje evropské ministerstvo financí. Stále více Evropanů přece jen začíná chápat, že se nezachraňuje jen Řecko, ale také banky v západní Evropě.

Jak říkával slavný ekonom John M. Keynes: „Když si od tebe půjčím libru, mám problém já, když si od tebe půjčím milion liber, máš problém ty.“

Teď je ještě třeba jedna „maličkost“. Někdo musí Evropanům vysvětlit to nejdůležitější – že pravidla a instituce měnové unie a potažmo EU jsou a budou nějakou dobu v pohybu a budou se vyvíjet. Bez změn to nepůjde.

Konec textu pro Radiožurnál. A nyní „pro náročnější“ odpověď na to, jak to vlastně bude přesně vypadat:

Dnes se o tom píše na serveru Eurointelligence.com, kde se praví: jedna z velkých diskusí včerejška je francouzský návrh na rozbalení dluhu a jak by to mohlo fungovat. Neexistuje ještě zcela oficiální návrh a je zde mnoho variant. Pořád není na stole dohoda.

Plán počítá s tím, že se nebude týkat pouze bank, ale také pojišťoven a investičních fondů. Předpokladem je, že se ratingové agentury zklidní, jenže je otázka, zda toho lze vůbec dosáhnout. Třicet procent hodnoty původního dluhopisu má být vyplaceno v hotovosti, 50 procent bude konvertováno do nízkoúročeného dluhopisu s třicetiletou splatností a 20 procent do tzv. dluhopisu s nulovým kuponem (zero coupon bond). Tento dluhopis má vysoký rating AAA, protože je garantován záchranným valem EFSF. Neplacený úrok garantuje SPV (special purpose vehicle), který bude bankám proplácet třicetiletý dluhopis. Určitě jsem něco v rychlém překladu popletl, ale přece jen nejsem investiční bankéř.

Ještě podrobnější popisy a vysvětlení přináší rubrika FT Alphaville, která popisuje výpočty jednotlivých bank.

Podnětný článek o reprofilaci řeckého dluhu a zkušenostech Turecka, Jižní Koreje a Argentiny napsal Nouriel Roubini. Je to jasné, přehledné a promyšlené.

Roubiniho text je de facto odpovědí na text ekonoma Jeana Pisani-Ferryho.